Kliknutím zvětšítePři pohledu na pětadvacetiletou drobnou hnědovlásku by si asi málokdo dokázal představit, že má za sebou studium na anglické škole a později dobrodružný výlet na Srí Lanku. Na ostrově se zamilovala, vdala a rozjela projekt, v rámci nějž dává tamním ženám práci.
Jejich výrobky putují do malého skladu v Pátku u Poděbrad a objednat si je může kdokoliv prostřednictvím eshopu. Ten je také dílem Anny, která už nosí příjmení Ratnayake a natrvalo se usadila na jihovýchodním asijském ostrově se svým manželem.
V dubnu přijela krátce do Čech právě kvůli provozu eshopu. „Ale taky, abych svůj sňatek ze Srí Lanky u zdejších úřadů zlegalizovala a dostala nové doklady. To by nikdo nevěřil, co všechno to obnáší za byrokracii,“ říká ve chvíli, kdy si povídáme u stolku před kavárnou na poděbradském náměstí.
Do světa
Anna studovala na poděbradské hotelové škole. Sama se v té době nedokázala rozhodnout, co vlastně chce v životě dělat. Na vysokou školu odjela do Anglie, kde studovala obor, pro který by u nás našla uplatnění nejspíš jako výživová poradkyně.
„Ale ani tam jsem nenašla jistotu, co chci vlastně v budoucnu dělat. A tak jsem hledala, až jsem v roce 2018 našla možnost odjet na Srí Lanku jako dobrovolník. Tam jsem poznala muže jménem Ishanka, který mě tam celý měsíc hostil,“ líčí Anna první zkušenost s asijským kontinentem.
Poté se ještě vrátila do Anglie dostudovat školu. S Ishankou ale zůstala na dálku v kontaktu. V létě roku 2019 se za ním vrátila. A vzali se. „On dodělával penzion a spolu jsme doufali, že nás uživí turisté. Ale tak jako milionům jiných lidí i nám život převrátil na hlavu na jaře roku 2020 covid,“ vypráví Anička. Zároveň ale přiznává, že to bylo pro ni tak trochu vysvobození. Byly chvíle, kdy nechtěla turisty ani vidět. A to se jí s příchodem koronaviru vyplnilo.
Momentky z nového domova na Srí Lance.
Společně s mužem bydlí ve vnitrozemí u městečka Ella. Virus zasáhl celou zemi, nastal i zákaz vycházení. „Můj muž naštěstí vládne naprosto klidnou povahou a téměř nikdy nepanikaří. To byl asi jeden z důvodů, proč jsme ty dva měsíce v izolaci zvládli úplně v pohodě. Ishanka si dal po srílansku nohy nahoru a cvičil jógu. Já se po jeho vzoru taky nepřetrhla. Jediné, k čemu jsem se zmohla, bylo drhání. Ze skříně jsem vytáhla provazy, které jsem si několik měsíců nazpět objednala s myšlenkou, že vyzdobím náš penzion,“ popisuje Anna podhoubí nápadu, který dal jejímu životu opět nový směr.
Drhají i místní ženy
Základy drhání Aničku naučila maminka ještě v Čechách. „Víc uzlů jsem se pak naučila sama v období, kdy jsem psala svojí disertační práci na univerzitě. Po večerech, jako takový zdroj odreagování od všech odborných článků a publikací, jsem celé třídě udrhala přívěsky na klíče.“
Během srílanské karantény ji pak překvapilo, jaké výrobky dokázala vytvořit. Neváhala se s nimi pochlubit na sociální síti. „A ono, světe div se, to mělo opravdu super ohlasy. Měla jsem radost. Vlastně jsem si připadala nejspokojenější za poslední roky. Po hodně letech jsem mohla každý den dělat opravdu to, co mě baví,“ usmívá se při vzpomínkách.
Od toho už byl jen krok k myšlence, že by svá dílka mohla prodávat. A co že to vlastně začala vyrábět? Základem je výrobek zvaný macramé. Speciální drhaná ozdoba hodící se prakticky kamkoliv do bytu. K tomu postupem času přibyly z drhané produkce například ještě věšáky na květiny. Rozjelo se i vyšívání povlaků na polštáře, prostírání či tašek. A když se posuneme časem ještě dál, z okolních dílen se začaly k Anně scházet talířky z kokosového dřeva, lahve, které našincům spíše budou připomínat vázy, stojánky na svícny, hrnky a další zboží.
Anna ve skladu v Pátku u Poděbrad, který je základem pro dodání zboží z jejího eshopu.
To jsme ale trochu předběhli. Aby takový „byznys“ fungoval, musí být výrobků dost a tudíž byl dalším přirozeným krokem nápad zaměstnat místní ženy. Obecně jsou pro ně možnosti plnohodnotně pracovat a být za to oceněny na tomto asijském ostrově minimální. „V oblasti, kde žijeme, můžou pracovat buď na čajové plantáži nebo rýžovém poli. Sázet rýži jsem si tam už párkrát zkusila a věřte mi, že ještě dva dny jsem se potom nemohla hýbat,“ líčí Anička. V průměru si tamní ženy za takovou dřinu vydělají 90 korun za šestihodinovou směnu.
A tak byl zájem místních žen o práci u přistěhovalé Evropanky pochopitelný. „Koncem léta 2020 jsem dala dohromady první kolekci macramé. Všechno hezky nafotila, postavila jednoduchý eshop. Pozvala čtyři dámy, z toho dvě jsem dokázala drhání opravdu naučit. Pak přišly další tři ženy ve středním věku, dvě z toho zůstaly. Já tak měla čtyři ženy, které zvládaly udrhat opravdu krásné produkty,“ pochvaluje si Anna. Když pak dostala první dvě objednávky, byla v sedmém nebi.
Jenže objevily se komplikace s dopravou. Zjednodušeně řečeno, na Srí Lance není Česko v žádné poštovní mapě zaznamenáno, tudíž k nám taky nelze nic poslat. A tak před Vánoci po získání dalších objednávek naplnila kufry desítkami kilogramy výrobků, které doplnila keramikou z tamní dílny a vyrazila do své rodné země. První zásilku svého eshopu tak doručila letecky osobně až do Čech.
Problémy s dopravou výrobků a koronavirovými uzávěry trvaly u nás i na jihovýchodě Asie i loni. Ale jak už je z předchozích řádků jasné, Anna jen tak něco nevzdává. „Vymysleli jsme systém, díky kterému naše ženy mohly pracovat z domova a my byli schopni dodržet plánovanou produkci,“ vysvětluje. Způsob dodání objednávek z eshopu na trati Srí Lanka – Česko se ještě dolaďuje, ale zákazníci se o doručení bát nemusí.
Samotný eshop nesl donedávna název Yogya. Ovšem řada lidí si jej mylně spojovala s aktivitou kolem cvičení jógy. Proto autorka nápadu celý projekt přejmenovala mnohem osobněji: Anna in the jungle (Anna v džungli) a dá se sledovat i na Instagramu. Stránky, na nichž si lze prohlédnout veškerou nabídku výrobků Aničky a jejich srílanských žen, a také si je objednat, se dají dohledat na odkazu annainthejungleshop.cz.
Hodněkrát si namelete
Koronaviru je snad konec. Anna se za několik dnů vrátí zpět za svým mužem na Srí Lanku. Vrátili se už také turisté a česko–srílanský pár věří, že se uživí kombinací provozu penzionu a Annina projektu. A jít si za svým doporučuje každému. „Pokud máte v hlavě něco, co byste rádi udělali, ale nejste si jistí… prostě do toho běžte. Po cestě se většinu věcí naučíte. Hodněkrát si namelete. Ale ve finále to za to prostě stojí. Fakt jo,“ uzavírá podnikavá dívka s kořeny v Libici nad Cidlinou.
6
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
