Hrou současného rakouského dramatika Felixe Mitterera V jámě lvové vstoupí příští sobotu do své nové sezony Divadlo Rokoko, scéna Městských divadel pražských. Její děj se odehrává ve druhé polovině 30. let minulého století a vypráví o berlínském herci Arthuru Kirschovi, který je pro svůj židovský původ vyhnán nacistickými kolegy z divadla. Touha po pomstě ho donutí ke smrtelně nebezpečné lsti – v přestrojení za bodrého tyrolského horala Benedikta Höllrigla se vrací přímo do „jámy lvové“, do svého domovského divadla, a začíná zase hrát. Svým výjimečným talentem fascinuje na berlínském jevišti i samotného Goebbelse.
„V textu hry je pro mě strašně silné slovo bezmoc, a to na všech úrovních – velká bezmoc člověka, který je pod tlakem a ocitá se v osudové situaci, ale i ta úplně nejmenší bezmoc, kterou denně zažívá každý z nás,“ uvedl režisér inscenace a ředitel Městských divadel pražských (MDP) Ondřej Zajíc.
 
Hra prý vychází ze skutečného příběhu…
Předobrazem hlavního hrdiny Kirsche byl židovský herec Leo Reuß, který byl fašisty napřed perzekvován a pak se jim v přestrojení za toho nejárijštějšího horala ze všech mstil a likvidoval je. Role je obrovskou výzvou pro Hynka Čermáka, který byl do ní obsazen, už tím, že musí mluvit jadrným horským nářečím, které vyvolává smích.
 
Takže se diváci při sledování vážného tématu i pobaví?
Řekněme, že hra je napsaná lehce a svižně tak, že místy odvádí od tíživého tématu fašismu a perzekuce židů pozornost. Ve své podstatě není jen o židech, ale o menšinách obecně, o věcech, které v sobě máme někde na pokraji a které přicházejí ke slovu, když už usínáme. Jsou to všechno všední starosti normálních lidí, kteří často přijdou do extrémní situace, s níž se neumějí vypořádat, vyhýbají se jí, a právě tehdy zažívají onu bezmoc.
 
Postavu Arthura Kirsche údajně připodobňujete ke Švejkovi nebo Idiotovi…
Ne já, ale sám autor. Když hru psal, tak se ukazovalo, že postava žida Kirsche v sobě musí mít jakési švejkovství, jakousi bezprostřední přirozenost, která se inspiruje blbovstvím, ale přes tento archetyp dociluje neuvěřitelných výsledků.
 
Idiota jsem vzpomněla úplně záměrně, protože jsem chtěla připomenout jeho inscenaci, kterou jste absolvoval DAMU a která se hrála
v DISKu několik let. Co pro vás osobně tato postava znamená?
Skoro nejvíc. Po asi patnácti letech praxe vybírám hry hlavně srdcem a vždycky, když se objeví velice dobře napsaná postava typu knížete Myškina, tak se ve mně něco ozve. Jako čtenář mám v takové chvíli nekomplikovaný radostný zážitek a právě ten je hnacím motorem a moment má k Myškinovi daleko, ale je také nějakým způsobem extrémní, vymyká se a zastupuje menšinu či jednotlivce, který musí čelit tlaku přes nějaké bláznovství, nějakou zvláštní bezprostřednost.
 
Ve funkci ředitele (MDP), pod něž spadá vedle Rokoka i Divadlo ABC, jste dva roky. Bylo pro vás těžké rozhodování, zda opustit „volnou nohu“ a vrátit se do Rokoka, kde jste před tím sedm let působil?
V období oné volné nohy jsem ve své produkční firmě vytvářel různé projekty a musím říct, že ta tříštivost energie je vyčerpávající. Režíroval jsem například Bergmanovy Scény z manželského života v Dejvickém divadle, Ústa Micka Jaggera v Celetné, v Rubínu Lornu a Teda, které jsme pak přetáhli na malou scénu ABC… Bylo to krásné období, ale postupem času jsem došel k závěru, že kdybych svoji energii mohl koncentrovat v jednom místě, tak by se násobila. Což se potvrdilo.
 
Váš tatínek se pracovně setkával s režisérem Miroslavem Macháčkem, vy teď spolupracujete s jeho vnukem, režisérem Petrem Svojtkou. To je pozoruhodná náhoda…
Pocházím z tradiční divadelnické rodiny. Děda byl divadelní ředitel, říká se o něm, že byl „jedním z posledních českých principálů“, a táta v režijní profesi ho následoval. Bohužel oba v mém dětství tragicky zemřeli. Z vyprávění vím, že si pan Macháček vybral mého otce za asistenta režie, protože si kápli do noty. Karmickým pokračováním jejich pracovního vztahu je ten můj s Petrem Svojtkou. Víc ale než to, že se můj otec přátelil s jeho dědou, mě na Petrovi zaujalo, jakou gigantickou práci odvedl v kladenském divadle.
 
Na jaké tituly z této sezony byste ještě rád upozornil?
Dramaturgický plán tvoříme poctivě půl roku, přičemž oslovujeme špičkové režiséry i ze Slovenska, kteří k nám přinášejí nový vítr, novou poetiku, ale hlavně velice obrazivé a herecké divadlo, což je v Městských divadlech priorita. V ABC bude mít už tuto sobotu premiéru hra amerického autora Thorntona Wildera Naše městečko, která má sílu v křehkosti, nenápadnosti, obyčejnosti. Na konec roku chystáme v Rokoku inscenaci hry Petera Shaffera Andělika a laskavec v hlavních rolích s Květou Fialovou a Danou Batulkovou. Dále diváky pozveme na monodrama Shirley Valentine se Simonou Stašovou, na Kauzu Divá Bára v režii slovenského režiséra Dodo Gombára podle Boženy Němcové či Tristana a Izoldu opět v režii Slováka, Ondreje Spišáka. Petr Svojtka připraví v ABC novou dramatizaci Hrabalových Postřižin av Rokoku Gogolovy Hráče.