Jak došlo k vaší spolupráci se zlínským divadlem?

Do Městského divadla ve Zlíně mě přizval dramaturg Vladimír Fekar. Začali jsme se poohlížet po textu, na kterém bychom společně pracovali. Nutno dodat, že jsme hledali něco, co se bude hrát ve Studiu Z, nikoliv na velké scéně.

Z jakého důvodu?

Snažili jsme se totiž především najít takový text, jenž by umožnil v pořadí již druhé setkání Marty Bačíkové a Kateřiny Liďákové. Důvodem je skutečnost, že v této sestavě jsme již spolupracovaly na Malé scéně, a to ve hře Nebezpečné vztahy. A kontakt těchto dvou hereček může zase přinést něco mimořádného. Také jsme věděli, že k velké disponovanosti zlínského souboru si můžeme dovolit hledat obtížnější hru, ve které divákům nabídneme zajímavé herecké úkoly. Proto jsme s dramaturgem Fekarem chtěli nějaký silný titul. Volba padla na Blanche a Marie.

Ale proč se inscenace Blanche a Marie bude hrát v malém Studiu Z a ne ve velkém sále?

Přiznám se, že na velký sál bych si ještě netroufla. Zatím ne.

Jak vy sama čtete osudy postav z inscenace Blanche a Marie?

Příběh Marie Curie-Sklodowské a její asistentky Blanche, které se nespokojí jen s objevem radia, ale vrhají se střemhlav do pátrání po podstatě lásky, je poháněn jejich horečnatou snahou i nemožností ji pochopit. Láska je tu totiž nevysvětlitelným jevem. Stejně nebezpečným a lákavým jako světlo radioaktivního záření. Hledají se její hranice a její ryzost. Je to příběh planoucích bytostí, které neznají polovičatost, a za to mají můj obdiv.

Jaký je vzájemný vztah mezi oběma ženami a jak se proměňují?

Marii k Blanche váže pocit viny, neboť může za její postižení. Podaří se jim ale překonat stísňující pocit dluhu a vzájemná závislost se osvobozením překlene v lásku.

Ve hře se pokoušíte vysvětlit tajemství lásky. Podařilo se vám to?

Po rozluštění textu jsme zjistili, že není potřeba mít od lásky nějaké očekávání. Někdy je důležité zavřít oči a uvědomit si, kdo vedle vás stojí. Vážit si toho. Láska je zkrátka o důvěře, o pokoře než o nějakých velikášských stavech mysli.

Zmínila jste, že jste s herečkami pracovala na Malé scéně. Co říkáte tomu, že Malá scéna končí?

Pro mě je to vzhledem k historii tamního divadla nevýslovné zklamání. Také kvůli tomu, že vedení Malé scény nezískalo podporu od města, které by vyřešilo otázku budovy. Zdá se mi, že je zcela neadekvátní, aby takový architektonický skvost měla v rukou základní škola umění.

Proč si myslíte, že Malá scéna takhle padla?

Podle mě se bez podkladů rozhodli profesionalizovat divadlo. A myslím, že to bylo ukvapené rozhodnutí.

Dění ve hře Nebezpečné vztahy jste situovala do hlediště, zatímco diváci seděli na jevišti. Experimentujete ráda?

Nesnažím se za každou cenu experimentovat. Snažím se izolovat určitou atmosféru a zároveň ji zhmotnit. Dostát delikátnosti předlohy a přitom se vyhnout úporné reálnosti filmových adaptací. Vše zkrátka vzešlo přímo z atmosféry. Celý prostor Malé scény je nesmírně vzrušující sám o sobě. Jen se na něj podívat z druhé strany!

Jak se vám spolupracovalo se zlínským uměleckým souborem?

Od začátku, i přes velký temperament, mezi námi nastal jakýsi komunikační kód. Byla mezi námi velká upřímnost, která s sebou občas přinášela jisté milé roztržky. Ale stejně tak jsme se společně uměli z věcí radovat. Myslím si, že jsme se na sebe hodně napojili.

Jaká jste coby režisérka? Dáváte hercům prostor na vlastní improvizaci?

Vždy ráda vycházím z toho, jak děj a postavu vnímá právě herec. To mě vlastně inspiruje k tomu, abych je situacemi pak vedla.

Jste trémistka?

Strašná. A vůbec nevím, co se se mnou děje, že jsem teď tak klidná. (Úsměv.)

Vaše rodina pochází ze zlínského kraje. Chodila jste jako dítě do zlínského divadla?

Vyrostla jsem vlastně v Brně, takže jsem se do zlínského divadla dostala až jako tatínkova premiérová podpora. Myslím, že poprvé jsem byla na hře Její pastorkyňa.

Bavíte se se svým otcem, známým režisérem a dramaturgem Janem Antonínem Pitínským, o práci, kterou máte společnou?

My se před sebou stydíme, proto se o práci nebavíme. Všechno jsou takové skryté výzvy, řekla bych.

Přijde se táta podívat na vaši sobotní premiéru?

Tak to zatím vůbec nevím. (Úsměv.)