Jinak to nepůjde. Každý z možných zdro jů má ovšem své přednosti i nevýhody, zvláště pokud jde o oblast ochrany životního prostředí. Každý nový zdroj je drahý, vysoké náklady jsou třeba i na udržování a modernizaci přenosových a distribučních sou stav. Není tu místo pro předsudky, pro zavržení jednoho zdroje či pro glorifi kaci jiného.

Stále více se sice učíme využívat obnovitelné zdroje energie jako vítr, slunce, biomasu, přesto však současná světová energetika stojí především na spalování fosilních paliv. Ropa, uhlí a zemní plyn pokrývají téměř čtyři pětiny spotřeby primárních energetických zdrojů, výroba elektřiny na nich závisí ze dvou třetin.

Rozumné využívání obnovitelných zdrojů a výzkum a vývoj v této oblasti je bezesporu třeba podporovat pro myšlenými zásahy státu. I když bychom však využili všechny možnosti, které v současné době přicházejí v úvahu, nedokážeme zřejmě z obnovitelných zdrojů v příštích třiceti letech pokrýt více než čtvrtinu našich současných energetických potřeb. V průběhu 21. století tak nevyhnutelně dojde k zásadním proměnám struktury energetiky. Především je nutno omezit spotřebu fosilních paliv kvůli riziku globálních změn podnebí a vyčerpávání geologických zásob.

Zahájení debaty o roli a budoucnosti jaderné energetiky je pořád spolehlivou rozbuškou výbuchu vášní mezi jejími příznivci a oponenty, přesto se toto téma začíná stále častěji objevovat na stole při jednáních vrcholných politiků o možnostech a přístupech k zajištění energetické bezpečnosti. Ne že by z toho byli příliš nadšení.

Názory na přínosy a rizika jaderné energetiky se totiž stále velmi různí. Po relativně dlouhé době, ve které výstavba jaderných elektráren stagnovala, je vzhledem k vyčerpávání fosilních paliv, a také vzhledem k dosažení konkurenceschopnosti a přijatelné bezpečnosti jaderných elektráren, očekávána výstavba jaderných elektráren se zdokonalenými typy reaktorů moderovaných a chlazených lehkou vodou. Předpokládá se však, že budou spíše používány jako náhrada postupně dosluhujících bloků než pro zvyšování podílu jaderné energetiky na energetic kém mixu.

Evropu nejspíš nečeká v následujících patnácti až dva ceti letech žádný boom výstavby jaderných elektráren. Sou časné odhady hovoří o nově instalovaném výkonu zhruba 5 GW do roku 2015 a 11 GW do roku 2020. (Na konci června 2008 bylo ve třiceti zemích v provozu 439 jaderných bloků s celkovým instalovaným výkonem 372 GW. Dalších 36 bloků je ve výstavbě. V EU je v provozu 148 jaderných bloků v 15 zemích s instalovaným výkonem 131 GW. V roce 2007 vyrobily členské země EU 28 procent veškeré elektřiny v jaderných elektrárnách. Česko má v provozu šest jaderných bloků s instalovaným výkonem 3.8 GW.)

Budoucnost jaderné energetiky ve světě i u nás bude záviset na vývoji a vzájemném působení čtyř faktorů: poptávky po energii, cenové konkurenceschopnosti na otevřeném trhu v soutěži s ostatními zdroji, požadavků na bezpečnost a ochranu životního prostředí a vnímání a postojů veřejnosti a politiků.

I přes rostoucí vědomí, že vyspělé země provozující jadernou energetiku za ni nemají v krátkém časovém horizontu adekvátní náhradu, nevytváří zatím politické a ekonomické prostředí, až na výjimky, dostatečnou jistotu a přitažlivost, která by přilákala investory. To se ostatně týká nejen jaderné energetiky, ale výstavby prakticky jakéhokoliv nového, většího energetického zdroje. Jaderný průmysl je sice přesvědčen o tom, že prokáže výhody nových jaderných bloků, ale jestli uspěje, to teprve uvidíme.

DANA DRÁBOVÁ
Autorka je předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost