Ke spiritualitě a duchovnu se nyní před kamerou a mikrofonem plaše a cudně doznávají zralí mužové a ženy, podobně jako se jiní zralí mužové a ženy asi tak před šedesáti lety začali doznávat k onomu marxismu. Jako slova o celoživotních tajných láskách, k nimž se tak nějak nemohli mít, to zní v obou případech. Zřejmě v nich celý život doutnaly jako pověstný oheň v kameni.

Myslím, že se profesionálové, a to teoretici i praktici marxismu, před šedesáti lety na tato vyznání víry dívali s podobnou směsí ironie, skepse a potěšení, jako se na novorozené spirituální ovečky dívají současní teoretici a praktici spirituality.

Nedá se nic dělat. My vzdělanci a umělcové čeští rádi někam patříme.

Potíže se spiritualitou jsou však větší než potíže s marxismem. Ten měl tři zdroje a součásti. Daly se defi novat. Teorie a praxe je prověřily. Spiritualita v úzkém slova smyslu se však zabývá lidmi coby jedinečnými bytostmi s jedinečným vztahem k tomu, co přesahuje hmotný svět i čas. Jestliže je něco spirituální, není to materiální, není to v čase, a především to není světské.

Spirituální hudba, knihy, setkávání i shromáždění s kázáním by se tedy měly poněkud přesněji jmenovat hudba, knihy, setkávání, shromáždění a kázání o spiritualitě. Defi nujícím jádrem spirituality je totiž osobní pocit spojení s metafyzickou skutečností – slovo metafyzický tradičně znamená něco existujícího za fyzikální skutečností a zkušeností.

S tím je také potíž. Naštěstí se dá srovnat do prosté matice 2 x 2: První člen matice: každý lékař zná duševně nemocné pacienty s nevývratným pocitem duchovního spojení, například se světem geniálních, zeleně světélkujících transgalaktických ponrav s nevelkýma chlupatýma ušima, čerty, bohy, ďábly, dušemi mrtvých lidí, archivem ústavu pro zkoumání totalitních systémů, faraony (historickými postavami, nikoli mravenci). Případně tito pacienti jasně vnímají, kdy do nich sestupují duše z minulých životů, sdělují, že právě na tom vyroste psychiatrie 21. století, a dostanou od komise metál.

Druhým členem matice jsou podobně těžce duševně nemocní pacienti, kteří nevývratný pocit žádného duchovního spojení nemají.

Třetí člen matice jsou zcela zdraví lidé, ženy i muži, kteří někdy mají dočasný nevývratný pocit osobního spojení s něčím, co je přesahuje, je krásné, všudypřítomné, je světlem, pravdou, láskou, blahem, řádem, spravedlností, je nadpozemské a přitom existující ve všem, čemuž se souhrnně dá říci transcendentní prožitky.

Přitom vůbec nezáleží na kulturním okruhu, odkud jsou, na jazyce, jímž mluví, na stupni vzdělání, příliš nezáleží na věku.

Konečně čtvrtý člen matice: existují zdraví lidé, kteří tyto pocity, prožitky nebo vědomí mají jen málo, nebo je nemají. Když o spirituálních prožitcích slyší, pak je podle své nátury tolerují, nebo zavrtí hlavou a pokrčí rameny, někdy se jim vysmějí.

Duševní onemocnění se dá dobře poznat. Dříve nebo později dospěje zkušený psychiatr k diagnóze. Tím odpadají první dva členové matice. Ponechámeli stranou čtvrtého člena matice, lidi, kteří jsou duševně zcela zdraví a transcendentní prožitky nemají, zbude třetí lidská skupina: duševně zcela zdraví lidé s transcendentními prožitky.

Možná vás to překvapí: lidí s přesahem, s transcendentními neboli spirituálními prožitky různé hloubky je na světě většina, a to všude, ve všech kulturních okruzích, bez ohledu na to, zda patří do nějaké církve, nebo jsou ateisté.

FRANTIŠEK KOUKOLÍK, autor je neuropatolog, zabývá se vědeckou esejistikou