V záhonech s růžemi pobíhají matky s dětmi, babičky, batůžkáři a občas i nějaký bílý límeček s notebookem. Pracují, odpočívají, hrají si… Každý si může zasadit růži nebo večer rozdělat oheň. Letos se tu s novým jarem objevuje další hit: místo s domácí ovocnou atmosférou si oblíbily různé alternativní kapely, takže koncert afrických bubnů dokreslují zvuky českých houslí, flétny, kytary či tibetské mísy. Muzikanti se rozestaví mezi narcisy, pivoně a sedmikrásky a rozeznělým vzduchem s vůní šeříku poletují bílé okvětní lístky meruňky. Starosvětskou romantiku ve stylu okrašlovacích spolků si kupodivu nejvíc oblíbili mladí ve věku kolem dvacítky třicítky.

Přírodní zahrada navazuje malou alejí na blízký park. Takové ostrůvky zeleně (biocentra) ve městě chválí brněnský urbanista, architekt Jiří Löw. Říká, že jsou stejně významné jako příroda za městem. Důležité je, aby byly propojené alejemi nebo jinými zelenými pásy a město tak protkaly zelenou sítí. Biokoridory (pásy) slouží zvířatům jako silnice: mohou zde beze strachu cestovat, což slouží k žádoucímu osvěžení krve, protože například králík si může „nabrnknout“ partnerku z jiného biocentra.

Biokoridory a biocentra ve městech tvoří takzvané územní systémy ekologické stability, mezi architekty familiárně zvané ÚSESY. „Žije v nich množství zvířat, nejlépe v kopřivách a rumištích, kde je zmatek. Mají se kde schovat a žijí si ohromně, protože je všude plno žrádla,“ usmívá se potěšeně architekt. Dosvědčuje zoologům, že se do měst vracejí i chráněné druhy. „Viděl jsem koroptve, zajíce, strakapoudy a dudka. Na březích řek nebo v křoví opuštěných fabrik je větší počet biologických druhů než v lese za městem.“

Královopolská zahrada patří mezi ty, které se urbanistovi a jeho zvířatům líbí. To proto, že v ní nejsou úhledně vyplené, upravené záhonky, naopak, zde roste jedno přes druhé. Nedbalý permakulturní styl tu zavedla bývalá učitelka matematiky a psycholožka Libuše Mičolová. Vysoká štíhlá pětašedesátnice před několika lety zahradu založila: opuštěné záhony jahod, pár starých ovocných stromů a obrovský smrk vyrvala ze spárů stavební mašinerie. Královopolská radnice zde totiž chtěla postavit supermarket, ale lidé psali petice, založili občanské sdružení a nakonec dostali od úřadů i finanční podporu. Pak na zahradě přibyl altán, pár lavic a ekologický záchod od nadace Partnerství. Studna s rumpálem, slaměná zvířata a mokřadní jezírko. Místo pod smrkem chráněné hustými větvemi je meditativní.

„Veřejných zahrad bude brzy hodně a budou se řetězit a propojovat, jako se to děje v cizině,“ popisuje budoucnost Brna zahradnice Libuše. Vedlejším efektem prý je, že taková zahrada spojuje lidi ve čtvrti. Všichni příznivci smrku se znají, střídavě navštěvují jednání zastupitelstva a když zjistí, že se někde plánuje kácení stromů, vyhlásí poplach.

Nedávno zase „lidé od smrku“ chtěli vyslovit solidaritu jiným ctitelům stromů, a tak podpořili celorepublikovou petici „Zachraňme stromy“, kterou vyhlásilo ekologické sdružení Arnika za záchranu alejí. Aktivisté posbírali desítky tisíc podpisů a žádají české hejtmany, aby zastavili plošné kácení silničních stromořadí a místo toho je raději začali obnovovat. A někteří hejtmani už slíbili, že lidem vyhoví.

PAVLA HOBSTOVÁ