Podle dramaturga Jana Vedrala je text symbolistickým dramatem o zlomu a konci světa, který bezpečně známe, či tragédií dvou idealistů narážejících na meze vlastní mravní celistvosti. Stejně tak i společenskou hrou vyjadřující rozčarování z křehkosti nezralé demokracie. To všechno jsou možné klíče, jimiž lze „otevřít" skrytý smysl hry.

Inscenační tým uměleckého šéfa Vinohrad Juraje Deáka vyšel z koncepce, v níž intimní je vždy součástí společenského proto k tak komplexnímu dílu nestačilo přistupovat jen z jednoho hlediska. V dalších rolích se objeví Luboš Veselý, Petr Kostka, Otakar Brousek ml. a Daniela Kolářová. Autorem scény je David Bazika, hudbu složil Ondřej Brousek, kostýmy navrhla Sylva Zimula Hanáková.

Severská krimi

Jde o napínavý příběh s vyšetřováním záhadné smrti pastorovy manželky Beaty, dále příběh osudové lásky nezávislé Rebeky Westové, která byla společnicí zesnulé, ale byla něčím víc než pouhou ideovou souputnicí pastora Rosmera. Jsou tu společenské okolnosti boje o moc ve svobodě, je tu Ibsenovo přesvědčení, že „ženy a muži nepatří do stejného století".

„Zkoušíme dnes přečíst hru jako ucelené svědectví o údělu, kterým lásku a touhu dvou lidí obtíží proměňující se svět. Pro Ibsena to byl příběh velmi osobní, kladl mravně náročnou otázku, jejíž aktuálnost dnes nabývá na důležitosti. Zda se totiž může na budování společnosti vyrůstající z mravního ideálu účinně podílet i člověk, jehož svědomí je obtíženo vinou a vlastním nepřiznaným selháním," uvedl Vedral k inscenaci.

Ibsen Rebeku napsal v roce 1886 v Mnichově, rok poté, kdy se po jedenáctileté emigraci vrátil do rodného Norska. Narodil se v roce 1828 ve Skienu do bohaté rodiny rejdaře, který však zbankrotoval. V patnácti letech opustil rodinu, učil se lékárníkem, prožil avantýru s jeho služkou a 15 let platil na dítě, k němuž se nikdy nehlásil. V roce 1900 ho postihla cévní příhoda. Dožil se vzniku samostatného Norska v roce 1905, zdravotní stav ho ale vyřadil z veřejného života. O rok později zemřel.