Na jedenácti místech Malé Strany (Divadlo Na Prádle, A-Studio Rubín, Baráčnická Rychta, U Malého Glena, Divadlo Inspirace, Divadlo Nablízko a přilehlé okolí) se bude konat již 6. ročník festivalu okrajového umění Fringe Festival Praha.

Během osmi dnů (27. 5. – 3. 6.), by se mělo odehrát 242 představení 45 inscenací v podání 41 souboru z 11 zemí. Nabídka je široká, žánry, formy a přístupy také, výstřednost, zábava, i drama zaručeny.

Těžký život umělce na okraji

Zkrátka opravdový festival s kořeny ve slavném edinburském Fringe Festivalu, který existuje již od roku 1947 a jehož je ten pražský jedním z mnoha „dětí“. Ve světě jich je oficiálně padesát šest. Kromě Velké Británie je najdeme v USA, Irsku, Španělsku, Francii, Itálii, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Koreji a dokonce i v Indii, Thajsku a Číně. Právě před pěti lety se k nim připojila i Praha, jež je zatím jediným městem ve střední Evropě, kde se takový festival pořádá.

Pořadatelé na tyto festivaly zvou soubory, které se účastnily hlavního festivalu v Edinburghu, případně divadla a jedince jim umělecky spřízněné. Základ programu tak tvoří vesměs nezávislé anglofonní divadelní a hudební produkce (upozorňuji, že se hraje bez překladu).

Vedle nich se na každém fringe festivalu představují i inscenace domácích souborů, případně těch, které mají na akci zájem přijet a samy se zde prezentovat. Podmínky účasti jsou všude v zásadě stejné. Soubory si vše – cestu, ubytování a z velké části i pronájem sálu – platí. Jejich je pak podstatná část z vybraného vstupného. Těžký je život umělce na okraji…

Dobrodružství, ale v angličtině

Příští týden bude mít tedy pražský divák jedinečnou možnost seznámit se s nezávislým performančním uměním ze zemí, jejichž divadlo k nám často nezavítá. Nejvíce jich přijíždí z Británie, Kanady, Irska a USA, na programu jsou ale – vedle českých – i produkce z Venezuely, Rakouska, Austrálie nebo Indie.

Své umění nabídnou jak již loňskými ročníky „protřelí“ hudebníci a performeři, tak zcela noví. I když občas jde skutečně o těžko srozumitelné přístupy a texty, jež jsou příliš spjaté s původním prostředím, i když často potřebujete aspoň trochu (a někdy i hodně) znát anglicky, je návštěva aspoň několika představení výzvou a dobrodružstvím z poznávání neznámého, přístupem, zpracováním a komunikací vesměs typicky anglofonního divadla nebo hudebního vystoupení. Kostýmy, svícením a scénou jednoduché produkce stojí a padají s osobnostním herectvím, autorským podáním, kvalitním textem, múzičností a schopností navázat kontakt.

Během týdne se vždy vytvoří několik „událostí“, na něž postupně přichází stále víc a víc diváků, a objeví se i několik „propadáků“. Bývá tak dobré sledovat divácký zájem těsně před představením a jím se řídit. Doporučit totiž něco či dopředu varovat je nemožné. Záleží jen a jen na citu či známostech, co a zda si vyberete.

Malá ochutnávka

Mohu-li přece jen na někoho upozornit, pak na písničkářku Andi Neate. Přijíždí již počtvrté, a pokud máte rádi zpěvačky typu Rickie Lee Jones, P. J. Harvey nebo Ani DiFranco, nebudete litovat. Chcete-li něco divadelnějšího, pak festival nabízí kabaretní produkci jazzové zpěvačky Marie Tecce. A jste-li na současnou irskou poezii a hudbu, pak si jistě nenecháte ujít čtveřici Maverick Press nabízející vystoupení údajně toho nejlepšího, co se v Irsku děje.

A z oceněných činoherních produkcí vybírám aspoň tu, jejíž fotografie je na plakátu festivalu – beckettovskou komedii Blow This Popsicle Stand (Čert vem nanukový stánek) kanadské The Black Hand Theatre Company. Program festivalu najdete na www.praguefringe.com.