Jaká je vaše dosavadní zkušenost s muzikálem?

Moje první angažmá bylo v pražském Divadle Rokoko. Tam jsem v osmnácti začínala a zůstala tři roky. Hrály se hudební komedie, tenkrát se tomu neříkalo muzikál, ale bylo to hodně podobné. Nám, zpěvákům, tyhle minimuzikály pomohly „se nastartovat". Jako úplná začátečnice jsem se učila pracovat v divadelním prostředí, studovat nové role a pohybovat se na scéně. Ale v muzikálu jsem už taky zpívala, konkrétně v Pomádě. Hrála jsem tam postavu Anděla, který přijede na kole, zazpívá a zase odjede. Byla to sice jen jedna jediná, ale přitom skvělá písnička…

Je pro vás rozdíl vystupovat v muzikálu a účinkovat na koncertě?

Samozřejmě že je rozdíl mezi divadlem a sólovým zpíváním. V roli představujete někoho jiného, ale já jsem doma spíš na koncertě. Stát na jevišti jako postava, a přitom skloubit všechno dohromady, je náročné. A muzikál, to je skutečné vrchol takového umění. Vždyť se podívejte na všechny ty klasické americké muzikály! Když je vidím, tak si myslím, že pořád je se co učit…

Do jaké míry je vám tento žánr blízký?

Budete se divit, ale nejsem velký fanoušek muzikálů. Není to moje každodenní disciplína, takže si pečlivě vybírám. Nemusím zkrátka vidět všechno, a když, tak to opravdu nejlepší. Jsem ráda, že jsem viděla pár skutečných skvostů. Myslím, že nejlepší muzikál, který u nás byl k vidění, byl Jesus Christ Superstar ve Spirále na pražském výstavišti. Podle mého to byla inscenace, kterou zatím nic nepřekonalo.

Který další muzikál vás ještě oslovil?

Samozřejmě se mi moc líbili první Bídníci na Vinohradech nebo o něco později Dracula. Toho jsem nedávno viděla v televizi znovu a došlo mi, že se tenkrát Karlu Svobodovi opravdu povedl. A určitě bych chtěla zmínit muzikál Kočky. Ten jsem viděla na Broadwayi někdy v roce 1993 a snad ani nemá cenu to příliš popisovat. I když… Mám vlastně srovnání s českou verzí, která se před několika lety hrála v Praze. Udělalo mi velkou radost, že to bylo stejně dobré. Už jen výkony herců stály rozhodně za to. Ale i já mám několik muzikálových perliček, na které jsem hrdá! Pro filmovou verzi Lvího krále jsem nazpívala píseň Život proudí v nás. No a dávno předtím, než se v karlínském divadle objevil muzikál Aida, napsal pro mě Pavel Vrba český text k písničce Easy As Life. Jmenoval se To zvládnout a nahrávka vyšla na mojí desce Sametový hlas.

Co vás napadne, když se řekne Jack Rozparovač?

Je zvláštní, že jako zpěvačka baladických písniček miluji víc temné příběhy. Je mi to osobně mnohem bližší než rozjásané komedie, humor za každou cenu. Mám ráda tajemství, strašidelné zápletky. Proto se mi třeba líbil Sweeney Todd, viděla jsem ho snad šestkrát nebo sedmkrát. Ten je Fantomovi Londýna tou náladou dost podobný.

A královna Viktorie?

Napadne mě vznešenost, noblesa, s jakou se musíte narodit. Přirozený respekt, který musí panovník vyzařovat ke svým poddaným.

A měla by mít královna smysl pro humor?

To by rozhodně mít měla! Státnické povinnosti se musí brát s rozvahou, ale je třeba najít i v životě panovníka rovnováhu. Takže královna by se měla umět, třeba když se nikdo nedívá, zasmát sama sobě aspoň trošku.