Bratři Ondra a Malej jsou sem „uklizeni“ svým otcem, který má blíže neurčené tajné poslání a nemůže se o kluky starat. Ti se tak stávají jakýmsi majetkem vesnice a zároveň kanálem, jímž protéká zjitřená kolektivní paměť.

„Osmašedesátý rok jako výchozí bod mé knihy je ve mně silně přítomen. Je to takový předěl, možná až mánie. Jsem poslední generace, která si ho pamatuje. Bylo mi šest, tehdejší dění mám pořád v hlavě: tanky, výstřely… Tak jsem to použil,“ říká Jáchym Topol. „Ostatně taky je v tom dobrodrůžo z neznáma. Totéž co táta, který nás v létě 68 odvezl z Prahy na ves, udělalo víc lidí. Má o tom pěkné poznámky třeba Bohumil Hrabal. Ten dobře popisuje, že z Prahy plné demonstrací a peticí utíkali intelektuálové na venkov. Takže tento zmatek, v němž pražský kluk přesídlí na venkov a musí se vyrovnávat s tamními kluky, ve mně je,“ doplňuje spisovatel.

V divadelní adaptaci jeho díla hrají v režii Jana Mikuláška Johanna Tesařová, Lucie Juřičková, David Prachař či Pavel Batěk. „Vidět vesnici pomocí dospívajícího Ondry je nesmlouvavým a chvílemi krutým příběhem. Jáchym Topol odkrývá dávno mrtvé příběhy a mýty, které se stávají součástí našich životů. Vytváří tak zcela svébytný svět českého venkova, jenž je opakem vesnické idyly či hrabalovské Vesničky střediskové,“ uvádí David Prachař.