Patrné to bylo třeba při pozorování Daniela Hůlky coby Barona Prášila (v roli se s ním střídají Josef Vojtek a Marian Vojtko), pro něhož byl vždycky nejtvrdším oříškem právě tanec. Tentokrát jej dokázal poměrně ladně a hravě skloubit se zpěvem. A ve scénách, v nichž se vznáší nad hlavami diváků na dělové kouli, prolétává zeměkoulí nebo se ocitá v útrobách velryby, působí navíc skoro až frajersky – prostě jako „skutečný“ Baron Prášil, onen roztomilý, bláznivý, ukecaný lhář, ale také moudrý člověk, který zná návod na to, jak světu pomoci.
Hůlka byl výborný
Za povšimnutí stojí také výkon Romana Vojtka (coby Franka) – diváci o něm už vědí, že je výborným tanečníkem. Míň už možná to, že je také znamenitým zpěvákem. Ve stejně kvalitní formě se předvedla i Zdenka Trvalcová jako Patricie (a v Prášilových příbězích navíc ještě Venuše, Mořský vlk a Trosečnice), která nakonec svého prince – bez něhož se žádná pohádka neobejde – najde právě v milujícím Frankovi.
Dech beroucí efekty
Děj celého muzikálu skladatele Zdeňka Bartáka a scenáristy Petra Markova (inspirovaný knihou Gottfrieda Augusta Bürgera) se odehrává na scéně využívající zcela nový druh vizuálního umění, takzvaný mapping. Jeho prostřednictvím jsou na šedou dekoraci promítány předem natočené vize a sny, které se stávají jakousi virtuální součástí celé podívané. A jak říká Filip Renč, tahle technologie 3D efektů nebyla ještě v divadle nikdy použita. Když si k tomu diváci přičtou, že se na scéně všichni aktéři procházejí v přenádherných kostýmech vytvořených Romanem Šolcem, iluze fantazie – k níž Baron Prášil vybízí i v jedné z líbivých písní („na křídlech fantazie dej se nést a létat budeš stále dál“) – je téměř dokonalá.
