Představení se setkává s kladnými diváckými ohlasy. Mohli jste je čekat?
Doufali jsme v ně, ale nikdy nevíte… Mně osobně přišlo, že víc práce a lásky jsme do výsledku ani vložit nemohli. Při zkoušení se setkalo tolik krásné energie. S kolegy jsme od začátku věděli, že nás to bude bavit. A že budeme mít našeho Anděla Páně vždycky rádi. Fakt, že sbírá hezké ohlasy, svědčí o tom, že společné úsilí stálo za to.

Jak jste k vaší úloze přistupoval?
Viděl jsem před sebou krásně napsané postavy od autorky námětu a libretistky Lucie Konášové, které ve filmu kouzelně ztvárnili Ivan Trojan s Jirkou Dvořákem. Nemělo cenu se jim snažit nějak přiblížit, věděli jsme, že pracujeme s něčím jiným. Že máme o generaci mladší tým a úplně jiné vyprávěcí prostředky. O andělu Petronelovi jsem si dlouho povídal se zmíněnou Lucií, autorem hudby a textů Ondrou Brzobohatým a režisérem Martinem Čičvákem. Společně jsme se pak dobrali k tomu, jaký by měl být. Strašně mě ten proces bavil. Zkoušení probíhalo dvoufázově, byla to hodně intenzivní práce. Každý den jsme v divadle trávili osm až devět hodin, ale vlastně nám to vůbec nevadilo. A i v rámci obědové pauzy jsme s kolegy řešili, co budeme dělat na jevišti. Ale takhle to má být. Byl to takový letní herecký tábor v nebi a pekle, velmi nás to stmelilo.

Vydejte se s námi do jedné z nejoblíbenějších pohádek a zkuste si malý kvíz:

Pohádka Anděl Páně.
KVÍZ: Z nebeských výšin dolů na pozemský svět. Připomeňte si pohádku Anděl Páně

K čemu jste se tedy dobrali, jaký je Petronel?
Často jsme říkali, že mu tělo předbíhá hlavu. Do něčeho se pustí, nedomyslí to a následky mu dojdou až později. Zároveň se zorientovává, kde je jeho místo na nebi i na světě, je v něm kus čerta i anděla, což je krásné, protože každá mince má dvě strany. Hezky se tady pracuje se symbolismem a archetypy, takže jsem k Petronelovi přistoupil jako k takovému malému chlapečkovi. Věděl jsem, že má dětskou dušičku, tudíž jsem hodně vycházel ze svého syna Tobiáše. Hodně jsem ho „vykrádal“.

Víte, jak na vás přišli jako na anděla? Možná by vám sedla i role čerta…
Zajímavé, ale na to se budete muset zeptat tvůrců - s Martinem Čičvákem jsem už mimochodem zkoušel. Ondru znám už také déle. Asi si kluci řekli, když už mě lidsky znají, že máme podobný smysl pro humor, cit pro situace a sebeironii. Myslím, že to byla jedna z důležitých ingrediencí pro ztvárnění Petronela.

Ondřej RychlýOndřej RychlýZdroj: Profimedia

Přemýšlel jste, zda tu roli vzít, nebo nebylo o čem?
Přemýšlel. Týden jsem si dával dohromady pro a proti, protože jsem podlehl obecnému předsudku – totiž, co bych jako činoherec dělal v muzikálu. Ale když mi Ondra řekl, jak celé představení zamýšlí a že jej obsadí i jinými kolegy činoherci, začalo mi to dávat smysl. Uvědomil jsem si, že je to pro mě nový nádherný úkol, obrovská výzva. Teď jsem za tu zkušenost rád i z důvodu, že mě ještě víc dostala k hudbě, která mě zajímá.

Překvapilo mě, jak dobře zpíváte…
Tak z toho mám radost. Pěvecky nemám kde se ukázat. Možná jsem taky trošku stydlivý. Dělám svoje věci, píšu písně hlavně pro svoji ženu Terezu. S Ondrou jsme se mimochodem seznámili při natáčení seriálu televize Prima Gympl s (r)učením omezeným, kde jsem zpíval. Asi to měl uloženo v podvědomí. V případě Anděla Páně jsem pak musel na zpěv znovu najet, docházel jsem na hodiny k úžasné učitelce zpěvu Hance Peckové. Věděl jsem, že kolegům, zkušeným muzikálovým osobnostem, nemůžu sahat po kotník a že se jim tudíž musím nějak přiblížit.

Režisér televizního Anděla Páně v rozhovoru Deníku nastínil i možnost vzniku třetího dílu úspěšné pohádky:

Režisér Jiří Strach
Jiří Strach: Anděl páně 3? Dokud bude žít minimálně pět klíčových lidí, šance je

Muzikál je holt náročná disciplína, kde člověk musí ukázat všechno. Změnil jste tím pádem na tento žánr názor?
Rozhodně ano. Netušil jsem, kolik práce je za přípravou jednoho takového muzikálového kusu, jak obrovská je to dřina. Aby se rozjelo představení, v němž účinkuje třeba osmdesát lidí, musí všichni opravdu šlapat. Jakmile se něco zadrhne, poruší se rytmus, představení tím trpí. Udělat jej tak, aby stroj jel, si opravdu žádá obrovskou pokorou. Takže ano, začnu na muzikály chodit a budu k nim mnohem otevřenější.

Máte vlastně filmovou pohádku Anděl Páně rád? Díváte se na ni pravidelně?
Celou jsem ji viděl jenom jednou, když ještě běžela v kinech. Byl jsem na ní tehdy s mojí mámou. A strašně se mi líbila. Už tehdy jsem byl hotový ze všeho, co Ivan Trojan točil, takže vidět ho v roli Petronela mi přišlo kouzelné. Stejně tak bych mohl mluvit o Uriášovi v podání Jiřího Dvořáka, s nímž jsem se setkal v Divadle na Vinohradech. Přišlo mi strašně zábavné, že tito dva bardi hrají právě tyto postavy. Jinak jsme ale na Vánoce dávali doma přednost Třem oříškům pro Popelku, Pekařově císaři a podobně. Na Anděla Páně, což je samozřejmě nesmrtelná věc, jsem se popravdě nedíval. A teď mám pocit, že bude chvíli trvat, než si ho zase někdy pustím, protože jsem touhle krásnou pohádkou dost nasycený.

Muzikál Anděl Páně - Od generálky k premiéře:

Zdroj: Youtube

Nacházíme se v předvánoční době - jaké jsou vaše Vánoce?
Milujeme je. Už teď doma pálím františky a samozřejmě budeme zdobit. Všechno máme s manželkou vymyšlené. Je zvláštní, že letos cítíme Vánoce nějak dřív, možná je to právě i díky Andělu Páně. Vidíme se vždycky s přáteli a těší nás, že máme malé děti, které jsou v úžasném věku pět a dva roky, kluk a holka. Skrze ně všechno prožíváme mnohem intenzivněji.

Zapojujete se i do předvánočních příprav? Co třeba pečení cukroví?
Jo, když u nás doma někdo peče, jsem to většinou já. Ať už jde o bábovky, koláče… Strašně mě to uklidňuje. Je to můj čas, kdy na mě nikdo s ničím nemůže přijít. Ve finále ale své výtvory většinou nejím, rozdávám je dětem a úžasným sousedům. Nebo pozveme rodiče. Oblíbení jsou u nás například ježečci, něco na způsob rohlíčků, které namáčíme do čokolády a potom je obalíme v kokosu. Jde nám o to, aby to bavilo děti jíst. Takhle jsme udělali asi šedesát ježečků a během dvou dnů byli pryč. Jinak miluju vosí hnízda, ale netroufl bych si na ně. Takže jdu spíš do lineckého a různých kuliček.

Doslova strhující výkon předvádí jednatřicetiletý Ondřej Rychlý v novém muzikálu Hudebního divadla Karlín Anděl Páně:

Ondřej Rychlý
Ondřej Rychlý je svému tátovi podobný čím dál víc, a to nejenom vzhledem

Jak vypadá váš Štědrý den?
Máme takovou tradici, která skrz tátu a mámu vznikla kdysi v Divadle na Vinohradech. Na Štědrý den se shodou náhod obvykle vidíme s Ivanem Trojanem a jeho rodinou a spoustou dalších herců, jako jsou Sváťa Skopal a jeho žena Lenka, Pavel Rimský, Lukáš Hlavica, Miroslav Vladyka a jejich rodiny. Takže to je takové ranní pivo a pak se jdeme projít do staré Prahy, dáme si svařák, medovinu, popovídáme s přáteli, které přes rok nevidíme. Pak se doma díváme na pohádku a do toho během dne sesbíráme jídlo od rodičů a prarodičů a už máme hotovou večeři!

Mimochodem, konzultoval jste postavu anděla Petronela s Ivanem Trojanem, když se s ním vídáte?
Potkal jsem ho shodou náhod při zkoušení v Činoherním klubu. Měl jsem to tehdy na jazyku, ale nebyl na to úplně prostor. Ale shodou okolností, když jsem do Karlína jezdil zkoušet, potkával jsem jeho nejstaršího syna Františka. Vždycky jsme si chvilku popovídali jak jde zkoušení. A dělal jsem také hudbu k jednomu představení, kde zase hrála Klára Trojanová, takže jeho rodinu jsem měl v tomto období tak nějak pořád kolem sebe.

Jak jste to měl s Ježíškem, jak dlouho jste na něj věřil?
Pamatuju si, že poslední roky jsem předstíral, že na něj věřím, aby rodiče nebyli zklamaní. Rodiče nám s bráchou nechávali třeba zlatým písmem napsané vzkazy z druhé strany okna, opravdu si na tom dávali záležet. To je ten vtipný paradox, jak se to otočí a děti to nechtějí kazit rodičům.