Začalo to vůbec první dvousvatbou, která se konala na hradě Okoř. Oba páry si vzájemně obřad odsvědčily, pak se nafotily a najedly a následně všem oznámily, že jsou manželé. Nevěsty i ženichové se shodli na tom, že stačí malá svatba, která se zařídí bez větších starostí a docela rychle. Nikdo se tak nestresoval, koho pozvat či nepozvat, nikdo nezakrýval rozpaky z nevhodného daru… Všichni zúčastnění si prostě svůj velký den maximálně užili.
Když už jsme měli dvojitou svatbu, tak jsme si řekli, že by bylo super i vyrazit na společnou svatební cestu.

Napadla nás Kodaň, kde tři z nás už byli a město je okouzlilo úžasnou atmosférou, památkami a čistotou. Vzhledem k pandemii se nám líbilo i to, že let trvá jen hodinu a testování i pro cizince bylo v době našeho výletu v Dánsku zdarma – stačila občanka a telefonní číslo, kam přišly výsledky PCR nebo antigenu. (O aktuálních podmínkách vstupu do země se informujte na www.mzv.cz – pozn. red.).

Objednali jsme si ubytování v centru – v apartmánu se dvěma ložnicemi a se snídaní  v prostorách, odkud jsme měli vyhlídku na celé město a kde se krásně plánoval program na další dny.

1. den: V metropoli

Po snídani jsme se vydali na dřevěné molo, které vede podél kanálu, a pozorovali denní rutinu místních. Přijížděli na kolech nebo šli pěšky, pak se svlékli a začali plavat nebo se osvěžovali v místech k tomu vyhrazených, která připomínají dřevěnou vířivku.

Zatímco Kodaňané lezli do vody suverénně, jako by měla dvacet stupňů, my na ně v péřovkách obdivně koukali… Voda nakonec nezlákala ani Lukáše, protože neměl ručník, a tak jsme pokračovali k pěší zóně Strøget, která je plná obchodů a luxusních butiků. Tam jsme se na zahrádce s ohřívači a zabaleni v dekách posílili dánským pivem Carlsberg a následně zamířili ke kulaté věži Rundetårn, na jejíž vrchol nevedou schody, ale pouze točitá chodba dlouhá více než 200 metrů – až nahoru tak prý na koni vyjel car Petr Veliký, když v roce 1716 Kodaň navštívil.

Někdejší letní sídlo Františka Ferdinanda d’Este stojí napůl cesty mezi Vídní a Lincem.
Zámek Artstetten: místo posledního odpočinku Ferdinanda d’Este

Protože svítilo sluníčko a bylo příjemných třináct stupňů, zamířili jsme do zdejší botanické zahrady, a spojili tak dlouhou procházku s relaxací. Botanická zahrada v Kodani je jednou z nejstarších v Evropě. Nedílnou součástí areálu je i komplex sedmadvaceti skleníků, z nichž nejpůsobivější je ten hlavní z roku 1874 – na ploše úctyhodných 3000 m2 v něm najdete mj. prales s vzrostlými tropickými palmami, liánami a cykasy.

Cestou zpět jsme chtěli najít pěkné místo na večeři a ochutnat krajovou specialitu – dánský chlebíček. Jeho základem je tmavý hranatý chléb obložený nejrůznějšími ingrediencemi – několika druhy zeleniny, masa nebo ryb. A je to naprostá bomba!

Následovala noční procházka na nábřeží Nyhavn s domy ze 17. a 18. století, kotvícími plachetnicemi a bezpočtem kaváren, restaurací a barů. Na zahrádce jednoho z podniků, opět zabaleni v dece, jsme se pak jali zakončovat den svařeným vínem. Na cestě do apartmánu jsme pak míjeli do dálky zářící zábavní park Tivoli, kde den asi teprve začal…

2. den: Po kanálech k mořské panně

Ráno jsme se vydali přes Amalienborg, což je oficiální sídlo dánské královské rodiny, ke kanálu. Tam jsme zakoupili lístky na loď, která nás provezla městem až skoro ke břehu s Malou mořskou vílou – bronzovou sochou Edvarda Eriksena představující jeden z nejznámějších symbolů Kodaně i celého Dánska.
Vyfoukaní mořským větrem jsme zašli do kostela Našeho Spasitele, kde si pánové vylezli na věž s nízkým zábradlím a měli co dělat se závratí.

Na oběd jsme zašli do kryté tržnice Torvehallerne a znovu jsme museli vyzkoušet další druhy chlebíčků, ale i čerstvé ryby a ústřice… Bylo tam tak narváno, že jsme jedli na stojáka. Ale stálo to za to! Přecpaní, krok po krůčku, jsme došli k další z dominant města, kterou je Frederikskirken neboli Mramorový kostel. Už při prvním pohledu je jasné, že inspirací pro jeho stavbu se stal římský Pantheon. Kopule má 45 metrů, sedět uvnitř a dívat se vzhůru je neuvěřitelné.

3. den: U moře s koupačkou

Metrem jsme si zajeli k moři, kde jsme v dálce viděli Öresundský most spojující dánské hlavní město se švédským Malmö. Pánové si půjčili kola a projížděli se po pobřeží, dámy si užívaly procházku v písku s poslechem šplouchajících vln.

Byl krásný den, nefoukal vítr a místní opět přicházeli na molo, aby se vykoupali. Tentokrát se k nim přidal i Lukáš! Vlítnul do vody, udělal pár temp a rychle se vrátil na břeh, kde čekala Julie a pomohla mu se obléct. Kodaňané samozřejmě plavali, jako by bylo parné léto, a říkali nám, ať taky jdeme do vody – bohužel u nás netrénovaných by to asi skončilo nemocí.

Kaňon Tary (Černá Hora)
Neobjevené perly Evropy: Historické město na skále i balkánské Colorado

Metrem, které jezdí bez řidiče a doveze vás až na letiště, jsme se vrátili pár stanic do centra. Na cestování po Kodani vám stačí jen mobil a občanka, nepotřebujete mít ani dánskou korunu v hotovosti – všude se platí kartou, i u venkovního stánku s pečivem či kafem. A kartu od hotelového pokoje také nepotřebujete, protože po zaplacení ubytování si zařídíte e-klíč v mobilu, takže si můžete přiletět v jakoukoli hodinu a s nikým nic neřešit.

Ve městě je k vidění mnoho památek, galerií i novodobé architektury a za tři dny samozřejmě není šance projít všechno. Nevadí, alespoň máme důvod vrátit se sem znovu. Tahle cesta se nám opravdu povedla, stejně jako svatba!

Autor: Eva Frolíková

Glanc je ryze český lifestylový časopis zaměřený na všechny oblasti života, které zajímají moderní, inteligentní a náročnou ženu, ať už je to krása, móda, bydlení, cestování, nebo vztahy. Úzce spolupracuje se slavnými a úspěšnými osobnostmi, přináší možnost nahlédnout do jejich soukromí a poznat jejich názory. Glanc dovoluje čtenářkám vstoupit do světa úspěchu, snů, emocí a splněných přání.