Ve znamení koní. V Kladrubech byla k vidění hříbata i akrobacie na hřbetech

Sobota 27. 5. 2023, Národní hřebčín Kladruby nad Labem.

Na Den starokladrubského koně už od rána svítilo sluníčko. Nebude to lehký den. Bude potřeba moře tekutin. Ta nejlepší nepřichází v úvahu. Jedu autem. Na cestách klid. Jedu brzo, abych stihl příjezd Karla. Toho našeho. Šestého. Dcera Marie nepřijede. To je ta co zrušila v Čechách nevolnictví. Krojovaný a vyfintěný královský pár jsem zastihl. Přijel ve zlatém kočáře taženého šestispřežím bílých kladrubských koní. Pak pauza. Prohlídka stájí. Mají to moc hezký - myslím koně. Velkoprostorové ustájení (klisny a hříbata), nebo prostorné boxy (hřebci).

OBRAZEM: Slovenský magnet. Monumentální hrad Strečno přitahuje pozornost

Ve 13 hodin začal hlavní program. Nejdříve přijel v čele průvodu pan ředitel následován svými spolupracovníky, aby provedl slavnostní zahájení.

Začal kočárový rej. Černí i bílí koně soutěžili, kdo s kým se proplete, aby nenastal karambol. Povedlo se. Pak nastoupily učnice ze Střední školy chovu koní a jezdectví, aby na dvou lonžích povodily ve formaci svoje miláčky. Drezurní kür nám předvedla jezdkyně na vraném koni hřebčína Kladruby. Kůn skvěle reagoval na neznatelné pokyny vozatajky. No, spíš si myslím, že během dlouhého výcviku celou sestavu uměl zpaměti. Několikrát jsem viděl, jak dostával pokyn: „A teď doleva“ a jak odpovídá: „To víš a bude to blbě“ a zahnul vpravo. Někdy se to zvíře zachová správněji než jeho vodič.

A pak… Dva zřízenci, jedna kobyla-matka a jedno ještě skoro světem a lidmi nepolíbené hříbě. Jo a dva křtitelé. Bude šampáňo. Bohužel místo na hříbátku skončilo v ústech křtitelů. Takový je ten náš svět.

Velká čtverylka kočárů. Takový blázinec jsem nezažil. Ještě větší než ten kočárový rej na začátku. Ztratil jsem přehled a byl jsem rád, když jsme to přežili bez úhony. Oni i já. Atraktivní vystoupení.

OBRAZEM: Působivé záběry. Ranní inverze přikryla části Beskyd i Frenštátu

Všestrannost jezdců. Kdo tohle vymyslel? Drezurní kůň, sportovní kůň, čtyřspřeží a uherská pošta. A ten hlasatel si usmyslel, že když pískne, že si to jezdci prohodí. Aby bylo vidět, jak jsou všestranní. Byli. Nikomu nevadilo jezdit cokoliv. Podezřívám, že ten pískálek musel být velice smutný. Teda pokud si sliboval nějaké pády, divné okamžiky. Jezdci mají moje nejvyšší vyznamenání. Žádný pád, žádné zmatky.

Pak byla přestávka. No k mému překvapení ani fronty na občerstvení nebyly extrémně dlouhé. Stihl jsem nakoupit dva kelímky dobrého nealko pití. Vystál jsem dvě fronty a za plánovanou dobu přestávky jsem to stihl. Ještě po dosednutí jsem čekal, než začne druhá půlka. Dobře zvládnutá přestávka od organizátorů. A to tam nebyla ani žádná „ketering“ firma. Aspoň jsem si nevšiml.

Dámy v sedle. Posez bokem na koni ve speciálním dámském sedle. Neskutečné. Při dlouhodobém tréninku musela být jedna noha svalnatější než druhá (levá). S takovým divokým posezem se toho moc dělat nedá. Různé druhy kroků, proplétačky koní. Zase bez karambolu. Zvláštní poděkování za děkovačku pro obě strany. Poděkování pro pravou tribunu. Poděkování pro levou tribunu. Akorát na tu hlavní se nedostalo. Nevadí. Dámy vše dorovnaly krásným oblečením a častými úsměvy.

Mažoretky zaplavily Hradec. Na mistrovství republiky bodovaly i místní kluby

No a pak … stádo chovných klisen s hříbátky. Základní genetický fond kladrubského chovu. Základ kulturního dědictví. Žádné cviky, žádná drezura. Jen volný pohyb mezi chovateli. Vychutnali jsme si jejich ladný pohyb i jejich hříbátek, které se ani v běhu a směru běhu od své klisny neoddálili. Bylo ale na nich vidět, že nejraději mají prostorné výběhy. Ten jejich úprk z kolbiště byl nehraný.

Mezi programem bylo včleněno díky. Díky pro pana prof. MVDr. RNDr. Petra Hořína, CSc. uznávaného genetického odborníka. K těm 70 letům ještě pár desítek dalších.

Voltiž. Dobrý návod čím vyplnit volný čas a dušičku dětem, která se zanáší vjemy a znalostmi do příštího života. A jak tam připomněl hlasatel (mimochodem výborný): „… nebojte se jim zatleskat, jsou to ti, co se o nás budou starat…“ A tím bych skončil. Ale je tu ještě poslední bod programu. Velká jezdecká čtverylka. Prostě nástup 32 jezdců na koních v rámci odpoledne. Potlesk a poděkování za předvedené výkony. A ještě taky potlesk a poděkování všem, co se na velké čtverylce neukázali. Zvukařům. Komentátorům. Biletářkám. A dozoru ve stájích chránících koně před láskyplnými lidmi.

Zmožen vedrem říkám: Tak zase rok zase…