Válečník narozený pod dubem v Trocnově

Rodištěm Jana Žižky je jihočeský Trocnov. Podle pověsti se narodil pod dubem, kam se jeho matka Jana ukryla před bouřkou. Na místě, kde památný strom stál, než jej nechal převor tamějšího kláštera pokácet, je dnes pamětní kámen.

Zdejšímu areálu Památníku Jana Žižky dominuje třináct metrů vysoký žulový pomník se sochou od profesora Josefa Malejovského z roku 1960. Prohlídka celého areálu zabere asi tři hodiny a doporučuje se začít ve zdejším muzeu.

Příjemnou procházku nabízí čtyřkilometrová naučně-vzdělávací stezka s deseti informačními panely, která mapuje významné milníky husitství. Vede kolem základů Žižkova dvorce k pomníku vojevůdce a k místu údajného Žižkova narození, provede vás lesem kolem starých rybníků a Mikšova dvorce. Informační panely jsou opatřeny QR kódy, které zájemcům o historii nabízejí řadu dalších informací.

Novinkou pro milovníky historie je vznikající středověký archeoskanzen, který má být dokončen v roce 2024. Replika vesnice vrcholného středověku zahrne mimo jiné zemanský dvorec, selský dvorec, sýpku a další objekty, včetně nábytku, zemědělských a řemeslných nástrojů, zbraní či husitského vozu, stájí i venkovní pece.

S dobou husitského válčení, vojenským táborem i zbraněmi se návštěvníci areálu v Trocnově mohli seznámit také při rekonstrukci husitské bitvy u Poříčí u Sázavy.

close Husitská bitva v Trocnově. info Zdroj: Deník/Zuzana Kyselová zoom_in Husitská bitva v Trocnově.

Žižkovo Pole - místo posledního vydechnutí

Žižkovo Pole, vesnice u Přibyslavi, v níž žije necelých 400 lidí, je místem, kde husitský válečník vydechl naposledy. Zemřel 11. října 1424 v náručí svého rady Michala Koudele z Žitenic. Stalo se to, když Žižka během tažení na Moravu obléhal hrad v Přibyslavi a při obléhání podlehl zánětlivé nemoci. Na místě údajného Žižkova úmrtí podle pověsti vyrostl bezový keř, v 16. století je zde zmiňována i hrušeň. Od roku 1874 zde stojí asi deset metrů vysoká mohyla podle návrhu významného novorenesančního architekta Antonína Wiehla. Pozemek pro mohylu koupil v roce 1862 novinář a politik Julius Grégr, slavnostní odhalení organizoval František Ladislav Rieger.

Pokud se sem vypravíte na výlet, zastavte se i v Přibyslavi, kde uvidíte zmenšený model Žižkovy jezdecké sochy, která stojí na pražském Vítkově.

V Čáslavi zřejmě našli Žižkovu lebku

Jan Žižka byl původně pochován v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové, podle kronik však byly později jeho ostatky převezeny do kostela svatých Petra a Pavla v Čáslavi. A právě ve zdejší podvěžní kapli byl v roce 1910 objeven zazděný výklenek a v něm údajné části kostry Jana Žižky, mimo jiné část lebky nazývané čáslavská kalva.

V roce 1966 byla kalva prozkoumána odborníky z Archeologického ústavu ČSAV v Praze, v čele s antropologem Emanuelem Vlčkem. Učiněné závěry potvrdily, že jde o kosterní pozůstatek jedince mužského pohlaví, jehož stáří se pohybovalo okolo 50 let. Dále bylo nalezeno poranění, které připomínalo Žižkovo zranění utrpěné u hradu Rabí. Pozdější zkoumání potvrdilo, že nalezené kosti a kalva patřily muži, jehož věk odpovídal datu Žižkova narození, tedy asi roku 1360, a datu úmrtí v roce 1424. DNA však byla natolik poškozena, že ji nebylo možné prozkoumat. Přímý důkaz bezpečně dokládající, že se opravdu jedná o ostatky Jana Žižky, tedy chybí.

Kalvu je možné si prohlédnout v Žižkově síni na čáslavské radnici, kde je uložena v kubistické vitríně s husitským kalichem.

Vystavená lebka je však samozřejmě pouze kopie. Ta původní je uložena v olověné schránce ve výklenku zdi radnice.

close Zřícenina hradu Rabí, kde vojevůdce přišel o zrak. info Zdroj: Deník/Daniela Loudová zoom_in Zřícenina hradu Rabí, kde vojevůdce přišel o zrak.

Boj proti přesile a příběh se závoji

Mezi rybníky Markovec a Škaredý u Sudoměře na Strakonicku Jan Žižka před šesti sty lety táhl do boje. Bylo to proti početnějším a daleko lépe vyzbrojeným johanitům a katolickým šlechticům včetně oddílu rytířů přezdívaných Železní páni. Husitská výprava měla podle kronik kolem 400 pěších, včetně žen a dětí, 12 vozů a devět jezdců, protivník vyrazil se sedmi stovkami těžkých jezdců.

Bitva se odehrála 25. března 1420. Střet u Sudoměře byl první větší bitvou husitských válek a předznamenal směr, kterým se dále vyvíjelo husitské válečnictví. Na místě dnes stojí šestnáctimetrová mohyla Jana Žižky od sochaře Emanuela J. Kodeta.

Známý příběh o tom, jak husitské ženy kladly na bahnité dno vypuštěného rybníka své závoje, do nichž se pak nepřátelé beznadějně zamotali, zmiňuje už kronika Aenea Sylvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II., podle historiků je to však spíše mýtus, nebo pověst, která měla husity ukázat jako záludné protivníky vítězící pomocí lsti.

Pro milovníky historie se mezi rybníky Markovec a Škaredý konává rekonstrukce slavné bitvy.

Žižkovo oko a Bídníci

Rabí je zřícenina hradu stojící ve stejnojmenném městě na Klatovsku. Vypíná se nad řekou Otavou asi osm kilometrů od Sušice a je spojený se smutným příběhem, jak husitský vojevůdce Jan Žižka v červenci 1421 při obléhání tohoto hradu zcela oslepl. O jedno oko přišel už v mládí a druhé ztratil, když řídil boj od staré hrušně osaměle stojící v poli pod hradem Rabí. Z hradeb sem zaletěl šíp, zabodl se do kmenu a vyrazil z něj třísku, která vlétla Žižkovi do zdravého oka. Zrak se mu už nikdy nevrátil.

Hrad Rabí pochází z počátku 13. století a dnes je nejmohutnější a nejrozsáhlejší hradní zříceninou na našem území. Je fotogenický, a tak vedle turistů vábí i filmaře. Kromě jiných se zde točily snímky Marketa Lazarová, Božská Ema, ale také francouzští Bídníci, v nichž si zahráli Gérard Depardier, Christian Clavier nebo John Malkovich.

Slaný vydal známku s Žižkou

Jedním z měst výrazně spojených s husitským hnutím je Slaný. Patří do mezinárodního Společenství měst s husitskou minulostí a tradicí, kde je osm českých a pět německých měst. I proto se připojil k propagaci nového filmu a vydal novou turistickou známku s Janem Žižkou. Známka je v prodeji za 40 Kč.

Navíc už od roku 1999 Slaný pořádá Husitské slavnosti. Obyvatelé si tak připomínají část historie, kdy se město poprvé významněji zapsalo do dějin. Slaný byl totiž jedním z pěti vyvolených měst tehdy známého světa, která měla přežít jeho zkázu. Trvalou připomínkou toho je zlatá hvězda na kupoli věže staré slánské radnice. A díky tradičním velkolepým slavnostem se husité na místo každoročně vracejí v průvodu, který vede Jan Žižka. Průvod provázejí kejklíři, rytíři i herci a nechybí ani hodokvas.

Jezdec nad Prahou je velký. Ale ne největší

Kde stojí největší a nejznámější Žižkův pomník, ví každý. Od roku 1950 se vypíná na pražském Vítkově. Socha Žižky na koni, jejímž autorem je Bohumil Kafka, je vysoká devět metrů, její délka činí 9,6 metru, šířka pět metrů a hmotnost 16,5 tuny. Tvoří ji 120 bronzových dílů spojených šrouby.

Kafka vojevůdce ztvárnil na hrabajícím koni, který má skloněnou hlavu, což umožňuje Žižku pozorovat i z podhledu zepředu. Žižka není v brnění, aby se odlišil od zobrazování německých rytířů. Na sobě má drátěnou košili, kovové rukavice a náloketníky, jeho zbroj tvoří palcát a meč.

O Žižkovi na Vítkově se u nás dlouho tradovalo, že jde o největší jezdeckou sochu na světě. Už tehdy však existovala větší socha v Římě a později přibyla další v mexickém El Pasu. Dnes je - podle údajů z roku 2013 – šestou největší jezdeckou sochou na světě.

Tábor a Žižka k sobě patří

Město, které se stalo jedním ze symbolů husitského hnutí, má k Janu Žižkovi velmi úzký vztah. Husovi stoupenci vedení Žižkou totiž Tábor v roce 1420 založili jako mocenské centrum husitství. Dnes si zde návštěvníci užijí křivolaké uličky, mohutné opevnění, renesanční domy i Jordán, nejstarší vodní nádrž ve střední Evropě. Historii lidem přiblíží zdejší Husitské muzeum, které představuje 450 tisíc sbírkových předmětů, a kromě jiného zpřístupňuje rozsáhlou síť středověkého sklepení, tzv. lochů, vykutaných hluboko v podloží, jež spojují řadu táborských domů. A ani v Táboře samozřejmě nechybí Žižkova socha. Pomník je umístěn uprostřed horní části Žižkova náměstí. Skládá se z žulového soklu a na něm stojící pískovcové postavy Jana Žižky. Je ztvárněn v nadživotní velikosti, měří téměř tři metry. Socha pochází z dílny Josefa Strachovského a byla odhalena v roce 1884.