Tento týden se Hruška s vozem, kterému familiárně říká kvůli barvě Šmoulík, vrátil ze známého terénního tripu Gumbalkan. Parťáka mu dělal švagr Roman Dočekal z Blanska. Dobrodružný výlet jihovýchodní Evropou sdíleli na sociálních sítích a nazvali ho jednoduše: Švagři na tahu. Vlastní posádku pak pojmenovali Kylo s odkazem na označení legendárního vozu a v samolepkách na kapotě připomenuli roky 1969 – 1977, kdy se vyráběl.

Celkem se akce zúčastnilo asi tři sta padesát veteránů všemožných značek a posádky byly z různých evropských zemí. „Jelo i několik dalších lidí z Blanenska. Na start mohly ale jen vozy, které měly datum výroby starší než rok 1989. To jsme splnili. Podle našich informací jsme na Gumbalkanu vyrazili jako vůbec první se Škodou 100 a také dojeli do cíle. Naše škodovka z roku 1974 pak získala ocenění miss sympatie. Zároveň byla nejstarším vozidlem letošního letního tripu,“ popisuje nevšední dobrodružství Zdeněk Hruška. Akce začala prvního července ve skiareálu Bílá v Beskydech.

Michal „Mikeš“ Doležal cestoval po Německu s legendárním wartburgem.
Nadšenec z Adamova cestoval po Německu s wartburgem. V Berlíně vzbudil nadšení

Než ale švagři z Blanenska vyrazili, museli dát nejprve staré auto do kupy. Hruška si ho pořídil před dvacet lety a jezdil s ním po škodováckých srazech. Posledních sedm let ale stálo. „Auto jsme opravili a připravili na technickou prohlídku. Prošlo. S sebou jsme si vezli klíčové náhradní díly a rezervní kola. Neměl jsem strach, že bychom po cestě nedokázali případnou závadu opravit. Staré škodovky jsou držáky a jdou opravit na koleně. To u spousty moderních aut, která jsou prošpikovaná elektronikou říct nejde,“ usmívá se nadšenec s tím, že z recese a částečně i kvůli lepšímu chlazení opatřili auto plastovými rourami.

Na zahrádku pak umístili retro rekvizity z dob socialismu. Například lyže a tříkolku. Na cestu pak nabalili konzervy od řezníka z Olešnice, pečivo z rodinné pekárny v Ráječku a vyrazili. Od startu do cíle se výprava z Blanska setkávala s velkou pozorností. „Lidé nám mávali a se škodovkou se fotili. S policisty jsme problém nikde neměli, ani na hranicích. Byla to parádní nezapomenutelná jízda,“ vzpomíná na letní jízdu Roman Dočekal.

Tři tisíce kilometrů

Na zmíněném tripu se nezávodí na čas. Posádky mají k dispozici čtyřicítku vytyčených míst, které by měly projet. S pomocí map nebo navigace vlastními silami. Pevná trasa není stanovená. Jede se přes Česko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu, Srbsko a Rumunsko. Hruška s Dočekalem zvládli navštívit přes dvacet stanovených bodů a za deset dní ujeli přes tři tisíce kilometrů.

Pro oba nadšence to byl splněný sen. Navštívili odlehlá místa, kam se běžní turisté nedostanou. Často jeli po nezpevněných cestách v divočině. „Volili jsme vlastní trasy. Moc jsme nechtěli jet po těch, kudy jezdila při Gumbalkanu většina aut, a jet v nějaké koloně. Ovšem setkání s ostatními posádkami na check pointech byla skvělá. Spali jsme venku pod širákem, koupali se v Balatonu i v moři, prostě paráda,“ dodává muž.

Švagři z Blanenska na tahu! S padesát let starým veteránem projeli Balkán.Švagři z Blanenska na tahu! S padesát let starým veteránem projeli BalkánZdroj: se souhlasem Zdeňka Hrušky a Romana Dočekala

Celkem se starou Škodou 100 ujeli 3 168 kilometrů a spotřebovali 298,3 litru benzínu. Plus čtyři litry oleje. „A taky dvě jezera vody, protože nám prolínal chladič a museli jsme neustále do něj dolévat vodu,“ směje se Hruškův švagr.

S takřka padesát let starým veteránem se jim v Bosně a Hercegovině podařilo v těžkém terénu vystoupat do vesničky Lukomir. Ta leží ve výšce bezmála patnáct set metrů nad mořem.

„To byl za nás asi nejsilnější zážitek celé cesty. Řada posádek se tam totiž v autech nevyškrábala. Třikrát jsme ale museli škodovku v prudkém kopci roztláčet. Těch třináct kilometrů nahoru jsme jeli asi čtyři hodiny. Ale dali jsme to. Za celou dobu jsme auto ani jednou neuvařili. Stovka šlapala jako hodinky. Až na několik drobností, se kterými jsme si poradili, nás ve štychu nenechala ani jednou. Defekt nás nepotkal, ani nehoda. A kdyby ano, zvládli bychom to, slovo krize neznám. A taky jsem měl parťáka, na kterého se můžu spolehnout,“ velebí spolehlivost starého vozu a spolujezdce Zdeněk Hruška.

Z vraku udělal naleštěný kabriolet. Jenom střecha stála dvacet tisíc, říká nadšenec.
VIDEO: Z vraku má kabriolet. Nadšenec byl se svým trabantem hvězdou srazu

A co nadšenci plánují za další vyjížďku s bleděmodrým veteránem? Zatím ho prý nechají v klidu, jsou plní zážitků z Balkánu. Zdeněk Hruška vyrazí na některý ze škodováckých srazů. Ty objíždí už od roku 2006. Možná dvojice časem s rodinami ale v jiných autech navštíví check pointy, které při Gumbalkanu neprojeli. „Láká nás například Titův bunkr. Tam jsme se nedostali,“ říká na závěr Roman Dočekal.