Možná si říkáte, že právě teď není ideální doba na nákup skútru. To jistě není. Je však ideální doba začít uvažovat o jeho pořízení na příští sezónu. Mám pro vás spoustu dojmů, nad kterými se můžete za dlouhých zimních večerů zamýšlet. A jako bonus jsem skútr vyzkoušela i v ne zcela ideálních podmínkách.

Jednička je úplně první elektrické Piaggio a nabízí se celkem ve třech verzích. Piaggio 1 s cenovkou 89 900 Kč má nejvyšší výkon 1,4 kW (reálný 1,2 kW) a maximální rychlost omezenou na 45 km v hodině. Dojezd udává hodnotu až 55 km. Piaggio 1+ za 99 900 Kč se stejným výkonem i rychlostí slibuje dojezd až 100 km. Na obojí vám stačí řidičák na moped. Nejvyšší verze Piaggio 1 Active za 109 900 Kč – na tu už potřebujete alespoň řidičák na skupinu B, tedy auto – nabízí výkon 3 respektive 2 kW, maximálku 65 km v hodině a dojezd až 85 km. Tolik k základním číslům. 

Vespa Primavera Pic Nic
Vespa Primavera Pic Nic láká k lenošení v přírodě, doveze i studený drink

Na test jsem dostala verzi Active ve slušivém šedožlutém designu, který vypadá moc pěkně. Překvapilo mě, jak je v reálu maličký – s délkou metr sedmdesát dva měří na chlup stejně jako já, a to na skútr opravdu není mnoho. Ze sedla ve výšce 77 cm dosáhnou na zem i méně vzrostlí jezdci úplně v pohodě. Celkově jsou tedy rozměry vozítka pro městský provoz naprosto dokonalé. Neexistuje škvíra, do které byste se nevtěsnali, a to se hodí – skútr si přece nepořizujete proto, abyste stáli v kolonách.
Po nasednutí vidím, že navzdory kapesním rozměrům nabízí spoustu místa na nohy. Délka sedla je dimenzovaná pro dva pasažéry a tady musím přiznat, že jsem při jízdě sólo občas hledala ideální pozici pro své pozadí. Ale počítám, že časem bych si ji našla.
Před sebou mám pětiapůlpalcový barevný displej s dobrou čitelností, na němž vidím kromě aktuální rychlosti i další údaje, jako je okamžitá nebo průměrná spotřeba nebo dojezd. 

Brány města neopouštějte

U dojezdu se na chvilku zastavím. Udávaná hodnota 85 kilometrů platí pouze pro jízdu v režimu Eco, v němž je maximální rychlost omezena na 25 km v hodině. I když to můžete rozhulákat až na třicítku, troufám si říct, že Eco použijete možná tak na první kilometr cesty z dealerství, kdy ještě nemáte stroj osahaný a nevíte, jak bude reagovat. Pak už nikdy. Třicítka je zoufale málo a do kopce vás budou předbíhat i sváteční joggeři. V režimu Sport, který představuje druhou a v zásadě jedinou použitelnou možnost, se dojezd zkrátí na nějakých 50 km. Dobře si rozmyslete, jestli je to právě pro vaše používání dost. Většině lidí nejspíš dojezd na běžné cesty do práce stačí a nějaké výlety mimo město asi vzhledem k maximální rychlosti stejně nepřipadají v úvahu. 

Auta má pohánět energie hvězd. Tak si Toyotu budoucnosti představuje 7letá Lucka

Co při cestování městem oceníte úplně nejvíc, je obratnost a snadné ovládání. Skútr neváží ani sto kilo, takže s ním lehce vymanévrujete z jakéhokoliv parkovacího místa, dokonce bez použití zpátečky, kterou je překvapivě vybaven. I když je krátký a má jen desetipalcová kola, působí na silnici stabilně a jistě – tady se projevují desetiletí zkušeností, jimž například výrobci z Číny nemůžou konkurovat. Jen se stále nemohu rozhodnout, jestli je tichý chod elektrického pohonu výhoda, nebo nevýhoda. Určitě je milé, že nemusíte neustále poslouchat vrčení motoru, na druhou stranu – na jednostopém vozidle je hluk jedním z mála způsobů, jak na sebe upozornit ostatní účastníky silničního provozu.
S rychlostí si vystačíte ve většině případů, protože na rovince se dokážete rozjet i na tachometrových sedmdesát. Problém nastane jen v prudkém kopci, kdy motoru dochází dech a v závislosti na váze jezdce se potí někde kolem čtyřicítky. Z toho plyne, že kopcovitým úsekům s povolenou sedmdesátkou je lepší se vyhnout, pokud nechcete být vysloveně brzda provozu. 

Toyota Aygo X je v ulicích velkoměsta nedostižné.
Dámská jízda: S Toyotou Aygo X je radost jezdit i parkovat

Oficiálně je Piaggio 1 dvoumístné, i když jízda ve dvou je dost adrenalinová záležitost a vyzkoušela jsem ji, jen abych si mohla zodpovědně odškrtnout políčko. V okamžicích nouze je to možnost. Když si kamarád zlomí nohu a zrovna se vám oběma vybily telefony, nějak ho do té nemocnice dopravíte. Jinak je to ale spíš utrpení. Je-li spolujezdcem vzrostlý dospělý, musíte se na sedačce posunout tak moc dopředu, že už se pod řidítka špatně skládají nohy. A samozřejmě pojedete pomalu, velmi pomalu. Popravdě si neumím představit, jak jedou dva lidé na slabší verzi, když i ta silnější má se dvěma jezdci tolik práce. Osobně ale tento fakt nepovažuju za zásadní minus, protože elektrický skútr si na romantické vyjížďky ve dvou kupuje málokdo. To, co má dělat – totiž svižně se proplétat městským provozem – dělá Piaggio 1 skvěle a jízda na něm je až návyková. Nakonec mě od vyjížděk neodradil ani mírný deštík, přítomný po většinu testovacího týdne.

Nabíjení v garáži i doma

Několik zádrhelů jsem řešila jen v oblasti praktického každodenního soužití. Baterie je umístěná pod sedadlem a nechá se lehce vytáhnout, což je milé. Můžete si ji tudíž odnést domů nebo do kanceláře, aby se mohla nabíjet, stejně jako třeba v případě elektrokola. Nabíjení pouhým připojením do zásuvky v garáži je sice jednodušší, ale ne každý má to štěstí, že garáží se zásuvkou disponuje. Zde je však potřeba zmínit, že baterie má patnáct kilo a docela se pronese. Ne že by nebylo možné ji v domě bez výtahu dostat do třetího patra (můj případ) – to v pohodě zvládnete, samozřejmě pokud nemáte nějaké zdravotní omezení. Problém může nastat v situaci, kdy nesete i jiné věci. A to z jízdy na skútru obvykle nesete. Přinejmenším máte helmu, pak stačí malý nákup, a najednou jsou ruce plné a těžká baterie na obtíž. Varianta nosit si baterku domů každopádně není vyloučena a sama jsem to tak celý týden testování dělala. Škoda jen, že baterka nemá indikátor stavu nabíjení, nevíte tedy, jestli bude plná za půl hodiny, nebo za tři. Můžete se řídit jen diodou, která je během nabíjení oranžová a po plném nabití se přepne na zelenou. Pro nabíjení ji pak jednoduše strčíte do zásuvky – a tady je další „ale“. Větráček nabíječky nemá právě tichý chod a při nabíjení dělá docela kravál. Rozhodně tedy nechcete nabíjet v místnosti, kde pracujete, koukáte na televizi a podobně, zvlášť když plné nabití trvá šest hodin. Do třetice mušek musím zmínit skutečnost, že se do úložného prostoru pod sedlem zdaleka nevejde každá otevřená helma. Nosit ji pak s sebou, když couráte po nákupním centru, je docela otrava.  

Celkový dojem z elektrického skútříku je však veskrze pozitivní. Hledáte-li dopravní prostředek do města, který je nenáročný na údržbu i na spotřebu, měli byste Piaggio 1 určitě zahrnout do výběru. Samozřejmě se nehodí na dlouhé dojíždění, neochrání vás před živly a nepřevezete v něm ledničku. Na druhé straně však získáte obrovskou svobodu pohybu, můžete pustit z hlavy starosti s parkováním a ještě si užijete trochu zábavy na čerstvém vzduchu.