V rodině Lukáše z Tachovska má toulavé boty asi každý. Ono i kdyby neměl, Lukáš stejně všechny přemluví, aby společně někam vyrazili. A protože nejsou nároční, i když by se to mohlo na první pohled jevit jinak, užijí si nakonec každou dovolenou. Covidová opatření v minulém roce jejich možnosti značně omezila a to byl důvod, proč se rodinka rozhodla vyrazit na exotickou dovolenou s vyhlášenou českou cestovní kanceláří.

„Obávali jsme se, že pokud pojedeme někde tady poblíž, tak bychom mohli uvíznout v karanténě na hotelu, proto jsme zvolili vzdálený Zanzibar, který měl v tu dobu, co se týče covidu, velmi dobré recenze,“ vysvětluje Lukáš. Země jim nakonec učarovala natolik, že se tam letos vrátili, ale po zkušenostech s cestovkou už raději tzv. na vlastní pěst.

Veronika Jonešová vydala první knihu ve 25 letech. Román Hodinky si koupilo více než 10 tisíc čtenářů
Přes život na ostrově k románům. Neznámá holka z vesnice píše a vydává knihy

„Turistika s cestovní kanceláří má určitě své výhody, ale my po našich zkušenostech už jejich služeb rozhodně nevyužijeme,“ říká Lukáš, ač nemíní všechno jen hanit. Výhodou cestovky byla skutečnost, že vlastní letadlo, takže klienti letěli napřímo, bez přestupu. Pokud letíte na vlastní pěst, vyjde vás to sice podstatně levněji, nicméně na přímý let můžete nejspíš zapomenout, cesta se časově značně protáhne. Po příletu do země vás nikdo nečeká, co si sami nezařídíte, nemáte. Pokud se vypravíte s cestovkou, čeká na vás alespoň na letišti její delegát, který vás nasměruje do luxusního resortu, kde máte veškeré pohodlí, bazény, spoustu jídla, pití.

„No, čekal, poradil, kudy do hotelu, pak se ukázal druhý den, v rychlosti nás seznámil s historií ostrova a životem místních, ale že bychom se na něj mohli spolehnout, tlumočil na některých výletech, to skutečně říct nemohu. Byl na telefonu, ale volání na Zanzibaru je strašně drahé, tedy pokud si nekoupíte tamní SIM kartu. Ale to se musíte alespoň trochu domluvit, pokud neznáte anglicky nic, máte smůlu, “ vzpomíná zklamaně Lukáš.

Zanzibar je úžasná země nabízející turistům velké množství zážitků,  lépe ji však navštívit na vlastní pěst.Zanzibar je úžasná země nabízející turistům velké množství zážitků, lépe ji však navštívit na vlastní pěstZdroj: se svolením rodiny

Fakultativní výlety jsou lákadlem, ale zároveň zdrojem obrovských příjmů nikoliv pro zdejší domorodce, ale pro cestovní kanceláře, které hřeší na to, že když už do exotické destinace vyrazíte, tak prostě chcete něco vidět.

„Shrnuto ve zkratce, to, co jsme s cestovkou zaplatili za každého člena rodiny, jsme letos, kdy jsme tam byli sami, zaplatili za čtyřčlennou rodinu a viděli jsme a zažili pětkrát více. Například vloni jsme se vypravili na Safari Blue a okolní ostrovy. Tehdy nás v loďce bylo narváno 15, a protože průvodce jel v další, tak kdybych neuměl anglicky, nedozvíme se nic. Ještě jsem tlumočil ostatním z výpravy, jinak by jen koukali. Navíc to bylo časově omezené, atrakcí spousta, každý chtěl něco jiného, takže jsme neměli nikdo z ničeho pořádně nic. Letos jsme měli lodičku sami pro sebe na celý den. Ale je pravda, že kdybychom vloni nejeli s cestovkou, nepoznali bychom Salima, zdejšího obyvatele, který se o nás letos královsky staral,“ líčí Lukáš další zkušenost.

Na safari do Tanzanie

Podobně špatnou zkušenost měli se službami cestovní kanceláře, když podlehli pokušení a nechali se vylákat na letecký výlet na safari do Tanzanie za slony. Delegát nahlásil, aby byli na letišti v půl páté ráno, že bude letadlo připraveno. Jenomže když turisté dorazili na dané místo, bylo zde několik dalších skupin, jejichž delegát byl podstatně lépe připraven, takže první letadla, která odlétala, byla obsazena.

Lukáš s rodinou tak strávili dvě hodiny čekáním na další let. Když už se dostali do Tanzanie a těšili se na slony, bylo všude velké vedro a zvířata již dávno odpočívala ve stínu stromů, kudy žádné safari vozidlo projíždět nemohlo.

Paní Zdena se svým manželem Ramónem v jejich restauraci ve vesnici Fredes
Češka proslavila hospodu ve španělském zapadákově. Vaří guláš a houbovku

„Čekali bychom, že když nám někdo něco takového za skutečně nehorázné peníze nabídne, bude přesně vědět, co a jak. Ano, ale viděli jsme krásnou přírodu, to se nedá upřít, ale lákáni jsme byli především na stáda slonů. Viděli jsme však jen jednoho ušouraného slona. Domnívám se, že tohle všechno, co jak tam chodí, by měl delegát dobře znát. Takže se nám jen místní v čele se Salimem smáli, jak jsme se nechali napálit,“ čertí se ještě dnes Lukáš.

To však bylo poslední větší rozčarování, které rodina kvůli službám cestovky zažila. Od té doby, co měla to štěstí a seznámila se s domorodým Salimem, už chodila do hotelu jen jíst a spát.

Domorodec Salim

Salima poznal Lukáš na pláži, kde zkoušel kite surfing. Pořekadlo „mlčeti zlato“ by se v tomto případě rozhodně nevyplatilo. Lukáš se se sympatickým lektorem dal do řeči a zjistil, že Salim je podobně jako spousta dalších domorodých obyvatel prostě všeumělem. Takže i zbytek loňské dovolené strávila rodina již pouze v jeho doprovodu. Rázem se jim tak otevřely úplně jiné možnosti a to bylo pro dobrodružné duše přesně to, co od zdejší dovolené očekávaly.

Jenomže týden utekl jako voda a čekal je návrat domů. Narychlo navázané přátelství však zůstalo, slovo dalo slovo a po roce se sem Lukášova rodina vrátila. Ač bylo jasné, že jejich pobyt bude řídit hlavně Salim, přece jen se doma na výpravu na vlastní pěst připravovali všichni členové rodiny získáváním informací z nejrůznějších skupin na sociálních sítích. „To se opravdu vyplatí, zjistíte tam leccos, co se vám může hodit,“ říká Lukáš.

Michal „Mikeš“ Doležal cestoval po Německu s legendárním wartburgem.
Nadšenec z Adamova cestoval po Německu s wartburgem. V Berlíně vzbudil nadšení

Na letišti na ně Salim skutečně čekal a zajistil jim také domek u moře uzpůsobený pro turisty, který však nebyl chráněn zdmi, jako tomu bývá v resortech. Tím pádem se rodince skýtal výhled na typickou domorodou vesničku s domky bez oken, bez vody, bez popelnic.

„Pravda, naše letošní bydlení se s hotelem rozhodně srovnat nedalo, ale bylo to upravené v rámci možností a těch pár švábů v koupelně se prostě sneslo,“ řehtá se. „Měli jsme vlastní kuchyňku, kde jsme si vařili. Na trhu tu seženete všechno a všechno čerstvé, ovoce, co jsme jedli zde, se nedá srovnat s tím, co koupíte u nás. Je tu obrovský výběr luštěnin, rýže, brambory, jen tedy maso je drahé. Ale zase rybáři denně nabízí ryby, co nalovili, a ty jsou za babku,“ vysvětluje Lukáš.

Zanzibar je úžasná země nabízející turistům velké množství zážitků,  lépe ji však navštívit na vlastní pěst.Zanzibar je úžasná země nabízející turistům velké množství zážitků, lépe ji však navštívit na vlastní pěstZdroj: se svolením rodiny

Díky Salimovi, který si na začátku stanovil svoji denní taxu za všechny služby, které jim poskytoval, a odmítal si vzít i jen o dolar více, poznali ostrov úplně jinak. Způsob života a mentalitu zdejších obyvatel, jejich starosti, náboženství, absurdity v případech dědictví či chování k ženám. Překvapila je neexistující sociální podpora, díky níž jsou ale rodiny velmi semknuty dohromady a podporují se.

Je to nesrovnatelné, říká Lukáš

Stejné místo dva roky po sobě, ale pokaždé jiné ubytování, jiné jídlo, jiné zkušenosti. Věcí na srovnávání neuvěřitelně mnoho. „Je to prostě neporovnatelné. Pokud chce někdo jet do luxusu v exotickém prostředí a válet se u moře, tak mu doporučuji cestovku. Ovšem pokud chcete místo skutečně poznat a platit za to rozumnou cenu, je skutečně lepší obětovat více času a užít si vše po svém. Navíc my tu byli letos tři týdny za cenu, co stál vloni týden s cestovkou,“ shrnuje zkušenosti Lukáš.

Momentky z nového domova na Srí Lance.
Anna v džungli. Dívka od Poděbrad našla nový domov na Srí Lance, pomáhá ženám

Jako perličku dodává: „Pokud v hotelu nenecháte denně spropitné, i když minimální, služby personálu značně ochabnou, koš zůstane nevynesen, pokoj třeba nezamčen. Což když jedu s cestovní kanceláří je věc, kterou bych vůbec neočekával. Ale zase když jsme zde byli vloni, nikdo z nás neměl střevní problémy, což se o letošním roce skutečně říct nedá.“

Zanzibar je země koření, cítíte ho prý všude, seženete ho všude a je mnohokráte levnější a aromatičtější než to, co se prodává u nás. „Nechali jsme Salimovi naše oblečení a místo toho jsme si dovezli zpět domů spoustu koření. Bohužel jsme byli limitováni povolenou váhou zavazadel do letadla,“ ukazuje na hromadu sáčků s kořením Lukáš.