Na jevišti Divadla Semafor měla v polovině 60. let 64 repríz, byla označována i jako jazzová opera či muzikál. Miloš Forman, který spolupracuje se syny Petrem jako spolurežisérem a autorem scény Matějem, s dirigentem Liborem Peškem a autorem nové instrumentace Markem Ivanovičem, se v roce 1966 podílel s Jánem Roháčem na její televizní verzi.

Oscarový filmař tento týden na setkání s novináři odmítl slova ředitele české první scény Ondřeje Černého, který účast "rodiny Formanů" na tomto projektu označil ze velkou výhru a posílení prestiže. "Naopak - je to pocta pro nás," zdůraznil Forman a dodal, že musel bojovat s tím, aby trochu ztratil úctu k Národnímu divadlu, když tu pracuje. Právě sem totiž jako studentík nadšeně chodil dvakrát týdně na bidýlko.

Pro novou inscenaci se tvůrci rozhodli rozšířit hudební čísla Dobře placené procházky o písně z další semaforské hry Sekta, jejímž autorem byl textově i hudebně pouze Jiří Suchý. Forman si písně oblíbil a jejich nové využití byl jeho nápad. Podle Peška tak připravovaná inscenace obsahuje vlastně všechno od spirituálu, přes ragtime, swing i disco. "Ale přesto to drží pohromadě," podotkl k představení, které má mít 80 minut a bude se hrát bez přestávky.

Ivanović tento týden na setkání s novináři zdůraznil, že Dobře placená procházka byla už v době vzniku vnímána jako dílo otevřené, o čemž svědčí rozdíly mezi klavírním výtahem, zvukovou nahrávkou a filmovým zpracováním. Úmysl formanovského týmu inscenovat celou hru "nově a jinak" proto považuje za legitimní. Při instrumentaci řešil zejména požadavky na větší roli sboru, zařazení sboru dětského, scénické uplatnění některých hudebníků a na řadu škrtů či naopak hudebních vsuvek.

"Nesnažil jsem se o rekonstrukci semaforského zvuku. Neváhal jsem využít sedmdesátičlenný orchestr Národního divadla včetně bigbandové sekce, který zejména v uzavřených písňových číslech zní v plné symfonické kráse," dodal aranžér. Na druhé straně však některé árie pojednal bez rytmiky jako symfonické písně.

Podle Formana bylo využití sborů nutné. "Nějak jsme museli to jeviště zaplnit, protože koukat půl hodiny na pošťáka, než ho přejde, moc zábava není," vysvětlil.

Suchý, který se jako jediný z původního obsazení pěti rolí v jedné z alternací objeví, sebekriticky přiznal, že dnes k tomu má úplně jiný přístup. "Tehdy to bylo něco mezi pomyšleníčkem a legrací, zatímco teď jsem postaven před úkol odvést profesionální práci na velké scéně," řekl. Minulost mu prý někdy byla i na obtíž. Například nová předehra k jeho árii ho plete, protože se mu najednou vynořila ta původní.

"Proto mě občas přepadla úzkost. A řeknu vám, že dělat na Národním divadle s úzkostí v duši je velký handicap," dodal s tím, že to snad do premiéry překoná.