Hrdina této komedie Arnolf se vždy vyhýbal manželství ze strachu před tím, že by mu jeho nastávající mohla nasadit parohy. Nyní se rozhodl oženit se svou schovankou, kterou vychoval k obrazu svému - nevědomou a tvárnou jako vosk. Co se ale stane, když prostá a do té doby před světem chráněná Anežka potká stejně starého Horáce? Povede se Arnolfovi uchránit její (tedy svou) čest? Nebo zvítězí přirozenost…

Největší klasik francouzského komediálního jeviště Moliére (1622-1673) patří ke kmenovým autorům vinohradské scény. Slavný dvorní divadelník Krále Slunce Ludvíka XIV. toužil po uznání jako autor velkých veršovaných tragédií, proslul však jako komediograf a komik.

Školu žen napsal sám pro sebe, aby jako Arnolf smíchem čelil trpkosti svého manželství. Oženil se totiž jako zralý muž s dcerou své předchozí životní a herecké partnerky a příběh zaslepeného, žárlivého a podváděného manžela o mnoho mladší ženy sám prožíval.

Hra byla dvakrát zakázaná církví

„Král Ludvík byl prý Školou žen nadšen a přisoudil autorovi roční rentu. Kolem této hry se však strhla bouře a donutila Moliéra, aby v reakci na ni napsal konverzační komedii v próze - Kritiku Školy žen, v níž odpovídá na výtky ze strany některých dvořanů ze strany „nábožensky oddaných" i literátů," uvedla dramaturgyně Barbora Hančilová.

Tento skandál však podle ní nebyl zdaleka tak velký jako aféra kolem hry Tartuffe v roce 1664. Hra byla dvakrát zakázaná církví, protože král právě nebyl v Paříži, aby nad autorem držel ochrannou ruku. Moliére musel kvůli zákazu cenzury hru kritizující náboženské pokrytectví dvakrát přepsat.

Scéna ke Škole žen navrhl Jan Dušek, kostýmy Jana Hauskrechtová. Autorem hudby k inscenaci je Ondřej Brousek.