Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O válce metafor a válčení jako práci

V poslední dnech se naši politici intenzivně přeli o vojenských zahraničních misích. Pokusme se nahlédnout pod povrch mediální debaty.

20.1.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Podle Washingtonské smlouvy o založení NATO z roku 1949 mají členské země za povinnost při napadení jiného členského státu v Evropě či v Severní Americe nebo na jeho území severně od obratníku Raka podniknout v souladu s ostatními obrannou akci. Pak je ještě ve smlouvě pátý článek, kde se hovoří o dalších možnostech vojenské a politické spolupráce, ale – a v tom je ta potíž – někteří naši politici si nevykládají další vojenské akce jako povinnost, ale jen jako příslib.

V Afghánistánu navíc naše mise v operaci Trvalá svoboda není ani mírovou misí, ani nepodléhá velení NATO, tedy naše republika není v této věci vázána žádnou smlouvou, a to je ten důvod, proč politici, hlavně ze sociální demokracie, jsou proti. Dalším důvodem je veřejné mínění, které je proti všude, a tomu chtějí sociální demokraté pod vedením Jiřího Paroubka vždy vycházet co nejvíce vstříc.

Posílá-li libovolná evropská země do těchto misí své vojáky, vede (a tak je to i u nás) boj na dvou frontách: první fronta je domácí, kde musí sehnat souhlas a přesvědčit obyvatelstvo o nutnosti takové akce, a teprve pak se boj otevírá na frontové linii. To činí tyto mise tak komplikované, protože díky tomu se i fotografie a slova stávají zbraněmi.

Klasická definice války (podle von Clausewitze) říká, že válka je násilný akt sloužící k prosazení politické vůle. V případě Afghánistánu nejde o válku, ale ani – jak vyplývá z oficiálního označení – o mírovou misi. Proto bychom asi měli změnit i náš slovník, jako se tomu děje ve starých unijních zemích, kdy v případě misí se začíná mluvit o „taktické výpomoci“, nehovoří se o možných obětech, ale o „riziku“ a nepoužívají se termíny jako padlý voják, ale mluví se o „zabitých“.

Díky těmto sémantickým posunům je možné vést střízlivější debatu, což platí zvlášť o každé „postheroické společnosti“, kterou jsme se jistě už stali. Ta totiž udělala hlavní sémantický posun: ze sebeobětování za vlast, národ či občinu (dnes evropské hodnoty) učinila oběť nešťastných okolností, což nám dovoluje hledat viníka a činit kroky, aby se žádné „neštěstí“ nemohlo stát. Z hrdiny hodného následování vytvořila jen někoho, kdo měl smůlu.

Další problém spojený s těmito misemi spočívá v rozdílné ceně života znesvářených stran. Zatímco Západ se snaží držet počet zabitých na minimu a nehledí moc na peníze investované do techniky, afghánské bojovníky – kteří toto vědí – vlastní ztráty netraumatizují a snaží se protivníkovi za jakoukoliv cenu způsobit ztráty na životech, protože moc dobře vědí, že psychika vojáků bude právě takovou skutečností nejvíc narušena. Jenže o asymetrický konflikt jde i z druhé strany: co znamenají pro naše vojáky sebevražední atentátníci, to zase znamenají pro druhou stranu bezpilotní letadélka s bombami, která si sama vyhledávají cíl či jsou dálkově pomocí kamer naváděna.

Je to způsobeno ale také tím, že se o válčení začalo hovořit jako o práci, a tím pádem společnost vyžaduje, aby počet mrtvých v této „vojenské práci“ byl stejný jako třeba při práci na stavbě nebo v kanceláři. Právě tento posun z nás činí tak snadné oběti a dovoluje marketingovým politikům (kteří nahradili státníky), aby se chovali nezodpovědně a populisticky: tedy nepoliticky.

V Afghánistánu prohráváme, tak bychom z něj neměli odcházet. Naopak bychom měli rychle opustit válku metafor (klišé), která vždy vypuká po každé prohrané či prohrávané válce.

KAREL HVÍŽĎALA, Autor je spisovatel a publicista

20.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miloš Zeman se samopalem a svou oblíbenou Becherovkou.
1 4

Zeman má nový samopal s Becherovkou. Na novináře

Místopředseda volební komise číslo 1006 v Pardubicích porušil volební zákon. Do komise zasedl v tričku propagujícím znak kandidující strany Blok proti islamizaci.
1 10

Člen volební komise agitoval ve volební místnosti za Blok proti islamizaci

Přehledně: 20 odpovědí politiků na otázky, které zajímají většinu z nás

/FOTOGALERIE/ Chcete po volbách zrušit zcela EET? Chcete, aby se Miloš Zeman stal prezidentem na další období? Povolili byste cyklistům dvě piva před jízdou? Podívejte se ve fotogalerii, jak politici v předvolební superdebatě Deníku hlasovali o zajímavých otázkách, které hýbou děním v České republice? 

Všechny karty na stůl. Zde jsou priority hlavních politických stran

Volby jsou tu. Pokud ještě nejste rozhodnutí, které straně dáte dnes či zítra svůj hlas, superdebata Deníku by vám mohla nabídnout řešení. Kandidáti deseti hlavních stran a hnutí včera představili klíčové priority svých programů.

Ze zákulisí: Podívejte se, jak Deník „upekl“ předvolební superdebatu

/VIDEO/ Zajímá vás, co se dělo v zákulisí, než desítka volebních lídrů nastoupila před kamery? Podívejte se na desetibodový recept, jak upéct předvolební superdebatu krok za krokem.

Ve Zlíně řádí semaforový fantom. Hazarduje se životy lidí

Prosím o opravu otočeného semaforu v ulici Díly I, zní nezvyklá žádost paní Lídy. Představte si, že přijedete na křižovatku. Signál na semaforu svítí, vy na něj ale nevidíte. Někdo jej totiž právě takto otočil, a tak nevíte, jestli můžete do křižovatky vjet, či ne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení