Kde jste v Trutnově bydlela?
Na sídlišti Zelená louka, ulice Za komínem 489. Nejdřív v nultém patře, když mi bylo asi dvanáct, tak jsme se přestěhovali z bytu 2+1 v nule do 3+ 1 v jedničce.

Dokážete si představit, že byste se sem vrátila, třeba na důchod?
Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela. :)

Nebo na stáří…
Žiju skoro sedmnáct let v Praze, ale pořád se necítím jako Pražačka. Nedokážu říct, co bude za rok, takže nevím. Ale mám to tady moc ráda, hlavně přírodu. Jsou zde úžasné lesy, těším se, že sem s dcerkou budeme jezdit.

Kam ráda v Trutnově chodíte? Na Gablenz?
Tam jsem měla první rande. Gablenz je asi takový trutnovský Petřín, že? A ráda chodím taky ze Zelené louky směrem ke Dvoračce. Mám to ráda okolo trutnovských škol, do kterých jsem chodila - okolo Mládežnické, Šestidomí a gymnázia. Mám to ráda také na místní ZUŠce.

Proč jste do názvu vaší nové knihy dala právě šmoulovou zmrzlinu?
Ani nevím. Byla to zmrzlina, kterou jsem si pamatovala. Spojilo se mi to s tím, že se na Zelené louce říkalo tamním domečkům Šmoulov. V jednom z nich byla cukrárna a tam jsme chodili na šmoulovou zmrzlinu. Šmoulové mi navíc evokují devadesátá léta. Když jsem jednou rozpoutala debatu mezi třicátníky, a vybavovaly se nám vzpomínky, tak mi došlo, že moje dětství už je vlastně retro. To bylo trochu překvapení.

Co říkali na knihu vaši rodiče?
Četli ji ještě, než jsem ji vydala, aby zkontrolovali, jestli tam nepíšu věcné nesmysly. Máma to přečetla a upozornila mě, že se v osmdesátkách nechodilo na diskotéku, ale na zábavu, což jsem nevěděla. Táta mi řekl, že pokud v knize nechám, že jeho máma s ním chodila do koloniálu, takže posunu jeho dětství o sto let zpátky. Prosil, abych to změnila na sámošku. Myslím, že máma byla ráda, tátovi ta publicita úplně příjemná nebyla, protože za ním teď chodí lidé a připomínají mu, že dřív býval hubený a běhal maratony. Ale teď je taky hubený.

Měl ještě někdo jiný připomínky k vaší knize?
Ne. Teď mi píší Trutnováci mé generace, že rádi vzpomínají, a že to mají podobné. To mě těší, chtěla jsem knihu napsat takovým stylem, aby to v lidech vyvolávalo vzpomínky na jejich dětství.

Píšete něco dalšího?
Přihlásila jsem se do kurzu psaní, protože bych se ráda chtěla vzdělat ve stavění nějaké zápletky, chtěla bych psát příběh. Možná si toho nikdo nevšiml, ale zatím jsem psala jen deníkové zápisy. A já bych chtěla skutečně psát. Nedávno jsem založila web Mínusmáma.cz.

Dala jsem dohromady pět šikovných žen a píšeme o dětech z dětského domova. Jsou to příběhy a reportáže, o dětech i lidech, kteří se o ně starají, co je trápí, čím by se jim mohlo pomoci. Jsou to silné příběhy. Věřím, že to má i potenciál, aby se začalo víc mluvit o tom, jaké mají takové děti u nás těžké podmínky. Jsou v kojeneckých ústavech, dětských domovech… V zahraničí jsou podmínky lepší, jsou udělané tak, aby děti ihned měli rodiče, třeba aspoň přechodné pěstouny a bylo o ně postaráno.

Mluvila jste o kurzu psaní a stavění záplatky, to chcete psát detektivky?
Nejen detektivky, prostě příběhy, romány, povídky nebo něco, co není postavené na mém vlastním zážitku. Už mám pár nápadů, ale dávám si na čas.

Děláte zápisy o svém mateřství?
Píšu fejetony do časopisu maminka, na zadní straně tam jsou moje mateřské poznatky. Jinak ale nic jiného zatím nepíšu. Baví mě být v tom a žít to, a pak možná někdy zpětně to zapíšu. Zatím nic nechystám, není to podle mne něco speciálního, myslím, že to zažívá každá žena.

Jak je to nyní u vás doma? Vozí, přebaluje nebo vstává váš partner Marek v noci k malé Alfrédce?
Marek nevozí, ale nosí, používáme totiž šátek a nosítko. Marek je úžasnej, hrozně ho to baví. A mě to taky baví.

Kolik dětí vlastně plánujete? Jak velkou rodinu chcete mít?
Vzhledem k tomu, že jsme to ještě neprobrali s Markem, tak je mi blbé probírat to tady s vámi. :) Bylo by to taky trochu nefér.

Znali jste se s Markem Zelinkou už před taneční soutěží Star Dance?
Neznali. Že já jsem nevěděla, kdo on je, je v pořádku. :) Ale když se mě ptal, co dělám, tak to mě tehdy trošku urazilo. Do dneška trochu vyčítám jeho rodině, že když jim oznámil, že tančí s Doležalovou, tak se prý všichni ptali: A to je kdo?

Jak vlastně vzpomínáte na Star Dance?
Je to balíček vzpomínek z části na něco strašně náročného, a z části na něco krásného. Asi jako když ženy vzpomínají na porod. Star Dance je nejkrásnější zkušenost, jakou jsem udělala. I tím, že mi přinesla Marka. Člověk je vržený do něčeho, co nikdy nedělal. Tancování, to je něco úplně jiného než herectví.

Tanečníci musí strašně moc trénovat a mít vymakané tělo. Pro obyčejného smrtelníka je hodně náročné šest hodin denně se hýbat. A pak přijde přímý přenos, kde je porota, lidi v hledišti, televizní kamery, ještě můžete navíc vypadnout, strašně moc stresových faktorů. Úplně první televizní přenos je velký stres, ale porod je horší.

Funguje ještě vaše hudební skupina Olats Otesoc?
Zatím jsme ji zařízli. Deset let jsme měli kapelu, a skončili s ní, když já vyhrála Star Dance a Honza Cina soutěž Tvoje tvář má známý hlas. Neměli jsme na ni čas. Kapelu jsme založili při konzervatoři a hodně se tím bavili. Najednou jsme zjistili, že by bylo potřeba se profesionalizovat, nebo skončit. Tak jsme skončili. Prostě to byla studentská zábava a už jsme z toho vyrostli.

Jaká je momentálně vaše domovská divadelní scéna?
Na Fidlovačce, kde se to ale po odchodu Elišky Balzerové mění. Jsem zvědavá, jak to bude dál pokračovat. Mám tam roli v jediné hře Eva tropí hlouposti, kterou mám moc ráda. Na Fidlovačce byl velký soubor, mám v něm spoustu přátel, ale teď to nějak mizí. Teď bych řekla, že asi nemám domovskou scénu.

A co vaše vysněná divadelní scéna? Národní divadlo?
Musím říct, že i jo. Moc si vážím Dana Špinara, současného ředitele Národního divadla. Je mladý a dělá odvážné věci, které se ne každému líbí. Mě přijde moc fajn, že Národní divadlo dělá inspirativní věci a nedrží se při zemi. Ale úplně vysněnou scénu nemám. Chci hlavně dělat dobré divadlo a hrát hezké role.

Máte vysněnou roli?
Často se snažím uvést na pravou míru, že herci nemají vysněnou roli. Herectví je o čekání na to, co se vám nabídne. Když by člověk měl vysněnou roli, tak by vlastně byl neustále zklamaný. Spíš mám přání, abych mohla hrát krásně napsané role. Mít jen jednu, to by bylo zrádné.

V trutnovském Uffu už jste párkrát hrála…
…ano, třeba v představení Tři holky jako květ nebo Eva tropí hlouposti. Ale musím říct, že trutnovské publikum je trochu míň reaktivní. Nebojte se smát! Vždycky když sem jedu, tak mi říkají: jedeš do svého města, oni utrhnou barák. Ale já říkám, pozor! Trutnováci jsou přemýšlivější publikum.

Líbí se vám Uffo?
Jsem na něj pyšná, je to krásný prostor. Divadlo se tam sice občas hraje těžko, protože v něm nejsou šály, musí se stavět uměle. Já si tam zažila pernou chvilku při představení Eva tropí hlouposti, zamotala se mezi šály, už jsem přitom dávno měla být na jevišti. Ale Uffo je fajn.

Marie Doležalová
- česká herečka a blogerka
- narodila se 24. ledna 1987 v Karviné, ale odmalička vyrůstala v Trutnově
- vystudovala Pražskou konzervatoř
- proslavila se rolemi ve filmu Pusinky, v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Vyprávěj, Cesty domů a Comeback, nebo v pohádce Princezna a písař
- v roce 2015 vyhrála s partnerem Markem Zelinkou televizní soutěž celebrit Star Dance
- za blog Kafe a cigárko o životě herečky získala v roce 2015 ocenění Magnesia Litera
- loni vydala knihu vzpomínek a dětství nazvanou Jeden kopeček šmoulový
- v srpnu 2018 si narodila dcera Alfréda