Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z devadesátýho výročí mi to dala za pět

…řekl minulý pátek na stanici metra Dejvická třináctiletý blonďák s rozkrokem plandavých kalhot u kolen druhému třináctiletému klukovi s čímsi na hlavě, ale kalhotami podobnými.

4.11.2008 3
SDÍLEJ:

Foto:

Ten se udiveně, neli přímo uraženě zeptal „Proč, vole?“ a blonďák naznačil odplivnutí a řekl „Masaryka jsem věděl, vole, ale na toho druhýho… sakra!… zase si nemůžu vzpomenout!…“ udělal nad sebou opovržlivou grimasu. „Beneše, ty vole,“ řekl ten s čepicí. Blonďák dost smutně pokyvoval. „Přitom o tom blbým Benešovi mluvili v rádiu i v bedně furt, vole. Furt! Táta mě zabije. Masaryk a Beneš jsou jeho miláčkové… vole…“

Přijížděla souprava a já ještě jsem stihl uslyšet, jak ten v čepici řekl, že jeho táta má rád jen Masaryka. Vystoupili hned na Hradčanské a mě s jejich způsobem vztahu k minulosti nechali samotného. Co si o tom výročí mysleli, mi nevadilo - dokonce mě mile překvapili, že byli schopni oba prezidenty pojmenovat. V porovnání s nedávnou anketou mezi gymnazisty byli lepší než o pár let starší studenti.

Ale s nimi i s kluky jsem hluboce souhlasil - jakmile je něco povinného, není moci, která by je přesvědčila, že povinné je zároveň důležité. Dokonce - by se dalo říct - osudově nezbytné. Stačí se trochu víc rozhlédnout. Jeden můj bývalý spoluvězeň se ještě předtím, než ho chytili a málem pověsili (vyvázl s doživotím), stačil nejen oženit, ale přivést na svět dceru. Jeho že

na i s dcerkou byly po deset a půl roku štvanci - tahle zmínka je velmi nedostatečnou poctou jejich statečnosti. Díky tomu jsou teď praprarodiči. Jejich nejstaršímu prapravnukovi Honzovi je taky třináct. Tuhle jsme jejich rodinu potkali v Semaforu a po představení se mi Honza pochlubil výrokem prapradědečka z doby totality o tehdejším Sovětskému svazu: Co to může být za zemi, když tam říjnovou revoluci slaví v listopadu a Masaryk je pro ně (v azbuce) Macapuk. Bylo mi jasné, že tohle si Honza bude pamatovat nadosmrti.

Jako jsem si já v jeho letech pamatoval místodržící Slavatu a Martince vyhozené z okna - mou představivost představující si, že spadli do něčeho velmi podobného vysypaným obsahům popelnic, to velice potěšilo.

Pořád ještě se snažím co nejčastěji za těmito dětmi i teenagery chodit do škol a něco jim o oné totalitě, kterou na vlastní kůži zažili ještě i jejich rodiče, něco povyprávět. Pokouším se o tom mluvit, tedy i o věznění svém i ostatních co nejnadlehčeněji - říkám tomu veselé historky z věznění, oni se i zasmějí, a až dodatečně se dozvídám, že „veselost“ těch historek je vlastně zasáhla víc, než kdybych o tom vyprávěl se slzami v očích - smutky dospělých jsou dětem podezřelé. Proto je víc potěší, že jsem jako dítě neměl prezidenta Masaryka rád, protože byl větší a pěknější než můj dědeček, než kdybych jim o něm vyprávěl jako o někom, kdo byl pořád zachmuřelý a všichni k němu vzhlíželi s úctou ne příliš vzdálenou úctě k patronům české země.

Ale mám radost - naše nejmladší generace toho určitě bude vědět o našich dějinách víc než generace jejich rodičů, jimž komunisté o našich dějinách lhali. A když se takový kluk přizná, že na Beneše, vole, zapomněl, je to lepší, než by se Beneše bifloval. Je to dobré.

JIŘÍ STRÁNSKÝ, Autor je spisovatel, scenárista, dramatik a překladatel

4.11.2008 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kateřina Perknerová.
3 22

Komentář Kateřiny Perknerové: Masarykovi následovníci. Proč by ne?

Miroslav Sládek v létě 2016 v Ústí nad Labem
5

V Chomutově zatkli republikána Sládka. Kvůli nepovolené kampani

Jan Kysela: Češi si vyloženě mnou ruce, když se někdo vymkne

/FOTOGALERIE, VIDEO/ Včera a dnes rozhodujeme o složení sněmovny, potažmo vlády. Za necelé tři měsíce si zvolíme prezidenta. Jaký vliv to bude mít na český ústavní pořádek a mělo by dojít k úpravě základního zákona České republiky? O tom Deník mluvil s ústavním právníkem, profesorem Janem Kyselou.

DOTYK.CZ

Tak teď toho mám dost – a rozpoutala nenásilnou vězeňskou vzpouru

Ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum přinášíme vzpomínky pamětníků komunistické zvůle. Dnešní příběh věnujeme příběhu Heleny Kučerové, která osmnácti let pobyla na svobodě pouhých pět let, více než 13 jich strávila v komunistických kriminálech. 

Barák na odstřel kvůli nájemníkům a očekávaná vražda: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. října 2017.

ANKETA MEZI LÍDRY: Co přejí ke 100. narozeninám republiky...

Než vhodíme lístek do volební urny, zvažujeme, co nám ta „naše“ strana a její lídr přinesou. Nižší daně, kvalitní veřejné služby, vyšší důchody, špičkové vzdělání pro děti, aktivní roli v Evropské unii – záleží na osobních preferencích. Pak také vybíráme podle toho, nakolik jsou kandidáti důvěryhodní, co už v politice dokázali, kolik slibů splnili, jak se umějí za své vize poprat doma i za hranicemi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení