Hrady, které stojí za návštěvu, vybral Josef Hložek z Katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Ve výběru najdete některé známé památky, ale často i místa, o kterých jste možná nikdy neslyšeli.

„Středověké hrady nám nabízí pohled hluboko do minulosti, do myšlení lidí ve středověku až novověku a na jejich hmotnou kulturu. Naše země je na hrady velmi bohatá. Na území České republiky se nachází více než tisíc hradů, z nichž mnoho bylo později upraveno na zámky, a také neobyčejně vysoký počet tvrzí a objektů na velmi nejasné hranici mezi hradem a tvrzí. V každém kraji je tak možné najít lokality něčím jedinečné a výjimečné,” upozorňuje Josef Hložek.

Kde si dáte nejvíc do těla?

Liberecký kraj je bohatý na zajímavé lokality pro výlety a historické památky. Mezi nejnáročnějšími výstupy na hrady v tomto regionu je jedničkou Ralsko. Při výstupu na tento hrad zdoláte 413 výškových metrů a ujdete 4,9 kilometru. Hrad ze 13. století v roce 1435 dobyli husité, začal ztrácet význam a v roce 1505 už byl pustý.

Poznáte hrad na obrázku? Vyzkoušejte náš kvíz
KVÍZ: Znáte hrady a zříceniny Čech?

Na druhém místě v obtížnosti výstupu se nachází další známá dominanta kraje, hrad Bezděz. Cestou na něj překonáte 271 výškových metrů a ujdete 3,5 kilometru. Bezděz nechal vystavět Přemysl Otakar II. Dokončení se dočkal za vlády Václava II., který zde byl v mládí vězněn.

Třetí místo obsadil hrad Frýdštejn. Na začátku cesty dlouhé 3,2 kilometru vás od něj bude dělit 233 výškových metrů. Hrad vznikl v první polovině 14. století na pískovcové skále, do které byla vylámána řada prostor hradního jádra.

Infografika. Liberecký kraj.Zdroj: Kláštorná Kalcia

Celostátní srovnání

Jak si vedly hrady z Libereckého kraje v celostátním srovnání? Výšlap na hrad Ralsko obsadil druhé místo v desítce nejnáročnějších, Bezděz pak skončil osmý. Liberecký kraj se tedy řadí mezi ty, kde si cestou na hrady můžete dát nejvíc do těla. Vždyť hned pro pět hradů z výběru v Libereckém kraji platí, že k nim vystoupáte více než 200 výškových metrů. Taková statistika je v rámci České republiky unikátní, v mnoha krajích takový hrad nenajdeme ani jeden.

Pokud byste dokázali navštívit všech deset nejnáročnějších hradů v České republice, zdolali byste celkem přes 3 400 výškových metrů. To je jako vyjít čtyřikrát Obřím dolem na Sněžku nebo dokonce jako vyšplhat ze základního tábora pod Mt. Everestem až na samý vrcholek světa.

Z historie

Hrad Ralsko byl vybudován na dominantním kopci ve 13. století nejspíše jako mocenský opěrný bod příslušníků rodu Markvarticů. Velmi vysoko položený a špatně přístupný hrad vstupuje do písemné evidence až na konci 14. století, kdy byl v majetku Jana z Vartenberka a Ralska. V roce 1426 se o dobytí hradu neúspěšně pokoušeli husité. Úspěšní však byli až o devět let později. Následně začal hrad ztrácet význam a v roce 1505 je uváděn jako pustý. Na koci 19. a na počátku 20. století byly zde dochované archeologické situace silně poškozeny v souvislosti s výklizy hradních staveb. Hlavními rezidenčními objekty hradu byly dvě obytné věže. K čelní hradbě se pak přikládala další, složitějším stavebním vývojem formovaná zástavba. Vzniklá situace vedla k formulování hypotézy o zajištění čela hradu štítovou zdí, která by ale v této poloze nemohla plnit svou funkci coby štítu proti možnému ostřelování. S ohledem na extrémní staveniště by ve středověku a novověku dělostřelba na hrad nebyla možná.

Hrad Bezděz nechal na vrcholu širokému okolí dominujícího kopce vystavět Přemysl Otakar II. V roce 1279 zde byl vězněn mladý Václav II., za jehož vlády byl dokončen. Pro svou důležitost a také dalekou viditelnost byl Bezděz zařazen Karlem IV. mezi nezcizitelné hrady do Majestas Carolina. V moderní pevnost se raně gotický hrad začal měnit za Albrechta z Valdštejna ve 20. letech 17. století, kdy došlo k výstavbě trojbokých bastionů a čtverhranné bašty. Záhy však začal hrad pustnout. V druhé polovině téhož věku se stal poutním místem a sídlem montserratských mnichů. Po reformách Josefa II., kdy došlo ke zrušení řady klášterů včetně toho na Bezdězu, byla stavba ponechána svému osudu. Bezděz dnes představuje nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II.

Poznáte hrad na obrázku? Vyzkoušejte náš kvíz.
KVÍZ: Znáte hrady a zříceniny Moravy a Slezska?

Hrad Frýdštejn vystavěný na konci pískovcového hřebene vznikl v první polovině 14. století. Do písemné evidence vstupuje hrad, jako mnoho dalších, výrazně později, v roce 1385. Jako pustý je připomínán v roce 1565. I přes vznik hradu na pískovcové skále, do které byla vylámána řada prostor hradního jádra, byl hrad zajištěn kamennou hradbou. Jádru dominovala okrouhlá věž. U jeho paty se nacházela do skalního podloží vytesaná zásobní jáma na obilí. S tímto řešením skladovacích prostor se setkáváme i u mnoha dalších hradů vystavěných na měkkém pískovci. Hrad i přes existenci velké útočištné věže a zděného opevnění můžeme minimálně zčásti řadit mezi tzv. skalní hrady.

Hrad Kumburk založili na počátku 14. století příslušníci rodu Markvarticů. Do písemné evidence se Kumburk poprvé dostává v roce 1325. V roce 1406 jej získali Lichtemburkové, kteří vybudovali v rozmezí 30. – 50. let 15. století rozsáhlé vnější dělostřelecké opevnění. V roce 1658 byl hrad zpustošen Švédy a jako objekt s velmi kvalitním opevněním byl na základě příkazu císaře Leopolda III. zbořen. Hradu vybudovaném na osamělém vrchu dominovalo původně nevelké jádro obklopené plášťovou hradbou zajištěnou v místě statických poruch opěráky. V průběhu 14. století byl do hradního jádra vložen nový palác, čtverhranná obytná věž a nejspíše také menší věž v sousedství brány. Následně vzniklo nové opevnění, do kterého byla vevázána okrouhlá věž a také nové hospodářské předhradí. V průběhu 15. století bylo dále upravováno nejen hradní jádro, ale v této době vzniklo nové vnější dělostřelecké opevnění vybudované na koruně vnějšího valu. Toto opevnění bylo tvořeno hradbou zpevněnou šesticí polookrouhlých dovnitř otevřených dělostřeleckých bašt, čímž vznikl jeden z nejpokrokovějších fortifikačních systémů z doby okolo poloviny 15. století.

Hrad Ronov založený Ronovci na dominantní čedičové kupě je poprvé zmiňován v roce 1427. Dodnes dochované zděné konstrukce vybudoval patrně v pohusitském období Vilém z Illburka. Poměrně extrémní poloha a z ní plynoucí obtíže vedly na konci 30. let 16. století ke vzniku nového rezidenčního objektu v podobě tvrze a později zámku ve Stvolínkách. Na počátku 17. století byl hrad již zříceninou. Ale i ta posloužila za třicetileté války okolnímu obyvatelstvu jako útočiště. Snad jen provizorně opravený hrad byl v roce 1643 vypálen Švédy. Stísněnému hradnímu jádru dominovala nejspíše jen čtverhranná obytná věž. Za Viléma z Illburka byl hrad podstatně rozšířen a zajištěn novým hradebním okruhem přístupným věžovitou branou. Za ní se nacházela velká budova vystupující částečně z obrysu hradu. Protilehlou část hradního areálu za původním jádrem, oddělenou od přední části kratšími úseky hradeb, vyplnila nová obytná věž. Na zbývajících stranách byla hradba zajištěna velkou dovnitř otevřenou baštou a menší dovnitř otevřenou okrouhlou baštou či menší věží. Všechny z obvodové hradby vystupující stavby tak měly značný význam při jeho obraně. Celkové pojetí hradu zapadá, v kombinaci s extrémním staveništěm, do snah o zajištění obranyschopnosti hradu v nových podmínkách vedení boje za použití velkého množství palných zbraní za husitských válek i v pohusitském období.

Zámek Červená Lhota.
Tipy na výlet: Hrady a zámky z pohádek nadchnou děti i dospělé

Hrad Trosky, který vystavěl Čeněk z Vartenberka, je poprvé připomínán v roce 1396. Díky svému extrémnímu staveništi se staly Trosky jedním ze symbolů Českého Ráje. Dvojdílné jádro hradu vzniklo mezi dvěma věžovitými sopečnými sopouchy, na kterých byly vystavěny dvě obytné věže; vyšší čtverhranná věž Panna a rozložitější víceboká věž Baba. Hlavní obytný objekt jádra hradu v podobě rozsáhlého paláce vznikl pod věží Pannou. Menší, z větší části patrně dřevěný palác vznikl také pod věží Babou. Na přístupové straně hradního areálu se nacházelo prostorné předhradí s budovou hospodářského charakteru přiloženou z čelnímu úseku hradby.

Hrad Valdštejn. Počátky protáhlého skalního hradu vybudovaného Markvartici na pískovcových blocích na Hruboskalsku sahají do druhé poloviny 13. století. Za husitských válek byl v držení husitských hejtmanů, mezi které patřili bratři z Valečova, nebo Jan Čapek ze Sán. V roce 1440 byl hrad jako sídlo lapků dobyt zemskou hotovostí. V 18. století se hradní zříceniny staly sídlem poustevníků. V roce 1772 vznikla v prostoru zaniklého hradu kaple sv. Jana Nepomuckého. V rámci barokních úprav byl vystavěn nový most před čelem hradu. Po roce 1821 se celá lokalita dočkala rozsáhlých romantických úprav.

S hradem Starý Berštejn na dominantním vrcholu u Vrchovan se poprvé setkáváme v písemných pramenech v roce 1423, kdy se po něm psal Zikmund z Berštejna. Od roku 1465 byl hrad v držení Zikmunda z Vartenberka. I přes volbu velmi vysoko položeného a špatně přístupného staveniště byl Berštejn jako rezidenční objekt užíván až do 16. století. V letech 1558-1565 si Adam Berka z Dubé postavil nad městečkem Dubou zámeček Nový Berštejn. Ten se stal novým sídelním objektem Berků z Dubé a starý hrad rychle zpustl. V jádře hradu situovaném na vyvýšeném skalním bloku byla na čtverhranném půdorysu vybudována patrně věžovitá, později částečně zaklenutá stavba, kterou v další stavební fázi doplnila další obytná budova. V průběhu existence hradu nebylo nutné věnovat, s ohledem na velmi extrémní polohu, významnou pozornost obrannému systému. Nejspíše jediným fortifikačním prvkem schopným aktivní obrany zde byla subtilní věž či bašta v nároží předhradí.

Mezi skalisky najdeme zbytky hradních zdí
Skalní hrad Svojkov je jako dětská prolézačka. Popularitu mu ale krade Sloup

Rozsáhlý skalní hrad Vranov byl vybudován na počátku husitských válek v prostoru strmého pískovcového bradla nad pravým břehem Jizery. Se svou extrémní délkou představuje Vranov patrně nejrozsáhlejší skalní hrad na našem území. I přes velké množství do skal vylámaných prostor byla hlavním obytným objektem hradu čtverhranná věž. Skalní rozsedliny vyly na řadě míst doplněny krátkými úseky hradeb. Mnoho objektů a přemostění skalních bloků však bylo vybudováno ze dřeva. Dokladem použití dřevěných konstrukcí jsou do pískovce vytesané draže, které sloužily k ukotvení jednotlivých dřevěných prvků. Dnešní podobu získala lokalita při romantických úpravách v letech 1803-1826, kdy František Zachariáš Römisch proměnil hrad v Panteon a do pozůstatků hradních staveb vestavěl letohrádek.

Rozsáhlý hrad Frýdlant nad stejnojmenným městem vystavěli v době okolo poloviny 13. století Ronovci. Jako pobělohorský konfiskát získal hrad Albrecht Eusebius z Valdštejna, který z něj učinil svůj rezidenční objekt. Manský systém zřízený k hradu patřil mezi nejdéle funkční hospodářské struktury svého druhu v Čechách. Rozšiřován byl až do roku 1634. Za třicetileté války byl hrad střídavě obsazen císařskými a Švédy. Současná podoba Frýdlantu je výsledkem jeho stavebních úprav po požárech v letech 1676 a 1684 a novorenesanční přestavby ze let 1867-1870.