Studio mladých uvedlo svou první autorskou hru už v roce 2011. Partička, která se poznala právě v Karlových Varech, se náhodou sešla v hospodě Na Růžku, kde se 10. dubna 2010 během několika sekund Studio mladých zrodilo. Od té doby uvedli hoši na světlo světa už sedm vlastních her.

Jako každý dobrý příběh i tento začíná pohřbem. A ne ledajakým. Jde o rozloučení s divadelním nestorem Eduardem Jánským. Legendou místního divadla. Už tady je jasné, že se budete bavit až do konce. Hned na pohřbu se totiž projeví základní charaktery postav. Klidný a autoritativní bard Petr Šrámek, který se modlí k bohyni Thálii, přijde na pohřeb ustrojený a včas, zatímco jeho herecký kolega, věčně nespokojený a sebelítostivý Libor Rulík, dorazí na obřad pozdě, a co hůř v tričku s kočičkou. Celou scénu korunuje Liborův proslov, který musí pronést Petr.

Eduard by to tak chtěl ukazuje divákům, jak jde život v pánské herecké šatně. Co se stane, když opora souboru odejde na věčnost a jeho místo zaujme mladý, divoký a občas často arogantní damák Jaromír Jarolím. Plný naivních představ o životě v divadle.

Téměř okamžitě obsadí režisér Jaromíra do role Hamleta. Ten je zpočátku nadšený, ale pak mu začne docházet, že to zas taková výhra není. Přichází rozčarování z nové hry. „Ty vole, my hrajeme Hamleta. Takovou depku, a ještě jako avantgardu," lamentuje postava Libora, který doufal v hlavní roli. A do toho se musí herci popasovat s nestravitelným překladem od Kollára. Místo stravitelnějšího textu současných překladatelů, jako jsou Martin Hilský nebo Jiří Josek.

Do toho se pomalu seznamuje divák s životem a minulostí herců. Projevuje se Liborova frustrace nad životem, který se mu úplně nevydařil. „To jsou samý vedlejší role, a to v tom lepším případě!"

Eduard by to tak chtěl odkrývá nehercům život herců na oblasti. Těch, kteří doufali v něco víc, než jim život dal.

Celou dobu jsme v herecké šatně. A co víc, herci jsou k divákovi víc zády než čelem, ale když už se na vás otočí, tak to stojí za to. Přestože hra řeší vážná životní témata, podává je s humorem a nadsázkou sobě vlastní. Eduard by to tak chtěl je hrou o střetu generací, divadelní bardi z oblasti se srazí s uchem z DAMU. Dva světy se otřesou. Divadelní realita a mladické herecké ideály.

Dionýsos se narodil dvakrát, a Eduard je na tom podobně. Ten se narodil dokonce třikrát v roce 2015. A svou komorní karlovarskou premiéru si odbyl letos. Eduard rozesměje i rozesmutní. Přesto z vás počáteční melancholie opadne pár minut před koncem a vy se zase smějete, usmíváte a někdy i řehtáte. Dochází k chvilkové katarzi. Kruh se uzavírá. Eduard by to tak chtěl diváka možná na chvilku rozpláče, ale rozhodně to byl nevšední zážitek. A vy nakonec zjistíte, že Eduard by to tak opravdu chtěl.

Přečtěte si také:

Umělecký šéf odchází, činohra zůstává

Mimozemšťan otevře oči dnešní společnosti