Což ohrožuje již uzavřené dohody stejně jako mileniální cíle vyhlášené OSN v roce 2000. Druhé poselství praví, že základním regulačním systémem světového klimatu a důležitým úložištěm uvolňovaných skleníkových plynů jsou světové oceány. Dlouhodobé klimatické změny však světový koloběh vody mění. Výsledkem je zvyšování teploty v Arktidě, rozpouštění ledu v polárních oblastech i rozpouštění horských ledovců.

To ovlivňuje koncentraci soli v mořské vodě a její okyselování. Hladina světových moří stoupá, mění se srážkový režim, přibývá počet a závažnost krajních výkyvů počasí. Je možné, že se začnou měnit i mořské proudy. Změny mořských proudů v průběhu dějin zlikvidovaly, jak známo, nejednu kulturu. Urbanizace spolu s rozvojem turistiky poškozují přímořské oblasti.

Třetí poselství sděluje, že růst světové populace, přesun obrovského počtu lidí do měst, rostoucí životní úroveň části lidí a rostoucí spotřeba společně s klimatickými změnami ohrožují jak množství, tak kvalitu sladké vody, povrchové, i té, která je uložena v hloubce. O stresu z nedostatku vody se mluví od chvíle, v níž populace začíná spotřebovávat víc než 10 procent obnovitelných zdrojů sladké vody. V tomto stavu žije od poloviny devadesátých let minulého století 40 procent světové populace v osmdesáti státech. Zdrojem pitné vody pro lidi jsou hlavně jezera a řeky. Tento životně důležitý zdroj představuje však pouhé jedno procento veškeré sladké vody a pouhou desetinu promile veškeré vody na Zemi. Jestliže bude současný vývoj pokračovat beze změn, pak v roce 2025 bude v oblastech s absolutním nedostatkem vody žít 1,8 miliardy lidí. Vodní stres postihne dvě třetiny světové populace.

OSN nyní doporučuje alespoň 20 litrů vody na osobu a den jako minimum nutné pro pití, mytí, vaření a sanitární opatření. Roku 1990 neměla jedna miliarda lidí ani tohle minimum. Víc než miliarda lidí nemá přístup k čisté, zdravotně bezpečné vodě, 2,4 miliardy lidí žije bez kanalizace. Základní příčinou je populační exploze. Za posledních sto let je nás na Zemi čtyřnásobek. I když se populační růst zpomaluje a odhady liší, mohlo by nás v průběhu jedné generace být 10 miliard.

Čtvrté poselství nabádá: Vodou je nutné šetřit. Takže je nezbytně nutné uvést do života program zvaný Integrovaná správa vodních zdrojů (IWMR, Integrated Water Ressource Management) a další opatření. 70 procent zdrojů sladké vody spotřebovává zavlažování zemědělských rostlin.

Poselství páté varuje: Poškozování kvality vody lidmi poškozuje jak lidské zdraví, tak ekosystémy. V rozvojových zemích umírají na choroby ze znečištěné vody tři miliony lidí ročně, většina z nich je mladší pěti let. Vodu znečišťují jak mikrobi, tak chemické látky užívané v zemědělství. Velmi těžko se kontroluje zamořování vody pesticidy a hormonálně účinnými látkami.

Šesté poselství žádá, aby lidé přestali rabovat ryby jak v mořích, tak ve sladké vodě. Degradace vodních ekosystémů pokračuje, ohrožuje jak biodiverzitu, tak možnost získávat potravu. Poslední, sedmé poselství vyzývá lidi, aby ekonomický růst uvedli do rovnováhy s vodními zdroji a ekosystémy. Některé pobřežní oblasti jsou na tom lépe díky regionálním dohodám o moři. Velké řeky, které překračují hranice lidnatých států, se mohou snadno stát zdrojem válečných konfl iktů. Podrobnosti: http://www. unep.org/geo/geo4/media/

FRANTIŠEK KOUKOLÍK
Autor je neuropatolog, zabývá se vědeckou esejistikou