Podle dramaturga Karla Františka Tománka nejslavnější Shawovu hru inspiroval příběh o bájném sochaři Pygmalionovi, jenž zatoužil vdechnout život soše, do které se zamiloval. V jeho moderní variaci je jím londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který si zamane, že pouliční prodavačku květin Lízu Doolittlovou přetvoří v dámu, která obstojí i mezi nejvyššími společenskými vrstvami.

„Toto rozhodnutí má však pro jeho staromládenecký život nečekané dopady, neboť zcela proměněn vzájemným zápolením neodchází pouze objekt experimentu, ale samotný její organizátor a vychovatel," dodal.

Komedie jednoho z nejoriginál­nějších světových dramatiků má podtitul „romantická", neboť, jak autor poznamenal, proměna, kterou Líza prodělá, se zdá být krajně nepravděpodobná, ale ve skutečnosti je celkem běžná.

Podle Tománka jde o odvěký a stále se opakující příběh o zápasu mezi mužem a ženou, z něhož – mají-li spolu navázat skutečný vztah – nikdy nemůže vzejít jediný vítěz.

Shawovu slavnou hru uvádí Vinohradští podruhé ve své historii. Poprvé se na tomto jevišti objevila v roce 1968 v režii Františka Štěpánka s Jiřinou Bohdalovou jako Lízou a Milošem Kopeckým jako profesorem Higginsem.

Pět nepříliš úspěšných románů

Bernard Shaw (1856 – 1950) se od patnácti let musel sám živit a pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři. Psal články o hudbě a vzdělával se v knihovně Britského muzea (mimo jiné četbou děl Karla Marxe). Přednášky amerického ekonoma Henryho George jej přivedly k reformnímu socialismu. Jeho pokusy o uplatnění v politice nebyly úspěšné. Důsledkem skepse vyvolané událostmi první světové války byla jeho žurnalistická i finanční podpora komunistické vládě v Sovětském svazu, který navštívil roku 1931.

Na počátku jeho literárního díla stojí série pěti nepříliš úspěšných románů z let 1879–1883, z nichž čtyři byly nakladatelem odmítnuty a pátý vyšel roku 1884 nejprve časopisecky. Jejich hrdinou bývá mladý výtržník, který pohoršuje měšťáky nesentimentální věcností i neúctou ke společenským konvencím a posvátným hodnotám. Pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj kritický a ironický intelekt. Je zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. Debutoval roku 1882 hrou Domy pana Sartoria, po níž následovala řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) a společenskými (Pygmalion).