Věnují se stále novým žánrům. Režírovali loutkové divadlo, muzikál, experimentální tvorbu, divadelní žánr site specific, taneční choreografie či operu a nejnověji zkouší také balet. Podle Lukáše Trpišovského dělá SKUTR „divadlo pro lidi, kteří do divadla nechodí" pro ty, kteří se těší z prožitku, které jim hra přináší.

Režisérské dvojice u nás nejsou příliš obvyklé, proto se vás nemohu nezeptat na otázku, kterou vám asi pokládá každý jak jste se dali dohromady?

Martin: Máte pravdu, odpovídáme na ni neustále, lidem přijde zvláštní, že pracujeme ve dvojici. Potkali jsme se během studií na DAMU a v rámci školy dostal Lukáš nabídku, aby udělal zahájení festivalu v Karlových Varech Prokofjevovou pohádkou Péťa a Vlk. Aby s tím měl méně starostí a nebyl na všechno sám, tak mě poprosil o spolupráci. No a tehdy jsme zjistili, že máme velmi podobné divadelní smýšlení, že nás na divadle zajímají shodné věci, rozumíme si v nich a dokonce se v nich dokážeme doplnit, což je velmi důležité. Kromě toho vedle sebe máme i silný inscenační tým lidí Jakuba Kopeckého, Adélu Laštovkovou Stodolovou, Petra Kalába, Terezu Rychnovskou a mnoho dalších, který nám umožňuje posouvat se dál.

Hádáte se spolu?

Lukáš: Pořád (smích). My tomu už nyní ale říkáme manželství po dvanácti letech kolikrát stačí, když jeden vejde do dveří a ten druhý se automaticky naštve. Na druhou stranu jsme přešli všechny ty počáteční krize a myslím, že jsme k sobě velmi tolerantní.

Nastala nějaká krize, při níž hrozilo, že se definitivně rozejdete?

M: Taková naštěstí nikdy nebyla, spíše jsme časem zjistili, že se ne úplně ve všem shodneme. Nakonec nás to ale spíše obohatilo, protože se dokážeme navzájem doplňovat i přesto, že se u toho často dost pohádáme (smích).

Je nějaká věc, na které se spolu naprosto neshodnete?

M: Na rozdělení Československa  - to je jedno z témat, na kterém se nikdy neshodneme. Lukáš třeba říká, že my jsme měli na Slovensku Eso a oni tady v Čechách ne (smích).

L: Na toto téma se pohádáme vždycky, hlavně v otázkách jako kde se lidé měli lépe a podobně. Jinak v divadelních věcech nic takového asi není, každý máme jiné silné stránky a vzájemně to respektujeme.

Tak nám schválně zkuste představit silné stránky každého z vás.

L: Já jsem oproti Martinovi jednoznačně tupější na pohyb, na to, co všechno může pohyb v divadle vyjadřovat. Na druhou stranu vnímám silněji samotný text hry… Občas proto nastanou chvíle, kdy třeba naprosto nechápu, proč se řeší nějaké estetické detaily v pohybu. Rozumím ale tomu, že se musí vyřešit stejně tak jako detaily, které jsou pro Martina vedlejší, ale pro mě naprosto stěžejní.

M: Rozdílní jsme i v tom, že Lukáš na rozdíl ode mě všechny věci důkladně promýšlí. Já mám naopak tendence se vším rychle pohnout. A o tom to je, aby Lukáš mě dokázal včas zastavit a abych já jeho v nápadech naopak občas popohnal. Někdy to přináší sváry, ale mnohem častěji ovoce.

Povahové vlastnosti, které mladé režiséry při práci ovlivňují, nezapřou Lukáš s Martinem ani při našem rozhovoru. Zatímco Martin bez zábran odpovídá rychle na jakoukoli otázku, Lukáš si každou odpověď promýšlí a říká ji s jistou rozvahou. Co SKUTRům rovněž nelze upřít, je vynikající sehranost. Aniž by se předem domlouvali, kdo co řekne, střídají se v odpovědích na moje otázky ukázněně pěkně jeden po druhém. Jestli je to tak i při spolupráci, nedivím se, že je práce ve dvou baví a daří se jim.

Jak vznikl váš název SKUTR?

L: Začali nám tak říkat spolužáci a učitelé na DAMU. Já jsem sice asi až po půl roce zjistil, že je to složenina našich jmen, ale už nám to tak nějak zůstalo. Je to rozhodně zajímavá značka.

Vyznačujete se tím, že jste multižánroví, za svoji kariéru jste už opravdu režírovali téměř všechno. V současnosti ale vůbec poprvé režírujete klasický balet, jak vám to jde?

M: Klasický balet děláme opravdu úplně poprvé. Na druhou stranu se ale ve většině představení věnujeme fyzickému divadlu, které má k tanci velmi blízko. V baletu slouží divadlo daleko více tanci než tanec divadlu to je asi hlavní rozdíl oproti tomu, co jsme dosud dělali.

L: S myšlenkou vytvořit baletní představení pro celou rodinu mě oslovil Honza Kodet z Národního divadla. S mým nápadem hrou Čarodějův učeň okamžitě souhlasil, a tak jsme se i my dostali k režii baletu.

M: Moc nás to baví i proto, že jsme se mohli také spolupodílet na libretu Čarodějova učně. A právě autorské hry, to, když můžeme zasáhnout do vyprávění děje, nás na divadle baví nejvíce.

Existuje nějaký žánr, do kterého byste nešli?

M: Jestli se s Lukášem na něčem shodneme, tak je to fakt, že nebudeme dělat politické divadlo. Takový ten apelativní žánr ukazující na sociální poměry, politiku a podobně. Mnohem více nás zajímá a baví imaginace. Jsme rádi, když můžeme dostávat diváky do snových světů, do nostalgie. Baví nás, když při představení mohou přemýšlet nad erotikou, smrtí a nad něčím, co nás přesahuje.

Dokážete si představit, že se někdy budete věnovat jedinému divadelnímu žánru?

M: Třeba zjistíme, že jsme v něčem opravdu dobří a budeme se v daném oboru chtít rozvíjet, ale nevím, jestli bychom se v jednom prostoru příliš nenudili.

L: Rozhodně to neplánujeme, ale na druhou stranu jsme realisté a víme, že „snové" nabídky nepřicházejí každý den. Každý umělec by měl být také dobrý řemeslník a měl by dokázat vytěžit z nabídky práce maximum.

M: V mládí chrlí každý nápady, ale za nějaký čas se začne opakovat a v tu chvíli přijde na řadu právě to řemeslo. A my v současnosti ještě nevíme, jestli bude nějaké řemeslo, které nám půjde nejlépe, abychom se mohli věnovat pouze jemu.

Máte nějaký sen?

M: Chtěli bychom režírovat v zahraničí. Díky našim zkušenostem z festivalů v jiných zemích víme, že každé publikum reaguje na naše představení jinak a díky tomu bychom se opět mnoho dalších věcí v divadle naučili.

L: Nevím, jestli je to cíl, spíše taková nekonečná cesta jednou bych chtěl docílit toho, abych si řekl, že opravdu umím dělat divadlo.

Co je… SKUTR

Režijní tandem, který tvoří režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, dohromady se dali už při studiích na DAMU

Po absolvování začali tvořit autorská představení v Divadle Archa

V roce 2010 reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji

Autorská představení SKUTRu kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk; v poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla a také operní režii

Kromě volné autorské tvorby režírují Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský na předních českých scénách (Národní divadlo v Praze, Divadlo Na zábradlí, Švandovo divadlo, Divadlo Petra Bezruče či HaDivadlo) a v zahraničí

Třikrát po sobě byli nominováni na Talent roku Ceny Alfréda Radoka a v roce 2010 za inscenaci La Putyka na Inscenaci roku Ceny Alfréda Radoka

V současné době pracují na baletním představení Čarodějův učeň, které bude mít 28. 2. premiéru v Národním divadle

MICHAELA ROZŠAFNÁ