Více prozradila Deníku Alena Doláková (23), mladá herečka z Kašparu, představitelka Desdemony. „Je to u Kašparů má první velká role, kterou jsem tu nazkoušela," říká.

Některé inscenace Kašparů jsou temnější. Jak se vám zde hraje, jaká je tu atmosféra?

Ano, jsou tu i vážnější představení, ale atmosféra v Kašparu je veselá. Všichni jsou tu moc fajn, jsou na mě hodní, i když by asi nemuseli. Jsem nadmíru spokojená.

Jan je můj vzor

A teď už k Othellovi. Jak v něm vidíte Jana Potměšila? Nedávno v Činoherním studiu hrál ve hře Zrada od Kašparů a byl úžasný.

Honza, úžasný člověk, mě inspiruje i mimo jeviště. Ze začátku jsem byla hodně nervózní, protože je pro mě pojem… Ale on se ke mně od začátku choval úžasně, je vstřícný, cokoli je třeba řešit, řeší bez problémů. Svým životním příběhem i tím, jaký je člověk, je pro mě vzorem…

A jak mu divák uvěří to žárlení?

Desdemona jeho žárlení nevěří. Je do něj zamilovaná a pořád si myslí, že to je jen taková přeháňka. Malý problém, který se dá vyřešit, když se dva lidé milují. Do poslední chvíle nevěří, že by ji mohl Othello ze žárlivosti zabít.

Inteligentní Jago

V tom má klíčovou roli Jago, Othellův „našeptávač". Jak vnímáte v té roli Adriana Jastrabana, jaký je „podrazák"?

On hraje Jaga hrozně dobře. Všem moc doporučuju vidět ho na divadle, je strašně dobrej. Teď se u nás byl podívat Honza Svěrák a říkal mi: Vždyť on je to hotovej českej Jack Nicholson! Adrian to totiž nehraje prvoplánově, pěkně se do role Jaga ponořil. Není to jen obyčejný „podrazák", co se krčí někde v rohu. Jeho interpretace Jaga je neobyčejně inteligentní.

Othella u Kašparů režíroval Jakub Špalek. Jak vám říkal, že máte Desdemonu hrát?

Moc mi k tomu nepovídal. Jakub dává hercům prostor, aby si na to přišli sami. Jen tak občas něco napoví, řekne poznámku. To jsem ve své první velké divadelní roli pochopila, že si musí herec v divadelní praxi umět poradit sám. I za to jsem ráda, že je v Kašparu svoboda, že nám nebrání něco dělat tak, jak to cítíme. Že hodně vychází z herce, což je super.

I Hrad bychom zvládli

V Praze na Hradě jsou každý rok divadelní událostí Shakespearovské slavnosti. Co kdybyste svého Othella zahráli tam?

To mě nikdy nenapadlo… Kašpar je v Divadle v Celetné, což je spíš komorní prostor. I když je to pořád William Shakespeare, byly by to dvě rozdílné věci. Othella tedy nebudeme hrát na Pražském hradě, ale na Kašperku na začátku srpna a ve Vlksicích v jižních Čechách. Budou to pěkné výlety, jsou to ale prostory úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí a tak budeme muset Othella předělávat. Už jsme s ním ale byli v Ostravě i v Sokolově, kde jsme ho hráli v obrovském sále. Takže věřím, že kdybychom hráli na Pražském hradě, že Jakub přijde, promyslí to, změní aranže během hodiny před představením a půjdeme hrát. Tak nějak by to vypadalo.

Jak podstatnou roli v Othellovi hraje hudba Dana Fikejze?

Určitě velkou, sama v ní zpívám písničku O té vrbě zelené… než tedy umřu. Love song, který provází celou inscenací, je její výrazným prvkem. Vždy, když začne hrát ta píseň, přepnu se do modu Othella… Ta hudba vytváří krásnou atmosféru.

Danův hit z Othella

Učila jste se svou píseň s autorem, či jste „jen" dostala noty?

Chvilku před veřejnou generálkou jsem do e-mailu dostala podklad a písničku nazpívanou Danem Fikejzem. Naučila jsem se ji a druhý den už jsem ji zpívala na zkoušce.

Zní vám ten song občas v hlavě?

Určitě, je to hit. Někde v recenzi o něm dokonce napsali, že zní jako Depešáci. Má podobnou atmosféru a hlavně když se tu píseň člověk učí, má ji v hlavě neustále.

Jan C. Löbel, autor šatů pro Othella, je od nás z ústecké univerzity. Co vám jeho kostýmy umožňují a co si v nich naopak dovolit nemůžete?

Má Desdemona má netradičně pojatý kostým. Když přicházíme na Kypr, obouvám kozačky, jsem jakoby „Othello v sukni". To se mi moc líbí, s tím přišel Jakub Špalek, režisér. Desdemoně na Kypru, kde jsou vojáci a drsnější prostředí, začíná dobrodružný život. takový, jaký si s Othellem vysnila. Kozačky pro mě znamenají svobodu pohybu, oproti dlouhým šatům a podpatkům v Benátkách. Ty jsou nazdobenější, bohatší, u Kypru Löbel vycházel víc z folkloru. Tančíme kyperské tance, dámy mají šaty přepásané folklorním pásem. Kostýmy se mi moc líbí, chlapi mají krásné oblečení. Je to zároveň renesance i současná móda, ale nebije to do očí. Jsou super.

Jak moc je pro vás Othello historickou záležitostí?

(smích) Je to historická hra, to nemohu zpochybňovat, ale je to hodně současný příběh. Jak jste říkal, že jste od Kašparů viděl Zradu, tak nám Jakub Špalek tvrdil, že Othello je to samé, tedy vztahovka. Je to dost současné téma, to se mohlo stát v renesanci a může se to stát i dnes. Špatná souhra náhod, nějaký manipulátor a člověku se pokazí vztah až tak, že to může skončit i tragicky. Určitě.

Je něco, na co se s v souvislosti s Othellem hodně těšíte?

Těším se na hrad Kašperk, těším se na každou reprízu. Vůbec se vždy těším na setkání s lidmi, to asi nejvíc.

Skleněný zvěřinec i pohádka

Čím teď žijete? A co vás v blízké či vzdálené budoucnosti čeká?

Nazkoušela jsem s americkým režisérem Stevem Josephsonem s Prague Playhouse Skleněný zvěřinec v originále. Hráli jsme ho v Divadle Na prádle, máme za sebou 1. turnus v celoamerickém i v českém obsazení, já byla v českém, příští sezonu bych měla být v americkém. S Martinou Prášilovou začneme od srpna zkoušet v Kašparovi hru Terminus, premiéra bude v říjnu. Pak ještě pozvu do Kašparu na Višňový sad v březnu 2014 na premiéru. V říjnu v Kašparu na festivalu Kašpar Start zahrajeme všechny hry, které v Kašparu nyní jsou. A v létě budu točit filmovou pohádku.