Na pole „v jezerech„“ mezi Stradonicemi, Pátkem nad Ohří a Levousy se koncem války zřítilo letadlo. Recentní nálezy kovových úlomků z místa dopadu jasně prokazují, že se jednalo o německý stroj s proudovým motorem Jumo 004. Lokální kronikářské záznamy se zase shodují, že v letadle byli dva letci. Obě možnosti spojuje jediný typ letadla, dvoumístná, cvičná verze proudové stíhačky Messerschmitt Me 262B-1.

Poslední válečné zápisy z dubna 1945 v Kronice školy v Radonicích uvádí: „Zřícení něm. letadla - Asi počátkem měsíce zřítilo se za Pátkem něm letadlo (nový typ – turbínové). Oba piloti uhořeli. Později převezeni na náš hřbitov a zde dáni do márnice.“

Johann Baptist Lampi, portrét knížete Jana I. z Lichtenštejna, olejomalba na plátně, před rokem 1816 (Lichtenštejnské knížecí sbírky, Vaduz – Vídeň)
Knížata z Lichtenštejna. Páni země opavské a krnovské

Autorem zápisu je zřejmě František Ditrich, řídící učitel a předseda poválečného Národního výboru v Radonicích. Jeho syn ještě rozpracoval jeho válečné vzpomínky: „Počátkem dubna – zřícení něm. turb. letadla. Oba piloti uhořeli. Převezeni do márnice. Těla letců dlouho ležela v márnici. Teprve v revoluč. dnech (otec byl prvním starostou) je nechal pohřbít na zdejší hřbitov. Později přišel dotaz z Německa, co se s letci stalo. Pohřbili je obč. Chlupsa V. a Staral Jos. (oba něm. národnosti).“ Podobně případ líčí dodatečně sepsaná kronika Stradonic: „Sestřelené německé letadlo - zapomněl jsem ještě poznamenat, že bylo ku konci dubna sestřeleno německé turbínové letadlo a spadlo v jezerách a uhořely v něm 2 německý letci.“

Snad nejpřesnější je stručný údaj ve válečných poznámkách města Libochovice „22.4. spadlo něm. létadlo u Levous.“

Současné intenzivní letecké boje probíhající nad regionem dne 17. dubna 1945 zmiňuje kronikář Erazim Mecker v Kronice obce Líšťany: „Letělo nad naším krajem sta anglo-amerických letadel. Německé stíhačky na ně útočily. Sázeli jsme tehdy na Babě brambory a dívali jsme se na to divadlo, zajímavé a strašné zároveň. Ženské div, že rozum nepozbyly, jak byly ustrašeny. Leželi jsme v řádcích přitisknuti k zemi. Strojní pušky řehtaly, viděli jsme, jak někde za Zeměchy řítí se letadlo v plamenech k zemi.“

A podobnou zkušenost zapsal rovněž kronikář blízké obce Obora: „V poledních hodinách… přehnaly se opět svazy letadel od severozápadu, najednou se objevily německé stíhačky a tak se nad krajinou od Koštic po Postoloprty rozpoutal letecký souboj. 6 německých stíhaček bylo sestřeleno. Také nad zdejším mlýnem napadena byla německé stíhačka prudkým útokem, hleděla však uniknout a tak se boj přenesl dále na západ.“

Břeclav navštívil římský císař. Připlul po Dyji spolu s Asterixem a Obelixem
Břeclav navštívil římský císař. Připlul po Dyji spolu s Asterixem a Obelixem

Podle vzpomínek několik pamětníků z Pátku nad Ohří a Želevic přiletělo německé letadlo ze směru od Prahy a pokusilo se o přistání na pole “v jezerech“ jakoby souběžně s tokem Debéřského potoka. Při dopadu na zem zůstalo letadlo vcelku a chvíli se smýkalo po poli. Na místě byli obyvatelé z Želevic, kteří pracovali na poli, a později doběhli první zvědavci z Pátku. Ze zámku v Pátku dorazili také němečtí vojáci, vyprostili dva mrtvé letce a nařídili sedlákům odvézt žebřiňáky trosky letadla na nádraží.

Členové Luftgaukommanda z Libochovic

Malá vojenská posádka ubytovaná v Pátku zřejmě byla součástí štábu Luftgaukommando VIII, které se pod velením Gen.d.Flg. Veita Fischera usídlilo v březnu 1945 v Libochovicích a zřídilo si zde malé polní letiště. Je téměř jisté, že vojáci zjistili a zaznamenali totožnost obou letců, neboť v poválečných evidenčních kartách nezvěstných německých vojáků je uvedena lokalita „Radonitz b. Laun“. Rukou vyplněný formulář karty je špatně čitelný, ale uvádí, že v Radonicích byl pohřben Fw. Kurt Miko (*11.10.1917, Linz) s poznámkou „+22.4.45 - 10 Km ostw. Laun - (Flugzeugabsturtz)“. Karty byly vyplňovány na základě žádosti rodinných příslušníků, kterým byla manželka Maria Miko z Zwettl in Mühlviertel v Rakousku.

Hptm. Diether LukeschHptm. Diether LukeschZdroj: se svolením Jana VladařeVelitelem III./EKG 1 byl od února 1945 až do kapitulace v květnu 1945 Hptm. Diether Lukesch (1918-2004). Do letectva vstoupil v roce 1938, byl pilotem u 7. Staffel KG 76 a později dlouholetým velitelem 9. Staffel. Rytířský kříž (Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) obdržel 20. prosince 1941, dále 23. prosince 1942 získal Německý kříž ve zlatě (Deutsches Kreuz in Gold) a 10. října 1944 ještě Dubové listy k rytířskému kříži (Ritterkreuz mit Eichenlaub). Celkem podnikl 436 bojových misí a byl velitelem první mise proudových Ar 234 v prosinci 1944. Po válce dále létal jako pilot dopravních letadel.

Fw. Kurt Miko je veden s identifikační známkou č. 171 přidělenou během výcviku u Fliegerausbildungsregiment 14, který byl od dubna 1939 do srpna 1942 umístěn v Klagenfurtu. Ke dni úmrtí byl příslušníkem 7. Staffel Kampfgeschwader 76. Zaznamenaný údaj o jednotce ale zřejmě nebyl aktuální, 7., 8. a 9. Staffel byly součástí III. Gruppe KG 76 pod velením Maj. Hans-Georga Bätchera. Jednotka na podzim 1944 v Alt Lönnewitz podstoupila přezbrojení z Junkersů Ju 88 s čtyřčlennou posádkou na jednomístné bombardovací Arado Ar 234.

V prosinci 1944, během německé protiofenzívy v Ardenách, byla nasazena do bojů 9. Staffel s 16 stroji Ar 234 pod vedením Hptm. Diethera Lukesche. Po měsíci následovalo první bojové nasazení 8. Staffel, doplněné snad o 1-2 stroje 7. Staffel, a v únoru 1945 byla nasazena také 6. Staffel z II. Gruppe. Zbývající 7. Staffel z III. Gruppe, ale také 4. a 5. Staffel z II. Gruppe, marně čekaly na základně Burg u Magdeburgu na dodávky nových letadel.

Kotingy v Zooparku Zájezd slavnostně odhalila hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková
Nikde jinde v Evropě je neuvidíte. V Zoopardu Zájezd mají vzácné kotingy

Výcvik pilotů na Ar 234 se ale odehrával u IV. Gruppe KG 76 na letiště Alt Lönnewitz, kde zároveň probíhala montáž nových strojů Ar 234B s dvěma proudovými motory Jumo 004 od fy. Junkers. Původně sloužila doplňovací IV. Gruppe (10., 11. a 12. Staffel) na jihu Francie k výcviku posádek bombardovacích Junkersů Ju 88. V srpnu 1944, po rozhodnutí přezbrojit celou KG 76 na Ar 234, byla její doplňovací IV. Gruppe stažena na letiště Alt Lönnewitz, kde také přešla na novou techniku. Nejprve v srpnu 1944 obdržela 8 strojů Heinkel He 111, později ještě několik Bf 110, FW 190 a v prosinci 1944 prvních 8 Ar 234B. V rámci celkové reorganizace doplňovacích útvarů byla 25. prosince 1944 přeznačena na III. Gruppe Ergänzungskampfgeschwader 1 (zkráceně III./EKG 1) s podřízenou 9. (ex- 10.) , 10. (ex- 11.) a 11. (ex- 12.) a novou 12. Staffel. V únoru 1945 převzal velení Hptm. Diether Lukesch, veterán prvních bojových misí s Ar 234.

O službě dvoumístných cvičných Me 262B-1 u III./EKG 1 není nic přesnějšího známo. Velitel Hptm. Diether Lukesch jen někdy v únoru 1945 uvedl, že po zapojení Me 262B-1 do výcviku výrazně klesl počet havárií. První Me 262B-1 se mohly k jednotce dostat již v polovině října 1944, kdy byla zmíněna společná dodávka 7 jednomístných i dvoumístných strojů k KG 51 a KG 76. Na konci prosince 1944, v době přeznačení z IV./KG 76 na novou III./EKG 1, měla mít snad až 11 kusů Me 262B-1. Jde nepochybně o omyl, buď je myšlen očekávaný tabulkový stav, nebo číslo zahrnuje celou EKG 1, včetně bývalé IV./KG 51 přejmenované nově na IV./EKG 1 a určené k doplňování bombardovací KG 51. Reálný je zřejmě údaj z ledna 1945, kdy 20. ledna měla III./EKG 1 dostat dva stroje Me 262B-1. Ve výkazu na konci měsíce figuruje jen 7 kusů u IV./EKG 1, ale jen jediný Me 262B-1 u III./EKG 1 a všechny následující dodávky směřovaly už jen k IV. Gruppe.

Přesun do Plzně

Když mateřskou základnu Alt Lönnewitz začala ohrožovat přibližující se fronta, přesunula se III./EKG 1 mezi 19. a 21 dubnem 1945 do Plzně. Tvořila ji již jen 9. a 10. Staffel a 3. FWK (Flugzeug-Wartungskompanie, od února 1945 nové označení pro bývalou Flughafen-Betriebskompanie III. Gruppe), celkem asi 550 mužů. Přesun z Alt Lönnewitz do Plzně výtečně dokumentuje letový deník Johana Oepena, který s He 111 s označením F1+OW prvně přistál v Plzni ráno v 6.45 hodin 19. dubna 1945 a večer se vrátil do Alt Lönnewitz. Do 21. dubna noční přelet ještě dvakrát zopakoval. O týden později přesun pokračoval do bavorského Pöckingu u Pasova, kam Johan Oepen přeletěl s He 111 F1+MW ráno 28. dubna 1945. Přesun do Pöckingu dodatečně vysvětluje rozkaz Luftflottenkommando 6 z 29. dubna 1945, kterým se III./EKG 1 (v originále III. E.K.G. 1) rozpouští.

Jak se v minulém století doručovaly zásilky? Přečtěte si vzpomínku od čtenáře
Vzpomínka čtenáře Deníku: Jak se v minulém století doručovaly zásilky

Nejzkušenější personál do dvou set osob měl vytvořit oddíl pozemní obsluhy pro průzkumné Ar 234 a Me 262 na základně Zeltweg, další se měli přesunout na letiště do Českých Budějovic. Pomocný personál měl okamžitě přejít pod velení vojska a konečně, zranění a ženský personál měl být v rámci možností přesunut zpět do vlasti, do prostoru Pöckingu. Letadla Ar 234B a 234C měly být předány 1.(F) 100 v Hörsching a zbývající He 111 k TGr. 30 v Neubiberg, jiná letecká technika zmíněna není.

Rozkaz nebyl zcela naplněn, hlavní část jednotky se přesunula do Pöcking, kde byla 3. května 1945 zajata Američany. Podle velitele Hptm. Diethera Lukesche měla jednotka v dubnu 1945 ve stavu vedle několika transportních He 111 jen tři Ar 234C-3. Jeden bylo zničen 19. dubna 1945 večer při přistání v Plzni a zbylé dva stroje měly být zničeny až v Pöcking těsně před kapitulací. Poválečné fotografie ale zachycují dva Ar 234C-2 bez označení (WNr. 250001 a 250012) mezi vraky na letišti v Praze-Ruzyni. Patrně se jedná právě o původní stroje III./EKG 1 z Plzně, dle rozkazu převzaté 1.(F) 100 během jejího přesunu z Hörsching do Prahy někdy kolem 4. května 1945.

Je zřejmé, že počet dvoumístných Me 262B-1 u III./EKG 1 se pohyboval jen někde mezi 1-3 stroji. K 29. dubnu 1945 již žádný dvoumístný Me 262 ve stavu jednotky uveden není. U Pátku nad Ohří proto možná 22. dubna 1945 havaroval poslední letuschopný Me 262B-1 z III./EKG 1 během přeletu z Alt Lönnewitz do Plzně.

 Opuštěný vrak cvičného Me 262B-1a na břehu Vltavy jižně od Mělníka.Opuštěný vrak cvičného Me 262B-1a na břehu Vltavy jižně od Mělníka.Zdroj: se svolením Jana Vladaře

Odpoledne 16. dubna 1945 nouzově přistál na břehu Vltavy jižně od Mělníka další dvoumístný, cvičný Me 262B-1a a poválečné snímky zachycují jeho opuštěný vrak. Podle části taktického označení B3+ZM se jednalo o stroj 4. Staffel Kampfgeschwader (J) 54, která byla v dubnu 1945 krátce umístěna na letišti Praha-Ruzyně.

Smutný pohled. Přehrada ve Znojmě odkryla kvůli suchu dávnou minulost
Smutný pohled. Přehrada ve Znojmě odkryla kvůli suchu dávnou minulost

Stroj (na směrovce nese nepůvodní výrobní číslo 111643) byl letectvu dodán již v září 1944 a zřejmě prošel řadou oprav, několikrát bylo přemalováno označení, byla vyměněna směrovka, příď, sloty na křídlech apod.

Z krátké přítomnosti III./EKG 1 v Plzni zůstal po válce mezi vraky na letišti Heinkel He 111H-20 WNr. 701445 s označením F1+NW a Siebel Si 204 F1+AY.Z krátké přítomnosti III./EKG 1 v Plzni zůstal po válce mezi vraky na letišti Heinkel He 111H-20 WNr. 701445 s označením F1+NW a Siebel Si 204 F1+AY.Zdroj: se svolením Jana Vladaře

Z krátké přítomnosti III./EKG 1 v Plzni zůstal po válce mezi vraky na letišti Heinkel He 111H-20 WNr. 701445 s označením F1+NW a Siebel Si 204 F1+AY (kód F1 byl taktickým označením pro KG 76 a udržel se i po přejmenování na III./EKG 1 v prosinci 1944).

Jan Vladař