Znalec zpozorní. Tento komiks vydaný poprvé téměř nenápadně v roce 1989 a poté v nyní beznadějně rozebrané reedici v roce 1997 je naprosto unikátním dílkem, vlastně jako téměř vše, čeho se Skála dotkne. Výtvarník vyfabuloval velice vtipný a zapeklitý příběh o dobrodružství dvou přátel- poutníků, nesoucí znaky jak pohádky, tak barvotiskových škvárů z období první republiky.

Za hranice scénografie

V 90. letech z toho měl být výpravný animovaný film. Už se téměř mělo začít natáčet, hotový byl scénář a část kulis, ale na takto nákladné vyprávění se nepodařilo sehnat dostatek peněz a František Skála odmítl dělat kompromisy, které by výsledek znehodnotily.

Když jej oslovila režisérka a scenáristka Apolena Vynohradnyková s nabídkou připravit adaptaci pro divadlo, váhal, ale nakonec svolil, když se seznámil s mírou nadšení, která za nabídkou stála.

Skála již jednu podobnou nabídku odmítl, ale nyní měl záruku, že bude mít nad celým dílem kreativní kontrolu. Tak se zrodila jeho vůbec první spolupráce s divadlem. Divadelníci z Minoru ovšem narazili na Skálovu důslednost a snahu dotahovat věci do dokonalosti.

„Zkoušky byly tím nejnáročnějším, co jsem zažila, především co se výpravy týče,“ přiznala režisérka. „To, co František Skála vytvořil, je už za hranicí scénografie, spíše se jedná o výtvarná díla. Svět divadla se zde střetl se světem výtvarníka, který je zvyklý všechno si dělat sám. Hmota se poprala s duchem,“ naznačila režisérka nelehké nacházení společné cesty.

Většina rekvizit byla vyrobena na zakázku podle výtvarníkových nákresů, mnohé musely být přepracovány, protože nebyly dost dokonalé. Například obří houby, které dokreslují atmosféru hlubokého lesa, byly původně slepovány z molitanových pásů. Jenže ani nátěr nezakryl švy po lepení, takže houby musely být vyrobeny znovu a jinak.

Jiným příkladem Skálova perfekcionismu je vozík, z něhož bude vidět na jevišti pouze obrys, ale přesto je vyvedený jako skutečný model se vším všudy. Nebo „dědek z roští“, výrobně nejnáročnější postava inscenace, se ve hře ukáže pouze na pár okamžiků, jen aby mohl jeden z hrdinů říct: „Viděls ho?“

Některé kompromisy ale i Skála učinit musel, například co se hereckého obsazení týče. „Kdybych byl opravdu náročný, nemohl bych schválit herce, když Brada vypadá jako Vlas,“ zoufá si. „V Minoru není žádný stošedesáticentimetrový herec,“ brání se režisérka, „museli jsme výškový rozdíl řešit použitím kostýmů.“

Filmová logika pomohla

Scénář hry vychází spíše z nerealizovaného filmového scénáře. „V původním komiksu jsem nenašla jasnou logickou linii,“ uvedla Vynohradnyková, „a František mi potvrdil, že se tehdy soustředil více na atmoféru.“

„To jsme řešili u filmu dva roky, jak to sjednotit do jednoho příběhu,“ dodává Skála. „Také tam jsou nové písně. Texty písní do filmu mi psali Hanák a Nebřenský, ale nebyl jsem s nimi spokojen a raději jsem si je napsal sám. Hudbu složil Marek Doubrava.“

Premiéra hry, při které bude otevřena i výstava původních filmových rekvizit, dosud nikde nevystavených, je v neděli 15. dubna od 18 hodin. Druhá premiéra je plánována na úterý 17. dubna. Výpravná hra trvá téměř dvě hodiny, je tedy určena pro celou rodinu, ale nikoliv s těmi nejmenšími dětmi. Zároveň vyjde v novém vydání původní komiksová předloha.