Některé z výrobků navzdory svému původně plánovanému potenciálu nenašly své trvalé místo na trhu a z perspektivy dnešních dnů nám můžou připadat poněkud kuriózní. 

Jedna z kuriozit

K takovým patří i „taschenbecher“ – pohárek do kapsy. Je to drobná sklenička oválného průřezu o objemu 1 dl vyrobená ze silnějšího lisovaného skla. Svým tvarem skvěle zapadne do kapsy či příručního zavazadla a její majitel je připraven si kdykoli kultivovaně vychutnat pohárek vína či něčeho ostřejšího.

Nabídka kapesních skleniček z lisovaného skla v roce 1925Nabídka kapesních skleniček z lisovaného skla v roce 1925Zdroj: (sbírka Muzea regionu Valašsko

Placaté kapesní skleničky nabízely sklárny firmy S. Reich & Co. svým zákazníkům od roku 1913. V roce 1925 se ve firemním katalogu objevily dokonce ve čtyřech tvarových variantách. Na rozdíl od objemnější „plucky“ (placatky) – ploché láhve na destiláty, však neměla nevšedně tvarovaná sklenička dlouhou životnost.

Tedy přinejmenším ve valašských sklárnách se na trhu dlouho neudržela – v roce 1930 už byla ze sortimentu velkokarlovické i krásenské sklárny stažena. Snad právě pro svou krátkou existenci na trhu ji dosud nestihla zaznamenat ani muzejní sbírka.

Co v muzejních sbírkách zatím nenajdete

Stejně tak chybí ve sbírkových fondech Muzea regionu Valašsko další z dnešního pohledu neobvyklé skleněné výrobky. Jako třeba skleněný vařič vajec, registrovaný pod ochrannou známkou Unicum Ultradur od roku 1935, nebo Mocca Ultradur – kávovar z varného skla vyráběný ve vsetínských sklárnách, jehož značku si firma S. Reich & Co. rovněž nechala u Živnostenské komory v Olomouci registrovat na dobu deseti let.

Pokud na některý z výše jmenovaných výrobků narazíte, budeme rádi, když se o svůj objev podělíte s kurátorkou sbírky skla valašskomeziříčského muzea. Sklářské řemeslo se sice z regionu v posledních letech vytrácí, ale díky péči muzea je odkaz valašských sklářů stále živý.

Kamila Valoušková, historička umění Muzea regionu Valašsko