Znáte Kappadokii, nacházející se ve východním Turecku? Zmínky o této zvláštní krajině s jakoby mimozemskou krásou najdeme už v bibli. Dnes vypadá jako měsíční krajina. Vznikla zhruba před osmi milióny let nepřímo sérií tří sopečných výbuchů. Sopečný popel, láva, úlomky hornin a bahno se začaly ukládat v mnoha vrstvách. Vypravili jsme se tam a zjistili, že to tam dnes vypadá jakoby z jiného světa. Vulkanické sedimenty se postupem času přeměnily v měkkou, světle zbarvenou horninu, nazvanou tufit. Krajinu poté změnily ještě zemětřesení, záplavy, mráz a působení větrů. Balvany pevnějších hornin zůstaly na vrcholcích erodovaných útvarů jakoby pokličky, jinde zase čnící skály mají falickou podobu. Nejkrásnější pohled na tuto snovou krajinu s „měsíčním“ vzezřením je ze vzduchu, takže došlo k využití nabídky jedné ze společností organizujícím nad touto krajinou lety balonem. Společnost Sultan Baloon, byla tou, která nám to umožnila. Celá oblast je protkána hluboce zaříznutými kaňony, které uvnitř skrývají pohádkové bohatství tvarů, barev i důmyslných výtvorů lidí.

V oblasti existuje řada provozovatelů vzdušných plavidel. Ty všechny se začínají vznášet krátce po rozbřesku, kdy je meteosituace pro vzduchoplavbu většinou nejlepší. Slunce navíc vytváří pro pozorovatele zajímavou hru světel a stínů. Po předchozím objednání této neobvyklé „atrakce“ a budíčku před šestou, na nás během krátké chvíle čekal mikrobus, s kterým jsme odjeli na planinu před skalami. Zde již postávala řada podobných nadšenců a několik balónů, u některých z nich, už byl zapálen hořák a pomalu se nadouvaly. Ten „náš“ zatím ne. Pojedli jsme nabídnuté sušenky, vypili dobrý čaj a stále se zatím nic nedělo. Pak ale přišla nečekaná špatná zpráva, že dnes se nepoletí. Zprávy z meteostanice nejsou totiž příznivé. Škoda. Až tedy, prý, příští den. Druhý den ráno jsme už tomu moc nevěřili, když opak se ale stal pravdou. A tak znovu časný budíček. Chvátáme k narychlo přistavenému mikrobusu a už vidíme nebe poseté pestrobarevnými balóny.

To jsou nahoře už ti časnější. Ale pozdě rozhodně není. Po příjezdu na místo startu se k nám spouští balón s Francouzi z první várky odletů a vždy dva Francouzi z košatiny ven a dva Češi na jejich místa. Po naplnění koše přidává pilot ohni plyn, plamen v hořáku montgolfiéry se prudce rozhořel a začínáme stoupat. Nádhera. Letíme rychlostí 5 km/h ve výšce asi jednoho kilometru a pozorujeme bizarní krajinu pod sebou i nebe kolem nás plné balónů a fotografujeme jako diví. Někoho napadá hříšná myšlenka to by tady bylo něco pro sebevrahy, skočit si z jednoho kilometru dolů. Ten let, to by musel být zážitek a výsledek akce rychlý a stoprocentní. Samozřejmě rychle je ta podivná myšlenka zapuzena a všichni se kocháme plnými doušky krásou okamžiku.

Ve skalách dole pod námi lidé bydleli od nepaměti. Vznikly zde celé labyrinty úkrytů, podzemní města. V měkkých horninách se chodby a prostory dobře vysekávaly. Hlavně po vpádu arabských armád sem přicházeli hlavně křesťané. Obydlí nebyla z povrchu země mnohdy vůbec vidět, nebyla zjistitelná a vznikaly tu tak desítky podzemních měst a kostelů. První lidé tu žili již kolem roku 4000 před naším letopočtem. O téměř sedm století později po první světové válce během jediného týdne roku 1924 byli ale z Kappadokie vystěhováni všichni Řekové a odsunuti do Řecka. Jako protipól toho, že všechny ostrovy, některé i jen několik kilometrů od tureckého pobřeží, připadnou součásti vítězné koalice první světové války, tedy Řecku. Někde to v této dosud křesťanské oblasti znamenalo až stoprocentní vyprázdnění. Dnes tuto oblast obdivují turisté, mezi nimi tedy i my, v tuto chvíli z nadhledu z balónu.

Dole lidé mravenečci, autíčka jako na hraní. Pak „jde“ pilot s námi dolů, košatinou se téměř dotýkáme špiček skalních věží a nakonec přistáváme věřte, nevěřte přímo na valníku, taženého traktorem. Následuje otevření láhve šampaňského, dokumentární fotografie se šéfem společnosti Sultan Baloon a převzetí certifikátu o letu balónem. Byla to nádhera! Nikdo se nemůže divit naprosté světové výjimečnosti Kappadokie, útočišti prvních křesťanů pozůstatky na ně jsou zde dodnes viditelné a jsou v seznamu kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Ervín Dostálek