Spolehl se téměř výhradně na texty Boženy Němcové a v inscenaci využil jak povídku, tak pasáže ze spisovatelčiny korespondence.

„Představení odhaluje herecké postupy a principy divadelní práce – přímo před očima diváků probíhá přeříkávání textů u kávy i finální jevištní tvar,“ uvedla dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková.

Výrazným kladem je podle ní i obsazení titulu, které zahrnuje herecké spektrum od nejmladších členů souboru (Barbora Poláková v titulní roli) až po jeho doyeny (Ljuba Skořepová). Napjatá tětiva mezi různými hereckými generacemi (Diana Šoltýsová, Lukáš Příkazký, Jitka Smutná, Jiří Klem, Vladimír Čech) dává Gombárově inscenaci další náboj a rozměr.

V době, kdy Božena Němcová psala povídku Divá Bára (1855), prožívala jedno ze svých nejtěžších životních období. Liberalizace poměrů v Čechách byla v nedohlednu. Josef Němec byl vyslán na Slovensko a rodina se potýkala s velkou bídou. Vydávání knih provázela spousta prosebných dopisů o nuzné zálohy a honoráře, které Němcovou ještě víc psychicky deptaly. Spisovatelka musela čelit také další ráně – její milovaný nejstarší syn Hynek v té době zemřel. Dílo Boženy Němcové přesto žádné stopy smutku a zoufalství nenese – i v tom se odráží autorčina neuvěřitelná duševní síla.

„Bára, nekonformní, emancipovaná dívka, dráždí své bigotní okolí stejně, jako dráždila Němcová maloměšťáckou společnost své doby,“ podotkla Mašková. „A stejně jako Bára, i její autorka brala svůj osud do vlastních rukou a bojovala ztracený boj za právo na důstojný a svobodný život,“ dodala.