„Její text, nahrubo přeložený, jsem poprvé četla před dvěma lety, kdy nám jej producent Michal Hrubý nabídl. Byl nepřehledný, takže jsem si v první chvíli řekla, že snad ani není na divadle realizovatelný. Na první čtenou zkoušku, která byla v únoru, jej ale režisér Miroslav Hanuš s dramaturgyní Karolou Štěpánovou přinesli vyčištěný a upravený tak, aby šel k podstatě věci a nebyl rozmělňován dalšími epizodami. V této podobě se s tím už dalo pracovat,“ uvádí Daniela Kolářová.

S Martou Vančurovou hrajete rezidentky domova seniorů, které nemají zrovna idylický vztah. Sdílejí jeden pokoj a obě touží po „lepší“ posteli pod oknem. Jak to dopadne?
Jde o to, že Marta Vančurová se coby Abby cítí být v prá- vu, protože ten pokoj obývala dřív, touží být sama. Marilyn, kterou hraju já, je pozitivnější, nabízí dialog, ale Abby jej odmítá. A tak přijdou na řadu sázky, v nichž se Marilyn tak trochu vyžívá.

Odpočívej ve svém pokoji
Kde: divadlo Studio DVA
Kdy: premiéra je dnes

Hádám, že ty sázky budou kruté.
Obě si řekly, že se nebudou držet žádných pravidel, že se tudíž může cokoli. Některé věci jsou skutečně dost kruté. Nebudu ale prozrazovat nic konkrétního ani jak to všechno dopadne.

Na jevišti se spolu setkáváte po dlouhé době. A zrovna v úlohách soupeřek.
To je pravda. Naposledy jsme spolu na Vinohradech hrály (ještě s mnoha dalšími kolegyněmi) v inscenaci hry britského autora Noëla Cowarda To byla moje písnička!, která pojednávala o životě hereček v domově důchodců.

Jistě na sebe slyšíte. Jak se vám spolu hraje?
Myslím, že dobře, neděláme si žádné potíže a máme z práce na nové hře radost.

Režisér Hanuš řekl, že s hereckými bardy rád pracuje, že vás dvě vždy obdivoval. Jak se na zkoušení s ním díváte vy?
Jde o naši první spolupráci. Než jsme začali zkoušet, pár lidí se mě ptalo, kdo bude hru režírovat. A když jsem odpověděla, že Miroslav Hanuš, všichni kolegové o něm hezky mluvili, říkali, že se s ním pracuje velice dobře. Měli pravdu.

V divadle Studio DVA jste se objevila ve více inscenacích, účinkujete tam i v roli Chůvy v Šíleně smutné princezně.
Ano, byla jsem vlastně u toho, kdy ještě divadlo nemělo svou stálou scénu na Václavském náměstí. Zpočátku hostovalo ve Švandově divadle, v Divadle Palace, teprve později se vyvinulo úsilí vybudovat z bývalého kina vlastní scénu v centru Prahy. Myslím, že to byl šťastný nápad a velká odvaha.

V životě jste stála na mnoha jiných jevištích, vytvořila jste desítky rolí. Četla jsem, že při svých zkušenostech máte před premiérou pořád trému.
Nevím, jak to mají ostatní, ale obecně vzato bych řekla, že se zvyšujícím se věkem má člověk větší pocit zodpovědnosti. Takže si moc dobře uvě- domuju, jak je to náročné a chce to samozřejmě i určitou drzost vystoupit před lidi a něco jim vyprávět.

Máte před sebou nějaký výhled na další práci?
Momentálně ne. I zkoušení této inscenace jsem podmínila tím, že si přeju, abych měla volné jaro, abych se mohla hrabat v hlíně. Marta to má, myslím, podobně.