Byly dva roky po válce, začátek prázdnin, a s kamarádem jsme usoudili, že už je načase poznávat svět. Do batohu jsme zabalili stan, deku, několik konzerv UNRRA (poválečná potravinová pomoc - pozn. red.), bochník chleba, pár potřebných věcí, sehnali na černém trhu lístky na benzin a na malých motorkách odstartovali na Slovensko.
Navštívili jsme Malou Fatru, Vysoké Tatry a přes Prešov a Košice se vraceli po jižním Slovensku domů. Prožili jsme mnohá dobrodružství včetně uvěznění ve stodole, protože nás domorodci na východě země pokládali za banderovce, na které se v té době pořádal po celé zemi hon. Žádné civilizační vymoženosti pozdějších let např. auta, dálnice, letadla, hotely, pláže se nevyrovnaly této první objevitelské cestě. Bylo nám osmnáct.
Václav Pochobradský