Představení S Pydlou v zádech, legendární protiválečnou – ale vtipnou a zábavnou semaforskou hru uvede Divadelní soubor Josefa Dvořáka ve čtvrtek 9. dubna od 19.30 hodin v divadelním sále DK Ústí. Těšit se můžeme na obnovenou premiéru inscenace, kterou v 80. letech hrál Josef Dvořák (voják) s Janou Paulovou (Královna).

Tentokrát to je ale jinak. Ve hře sice Dvořák účinkuje – bez něj by to bylo jiné představení, ale Paulovou nově „nahradila“ Markéta Hrubešová.

„Jak jsem na ni přišel? Zjevila se mi ve snu,“ řekl Josef Dvořák při své návštěvě Ústí loni na podzim, kdy jeho soubor na divadelní přehlídce Ústecká forbína Pydlu hrál. Byl o ni ale tak mimořádný zájem, že ji nyní afentura For přiváží opět. A lístky zase rychle mizí.

V rozhovoru s Josefem Dvořákem jsme se ale tentokrát Pydle, s níž měl komunistický režim velký problém a dvakrát ji zakázal, nevěnovali. Ale herec nevzpomínal ani na slavné ústecké Kladivadlo, kde v 60. letech hrál.

V první až třetí sérii seriálu Nemocnice na kraji města jste hrál, v poslední čtvrté „Nové osudy“ už ne. Proč, co se stalo?

Stala se taková podivná věc. A mně už pak nikdo nevysvětlil – a já myslím, že ani Ivě Janžurové ne – proč nás nikdo nepozval k další spolupráci.

Mrzí vás to?

To víte že jo. Když se na té práci podílíte tak dlouho, ta práce byla velice zajímavá – a naše spoluhraní s Ivou Janžurovou jsem vítal, protože ty naše postavy byly výrazné…

V té předchozí sérii mi vás bylo jako postavy dost líto. Zkrachovalý podnikatel – a ne vlastní vinou… Říkali vám lidé, že jste takový pechfógl?

Tak já jsem jenom opsal osud mnoha českých podnikatelů, kterým se něco podobnýho přihodilo. A nebylo to z tohoto hlediska nijak škodolibé, radostné, ale myslím si, že pravdivé.

Znáte nějaké divadelní podnikatele, kteří takto dopadli?

Divadla vznikají a zanikají, je jich víc, která zanikla a ještě zanikne. To je koloběh, který nikdo nezastaví.

Ale nebývá to asi tak často spojené s nějakou osobní tragédií, jako to bylo u vaší postavy podnikatele v Nemocnici, ne? Nebo snad ano?

Nemusí být. Rozpadají se i ty největší orchestry, největší kapely, největší party, do kterých byste to nikdy v životě neřekl – a to z nejrůznějších důvodů. A dnes jsou jedním z velkých důvodů finance. Nikdo vám nedá minci jen tak. A bez ní…

To je nářek, stěžování si? Rozumím tomu dobře?

Já nenaříkám, my existujeme, i když mince nedostáváme. Máme stále plný sál a tady nemůžete riskovat a udělat v dnešní době extravagantní komedii, nebo nějakou jinou alternativní hru, na kterou by pak třeba přišel jen málokdo.

Je to těžké, takto se živit?

Ne, to je radostná povinnost. Žádné velké experimenty si ale my dovolit nemůžeme.