Jak to vypadalo na Růžovém ostrově:
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE
* Princ anarchistů Giorgio Rosa
* Bar, restaurace a hymna
* Obcházel prý daňové zákony
Giorgio Rosa se narodil v roce 1925. Vystudoval vysokou školu a jako ambiciózní, precizní a svědomitý inženýr se živil jako konzultant a učitel. V roce 1958 přišel s neotřelým plánem postavit si na moři plošinu a později ji označit za nezávislý stát.
„Po konzultaci s profesorem mezinárodního práva na Boloňské univerzitě si uvědomil, že svůj projekt může uskutečnit jen několik kilometrů mimo teritoriální, výsostné vody. Tedy oblasti, která nepodléhá zákonům žádného konkrétního státu (podléhají však mezinárodnímu právu – pozn. red.). A takovéto vhodné místo našel nedaleko italského města Rimini,“ připomenula slavný příběh na svém blogu My Italian Diaries nadšená cestovatelka a blogerka Valentina Nicastro.
Růžový ostrov, Jaderské moře, rok 1958:
Giorgio Rosa jako princ anarchistů
Také Rosův syn o svém otci uvedl, že byl velmi pečlivý. „Inženýr v téměř německém slova smyslu. Až na tu špetku šílenství, která ho vedla k tomu, že chtěl vybudovat vlastní stát, což z něj udělalo prince anarchistů,“ vzpomenul pro web BBC Lorenzo Rosa.
Samotná stavba umělého ostrova trvala asi deset let. Výsledkem byl železobetonový objekt stojící na kůlech o rozloze přibližně 400 metrů čtverečních.
„Byl to modulární systém. Otec použil duté trubky, byly něco jako chůdy. Do trubek nechal napumpovat beton, takže základ byl velmi pevný a stabilní. Takovouto technologii si nechal i patentovat, byl to poměrný levný způsob výstavby objektů na moři,“ uvedl pro web Sky News syn Giorgio Rose Lorenzo.
Byl tu bar, restaurace a hrála se hymna
Budova měla být několikapatrová, nakonec zůstala spíše jen v minimalistické verzi.
„A 1. května 1968 se Růžový ostrov označil za nezávislou republiku. Jako úřední jazyk pak Giorgio Rosa zvolil esperanto (mezinárodní jazyk, který nepatří žádnému národu – pozn. red.). Spolu se svými přáteli také sepsal ústavu. Nechyběla ani vláda ve složení ministrů financí, vnitra, obchodu a zahraničních věcí,“ připomenula italská blogerka Valentina Nicastro.
Jako hymnu si zvolili skladbu z romantické opery Bludný Holanďan od Richarda Wagnera. Prezidentem se stal sám Giorgio Rosa.
Nezávislý stát pojmenovaný jako Růžový ostrov se stal vyhledávaným cílem svobodomyslných jedinců, kteří si chtěli užít i spoustu zábavy. Na ostrově totiž nechyběl bar, restaurace, zřízena byla dokonce pošta.
Obcházíte daňové zákony, tvrdila italská vláda
Specializovaný web Damn Interesting připomenul, že se italská vláda i přes vyhlášení samostatnosti záhy rozhodla existenci státu i jeho mikronároda ukončit. Nutno podotknout, že ani další státy jeho samostatnost neuznaly.
Nahrává se anketa ...
„Vláda měla za to, že se Rosa snaží dosáhnout zisku a přitom obcházet italské daňové zákony. Poslala proto na ostrov vojáky, aby jej obsadili. Stávající obyvatelé proto museli ostrov opustit.“
Stalo se tak 26. června 1968. V únoru 1969 byl ostrov zdemolován pomocí dynamitu, o zbytek se postarala bouře. Trosky tak leží na dně Jaderského moře.
Z filmu o Růžovém ostrově:
Giorgio Rosa zemřel v roce 2017 nedlouho poté, co svolil, aby o Růžovém ostrově byl natočen film. Premiéru měl v roce 2020.
