Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chci ještě psát, říká herečka Luba Skořepová

Náchod - Herečce Lubě Skořepové, ačkoli tomu nikdo nevěří, je už pětaosmdesát. Přesto má ještě velké plány.

31.12.2008
SDÍLEJ:

Ljuba Skořepová, významná česká herečka, se právě líčí v maskérně pražského Stavovského divadla. Foto: Jiří Máslo

Možná málokdo ví, že jste se narodila v Náchodě…

Měli jsme pilu na rozhraní Bělovse a Náchoda. Přímo před domem byly koleje. Dnes už bych to nepoznala. Všechno je jinak. No, a pak ještě dole u Metuje, jsme měli velkou zahradu. To už je ale pryč. Za totality to všechno rozjezdili buldozerem. A srovnali se zemí.

Máte v Náchodě své oblíbené místo, ke kterému vás váže příjemná nebo důležitá vzpomínka?

To byla právě ta zahrada. Chodila jsem tam do svých osmnácti. Tam jsem si zkoušela hrát divadlo. Ještě jako dítě. A pak i v šestnácti své první monology. Třeba Magbethku, Radůze a Mahulenu. Nebo Jak se vám líbí od Shakespeara. Já ale hrozně řvala … (smích). A nahoře v lese v Montaci, se tajně dívali spolužáci. Pak se mi posmívali: Hééérečka…, hééérečka…, hééérečka … To víte … Být herečka, to tehdy bylo jako pracovat v harému. Ostuda.

Co na to rodiče? Podporovali vás?

Ale kdepak. Ti byli zásadně proti. Chtěli, abych studovala medicínu. K divadlu mě přivedl ředitel tehdejšího náchodského gymnázia. A profesoři, musím říct, mi šli hodně na ruku. Třeba už ve čtrnácti mi zařizovali představení v Beránku. Nakonec přemluvili i rodiče, aby mě pustili na konzervatoř.

Máte v Náchodě stále nějaké příbuzné nebo přátele?

Jen bratra. Bydlí na Babí. My spolu ale nemluvíme. Bohužel. On mě dokonce ani v životě neviděl hrát. Úplně mi zmizel a neodpovídá. Dřív jsme spolu mluvili aspoň telefonem. No, a s těmi přáteli …? To je absurdní. Je mi pětaosmdesát. Kde bych je vzala? Akorát snad někdo ze spolužákům gymnázia bude na živu. Byli jsem totiž dost zdravá třída. Spolužačka, jež organizovala srazy, ale před časem zemřela. Tak nemám žádné zprávy. Ale žít by mělo deset, možná patnáct spolužáků.

Jak je to s tím vaším bratrem? Proč se nescházíte?

Myslím, že to všechno zavinila restituce naší bývalé pily po tatínkovi. Na počátku devadesátých let jsem se snažila, aby ji vrátili zpět. A taky nějaké lesy, co nám patřily. Restituce se povedla, ale jen částečně. Snažila jsem se pak dobře rozdělit to, co jsme dostali. Dnes si ale říkám, že jsem to měla nechat být. Jen to rozházelo rodinu. Jak se říká, pro dobrotu na žebrotu … Už se k tomu nechci vracet, promiňte.

Jak je to vypadá s vaším hraním v Náchodě?

To si právě dost stěžuju … (usmívá se). Mám spousty her, které jsou osvědčené a vyzkoušené. A jdou hrát i v Náchodě. Ale taky v Hronově, Červeném Kostelci nebo Novém Městě. Všude ale říkají: „Máme na rok zadáno!“. A to je těžké. Je mi pětaosmdesát! Možná za rok budu ještě na živu, nevím. Třeba budu i trochu zdravá. Třeba skončím i v Guinessově knize rekordů … (smích.) Ale už nemusím mít tu sílu. A já bych chtěla ještě tolik hrát, právě v Náchodě. Tak snad, se to povede. Nevím.

Jak je to s vašimi hereckými předky. Máte nějaké?

Jmenoval se strýček Tichý. Byl z tatínkovy strany. To, že byl ochotník, jsem se dozvěděla až v době studia na konzervatoři. Na Plhově byla tehdy slavná scéna. A on byl hodně slavný ochotník. A byl to tragikomik. Stejně jako já. Takže když se mně někdo ptal, kde jsem to herectví „chytla“, tak já si myslela, že už dřív. Z dřívějšího pokolení. Ten ale vím, že všechno je od strýčka.

Vy sama máte do budoucna nějaké přání?

To víte, že ano. Chtěla bych, aby se upravily moje vztahy s bratrem. Oba jsme už před tím „hlavním prahem“… Je mu už taky dvaaosmdesát. Měli bychom koukat, ať odejdeme s čistým svědomím. Já věřím, že se to spraví. Ale když to nepůjde, nemůžu nijak křečovitě chtít. Taky bych moc chtěla, aby mně pánbůh nechal při zdraví. A aby mi šlo herectví, tak jako dosud

Dáváte si do budoucna nějaký velký úkol?

Chci ještě psát. Napsala jsem sice už devět knížek, ale stále do mě „rejou“ … (smích). Prý mám ještě napsat o staré herecké gardě Národního divadla. Z doby, kdy jsem začínala a hrála u Honzla, ve Studiu Národního divadla. Byl tam Miloš Kopecký, Otakar Brousek, nebo Milda Nesvadba … Z nich už ale nikdo nežije. Jen Milda, ale ten nepíše. Jenom kreslí. Tuhle etapu divadla zatím ale nikdo nepopsal. A není nikdo, kdo by podal svědectví. Už jen já. Tak to beru jako svůj velký úkol. Snad se to podaří.

O Vás se traduje, že znáte účinky bylinek a žijete v souladu s přírodou. Pro většinu národa jste čarodějnice nebo babka kořenářka. Někdo se možná ptá, jak to, že jste pořád tak vitální a pracovitá? Jsou zatím bylinky a zdravý způsob života?

Ale kdepak. To, že ze mě všichni dělají čarodějnici a stále chtějí něco léčit, je omyl. Já všem říkám, že jsem studovala herectví a ne bylinky. Pár bylinek jistě znám. Ještě od babičky. Když mě bolí zub, vezmu si šalvěj. Když začnu kašlat nebo mám zánět hlasivek, zajdu pro řepík. A nebo šalvěj. Když se někde praštím, je na to dobrý kostival… A někdy to i někomu doporučím, protože vím, že to pomůže. Ale ve skutečnosti jsem víc zahradnice. Pověst čarodějnice mi přisoudili všechny ty role v pohádkách. A taky jsem prý Cikánka. To proto, že jsem snědá… (smích). Víte, mnoho lidí třeba pije bylinkové čaje … Ale já hlavně kafe.

A co ten šípkový čaj, co máte právě teď?

Dobře, mám šípkový čaj. Ale jen proto, že kávu piju pořád. Už je jí totiž moc a není dobrá na žaludek. Ale v podstatě piju anebo jím věci, které by žádný léčitel nedoporučil. Ovšem cvičím od malička. Teď po dvou operacích kyčlí, navíc ještě musím. A taky cvičím „tibeťany“. Ale to už dávno. Kondici si tedy držím.

Jiří Máslo

Luba Skořepová se narodila 21. 9. 1923 v rodině majitele pily v Náchodě. Dali ji jméno Libuše, ale neřekli jí jinak než Lubo nebo Ljubo. Doma byla přísně vedena a rodiče chtěli, aby studovala medicínu. Ji však vábilo herectví, což si nakonec prosadila. V roce 1944 ukončila studia na pražské konzervatoři a o rok později nastoupila do souboru J. Honzla a Studia Národního divadla. Lubě Skořepové, je dnes neuvěřitelných pětaosmdesát. Hraje však v řadě divadel a v současnosti zvládá sedm velkých rolí. Vystupuje ale nejen v Praze. Účinkuje i na zájezdových představeních.
31.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dopis Oskara Holversona napsaný na lodi Titanik
19

V Británii budou dražit poslední dopis napsaný na lodi Titanic. Matce pasažéra

Premiér Španělska Mariano Rajoy
AKTUALIZUJEME
14

Madrid chce Katalánsku v sobotu pozastavit autonomii

Káva pro páníčka, dort pro psa. Tak to vypadá v Punťově psí cukrárně

Narozeninové oslavy dětí už nefrčí. Nyní máte možnost zařídit jedinečnou party svému psovi, a to se vším všudy. Překvapte tak svého miláčka na jeho velký den dortem, zákusky nebo i zmrzlinou, a to v Punťově první psí cukrárně na pražském Jarově. Pozor ale abyste si psí pamlsky nespletli s klasickými dezerty.  

Tatra drtí kopce a Zeman rozverně poplácává: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve středu 18. října 2017.

DOTYK.CZ

Pořád je v nás socialismus, říká muž, jehož 21. srpna 1969 surově ztloukli

Ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum přinášíme vzpomínky pamětníků komunistické zvůle. Dnešní příběh věnujeme příběhu Miroslava Kamila Černého, na němž se 21. srpna 1969 vyřádili voják, policajt a milicionář, každý s dlouhým penderekem.

Ruské kolo v centru Mladé Boleslavi? Nápad budí vášně

/ANKETA/ Ten nápad má dvě polohy. Jedni jsou z něho nadšeni a ti druzí si klepou na čelo. Boleslavská radnice totiž vypustila informaci, že o prosincových adventních trzích uvažuje, že by v centru města instalovala obří ruské kolo. Až třicetimetrové!

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení