Čertovy skály se tyčí jen pár desítek metrů od hlavní silnice spojující Vsetín a Valašské Klobouky. Impozantní a fotogenický skalní útvar se nachází na naučné stezce Vařákovy paseky.

Ta začíná u železniční stanice v Lidečku a kolem Čertových skal dovede turisty až do místa, kde kdysi stávalo deset domů pasekářské osady Vařákovy paseky.

Dnes tady žádné z domů už nenajdeme, pouze památník připomíná tragickou událost z konce 2. světové války. Tehdy prchající oddíly jednotek SS německé armády vypálily osm zdejších domů jako odvetu za přestřelku mezi členy partyzánského oddílu Jana Žižky a skupinou německých radistů.

Avšak mnohem horší, než vypálení domů, byla barbarská poprava tří mužů a jedné ženy. Ta zde byla navíc v době incidentu jenom na návštěvě. Další osoby včetně dětí zachránila od jisté smrti přímluva německé kuchařky z místní fary.

Smrt Karla Vařáka a Růženy Šopové připomínají také dva památné stromy hned vedle turistického přístřešku.

Naším cílem však tentokrát bylo „jen“ ono impozantní skalisko hned u cesty v Lidečku. Z jeho vrcholu jsou krásné výhledy do okolí.

Dominanta zdejší krajiny je tvořena pískovcovými kvádry, které tvoří 150 metrů dlouhou skalní stěnu, z níž vystupují čtyři výrazné vrcholy. Nesou názvy Hladká, Čertova stěna, Plochá a Kolébka a dosahují výšky až 25 metrů. Pískovec je hornina snadno podléhající erozi, a tak jsou na kamenech jasně patrné stopy po zvětrávání ve formě puklin, různých oblých misek nebo skalních výklenků.

Ve stěnách jsou upevněny dobře kotvené skoby a na vrcholcích skalisek kruhy, které umožňují horolezcům zdolávat skalní cesty různé obtížnosti.

Přírodní památkou jsou Čertovy skály od roku 1966 a mají rozlohu něco málo přes tři tisíce metrů čtverečních. Tady si dovolím malou odbočku. Pár kilometrů odtud se nacházejí mnohem známější Pulčínské skály, národní přírodní rezervace zahrnující největší pískovcové skalní město v moravských Karpatech.

Zajímavá pověst

Ale zpět k Čertovým skalám. Váže se k nim také pověst o čertovi, který, aby získal místní dívku Rozinu, slíbil, že do svítání, do doby, než kohout zakokrhá, obrátí tok říčky Senice.

Čerti v přestrojení za kupce skoupili všechny kohouty v Lidečku a pustili se společně do stavby kamenné hráze. Jedna babička, místní selka, však jednoho z kohoutů před čerty přece jen schovala.

A tak, když ráno vykouklo sluníčko nad obzorem, kohout zakokrhal a všichni rohatí stavitelé s klením zmizeli od nedokončeného díla, které dnes tvoří krásnou přírodní dominantu obce.

Zajímavé je, že podobná pověst se váže i k desítky kilometrů vzdálenému Potštátskému skalnímu městu a jeho impozantním Kamenným vratům. Ty můžeme obdivovat zase cestou z Hranic na Potštát.

V obou případech se ale jedná o krásné přírodní útvary, které mnohdy míjíme, aniž bychom si našli čas chvíli se zastavit, projít se okolo nebo si jen z informační cedule o nich přečíst pár informací.

Proto, až pojedete do Lidečka nebo třeba na Potštát, koukejte se očima otevřenýma. Možná budete překvapeni, jaké poklady naše krajina ukrývá.

Karel Machyl