Ne náhodou turisté gotickou zříceninu nazývali Perlou Polabí, ne náhodou zde Richard Wagner získal inspiraci pro jednu ze svých nejslavnějších oper, Tannhäusera. Krásu výletního místa ostatně za oněch čtrnáct dní ocenilo už devět stovek turistů. Prý je to dokonce tolik, jako před pandemií covid-19, a to počasí zrovna v sobotu 2. dubna připomínalo spíš sibiřskou slotu, než pomlázkové sluníčko uprostřed Evropy. Prostě v sobotu byla zima, což na střekovském vidrholci, jak se říká u nás v bývalých Sudetech, vyniklo především.

Na zimu žehral i hradní kastelán Pavel Kučaba. „Největší změna, kterou určitě všichni zaznamenali, je, že jsme sezónu začínali po covid-19 v normálním termínu. Počasí je takové, jaké je, ale blížíme se návštěvnosti z let 2017 až 2018,“ přiblížil kastelán.

Hrad má za sebou údržbu, především nátěry na různých místech a konstrukcích, které prý je potřeba obnovovat každé dva, tři roky. „Hlavně se mi podařilo sehnat firmu, která nám dodala broušená okna do rytířského sálu, jež tu byla historicky v padesátých letech. Rozjednaný sem máme také krb,“ prozradil Kučaba.

Rezidenční zóny u kampusu většinou místní vítají, ale ne všichni. Část si myslí, že je to znouzectnost. Město prý mělo vyjednat s univerzitou stavbu parkovacího domu nebo většího parkoviště a ne sahat místním do peněženek.
Parkování se u kampusu zlepšilo. Přesto ale místní lidi modré zóny rozdělují

Mezi návštěvníky zaznívala němčina turistů od Pirny a Drážďan, nadšené žvatlání dětí, které sem vyvezli tatínek s maminkou z Litoměřic, nějaké ty slovanské jazyky se dali zaslechnout také. „Zima je ten nejmenší problém. Na výlet jsme se prostě pořádně oblékli. Dva roky jsme nemohli nikam, jen do přírody a docela nás ty výlety jako rodinu stmelili, což je důležité, když se na nás valí z východu další katastrofa,“ líčila maminka rodinky z Roudnice Jaroslava Mašková.

Každý druhý si fotil „kostrouna“ ve vraní kleci. „Upadla mu noha. Ale nedávno jsme ji našli a zase ji tam připevníme,“ smál se hradní správce Kučaba.

Dvě mladičké průvodkyně, studentky na brigádě, se usmívaly na všechny strany. Například zrzavá Adélka Konířová vypomáhá s prováděním už třetím rokem. „Zatím sice ještě nevím, kterou fakultu budu studovat, ale moje sestra dělá historii a já si myslela, že bych zkusila nějakou přírodovědu. No, uvidím,“ vysvětlila a ochotně zapózovala před fotoaparáty, ačkoliv tvrdila, že se fotí docela nerada.

Vizualizace obchodního centra na Střekově, s Lidlem a dalšími obchody.
Střekov zuří, prý na něj všichni kašlou. Ani stavba obchodního centra nezačala

Co v placené části prohlídky hradu upoutá pozornost jako první, jsou panely s historickými obrázky a snímky v expozici upomínající na 660 let existence malebného šlechtického sídla na skalním ostrohu nad řekou. Další staré známé pak čekají na návštěvníky v budově pod věží. Model hradu, kachle, reprodukce obrazů romantiků z 19. Století.

Ke kultuře má hrad velmi blízko. Každoročně tu přes léto pořádají výstavy, koncerty i festivaly, dokonce divadlo nebo představení šermířů. Letošek nebude výjimkou. Podle Kučaby obsadí galerii v první půlce léta výkresy kluků a holčiček z domu dětí a mládeže, rozjednané jsou koncerty, letní scénu tu bude mít oblíbené Činoherní studio.