Jako téměř každá malá holka jsem si v dětství také ráda hrála s panenkami. Pravda, v 70. letech minulého století nebyl takový výběr panenek jako dnes, ale panenka byla a kočárek taky.
S přibývajícím věkem na moji mrkací panenku začínal usedat prach a ani nevím kde skončila….

Proto jsem byla sama zvědavá, jak může záliba v panenkách přetrvat až do důchodového věku a zazvonila jsem u paní Novotné. Přivítala mě energická a vitální paní, která mě pozvala dál.
Výstava kočárků a panenek paní Anežky Novotné je v vidění od pátku 7. do neděle 9. dubna od 14 do 17 hodin v Kulturním domě v Myslejovicích.
Původně jsem si myslela, ano…je to výstava a těchto hraček bude zřejmě více, ale skutečnost předčila očekávání. Několik desítek panenek mě přivítalo hned za dveřmi, seděly si na policích, každá úplně jiná, každá v jiném outfitu a několik z nich i jiné barvy pleti.
Hned jsem si vzpomněla na své vnučky, pro které by toto byl pravý ráj. Zajímalo mě, jak vlastně tato záliba vznikla a paní Novotná mi velmi upřímně řekla, že už od útlého věku milovala panenky a vše kolem nich.

Jako dospívající dívka prý vozila v kočárcích skoro všechny malé děti v Myslejovicích a moc si to užívala. A tak nějak to přešlo až do dospělosti. Teď už tedy nevozí děti svých spoluobčanů, ale milované panenky sbírá.
A protože k panenkám neoddělitelně patří i kočárky, má paní Novotná i kočárky. Některé dostala, některé našla vyhozené a opravila je, některé koupila.
Ke každé panence se váže nějaký příběh, stejně tak i ke kočárkům. Malé, velké, dětské, starodávné i ty novější …..s naškrobenými peřinkami a spícími panenkami na polštářcích.

Mimochodem praní, škrobení a žehlení prý zabere několik dnů, takže jsem se lehce orosila, protože žehlení pokládám za trest. Je jasné, že „věci, které mají příběh“ naši sběratelku přitahují.
Jsou to nejen zmiňované panenky a kočárky, ale i hrníčky, kameninové nádobí, kolovraty a spousta dalších, dnes už historických předmětů.
Všechny jsou opečovávány s láskou a pečlivostí, před kterou upřímně smekám.
Hana Krátká

