Strakonický hrad je výjimečnou památkou, a to jak po stránce historické, tak i architektonické. O jeho počátcích není mnoho údajů. Z pramenů víme jen to, že již kolem roku 1243 stál na soutoku řek Otavy a Volyňky palác obývaný jak pány světskými, Bavory erbu střely, tak Johanity, představiteli rytířského církevního řádu. Do té doby byl hrad sídlem výlučně šlechtického rodu Bavorů.
Řád sv. Jana Jeruzalémského, Johanité či maltézští rytíři, získali na počátku 15. století hrad celý. Nejstarší části hradu nesou znaky gotické architektury (kostel sv. Prokopa, věž Rumpál), renesance poznamenala stavbu věže Jelenka a v klasicistním stylu bylo upraveno průčelí východní části - zámku.
Postupné rekonstrukce však zásadně nezměnily středověký vzhled hradu s uzavřeným druhým nádvořím a hradním příkopem v blízkosti řeky. V dnešní době je areál hradu místem, kde se po celý rok konají rozličné kulturní akce. Sídlí zde Muzeum středního Pootaví.

Na úsvitu dějin

Jak vypadal středověký strakonický hrad se můžeme jen domnívat, ale určitě víme, že se o něm zmiňuje listina Václava I. v roce 1235 poprvé a nezpochybnitelně. Jeden ze svědků Bavor zde v té době již musel mít opevněné sídlo, protože doplnil jméno přídomkem ze Strakonic.
Podobu hradu v polovině 13. století přibližuje další dochovaná listina z roku 1243, v níž Bavor ze Strakonic daruje rytířům řádu sv. Jana Jeruzalémského kostel a dům s výjimkou domu knížecího. Uvedené datum, rok 1243, je oficiálním rokem příchodu řádu do hradu. Od té doby jsou historie řádu a strakonického hradu spojeny na dlouhá staletí. Rytíři sv. Jana, johanité, nezvolili hrad za své sídlo náhodou. Jejich povinností byla kromě vojenské i péče o pocestné, hlavně o poutníky do Svaté země. Na břehu řeky Otavy, jejíž vodu potřebovali, založili řádový špitál a pod ochranou mohutného hradu pečovali o poutníky, putující po dálkových cestách. Jedna spojovala Prahu s bavorským Podunajím a druhá Plzeň s Českými Budějovicemi a Horními Rakousy.


Bavor I. - nejvyšší královský komorník
Obrovský vzestup pánů ze Strakonic, rodu Bavorů se zavinutou střelou ve svém erbu, nastává již na přelomu 12. a 13. století a trvá více než sto let. V jeho počátcích nalezneme olomouckého biskupa Bavora a stejnojmenného komorníka doloženého v tomto úřadě v letech 1208-1224. Prvním prokazatelným Bavorem sídlícím ve Strakonicích byl Bavor I., s největší pravděpodobností syn olomouckého komorníka a jeho manželky Bolemily.

Do paměti Strakonic vstoupil Bavor I. jako velmož, který daroval v již zmíněném v roce 1243 polovinu svého hradu i značnou část okolních pozemků řádu johanitů. Podle pověsti byl Bavor I. v roce 1190 ve Svaté zemi a učinil slib, že po návratu domů vystaví nový křížovnický konvent.
Historický dokument máme až z roku 1225. Dochovala se listinná zpráva – konfirmace, v níž potvrzuje český král Přemysl Otakar I. (1192-93, 1197-1230) darování Bolemily, manželky Bavora, některé vsi řádu johanitů. Druhým důležitým letopočtem je již zmíněný rok 1243, kdy Bavor I. daroval konventu johanitů kostel a dům ve Strakonicích a vsi Lom, Ptákovice, Miloňovice, Radošovice, Sousedovice a Krty. V následujících letech začal řád svůj majetek rozšiřovat přikupováním dalších okolních vsí. Díky jeho působení měly Strakonice počátkem 14. století nejen špitál, ale i školu.

Zdroj: www.strakonice.eu, www.hradstrakonice.cz