Když přešla před pár lety do Prahy na volnou nohu, měla za sebou úctyhodnou ostravskou etapu, mimo jiné spolupráci s režiséry Jurajem Deákem, Januszem Klimszou či Radovanem Lipusem. Ale také s Janem Mikuláškem, v jehož inscenacích Heda Gablerová či Korespondence V+W Gabriela zazářila. Po výrazné roli Alice Nové v Bohémě se aktuálně objevuje na televizních obrazovkách coby vrchní státní zástupkyně Koldová v seriálu Život a doba soudce A. K.

Gabrielo, věříte na spravedlnost?
Asi ano, protože si myslím, že každý je strůjcem svého štěstí. Můj pocit pramení i z toho, že neulpívám v lítosti, to nemám v povaze. Ale kdybych se měla podívat na spravedlnost v kontextu celého světa, to by bylo na dlouho.

Ovšem v seriálu Život a doba soudce A. K. hrajete ženu posedlou spravedlností. Snažila jste se o předobrazu své postavy něco zjistit?
Zrcadlem Koldové je naše vrchní státní zástupkyně pro Prahu Lenka Bradáčová. Zhlédla jsem s ní hodně videí, ale stejně vždycky záleží na konkrétním dialogu a konkrétním příběhu. Vždyť i spravedlnost má několik úhlů.

Je to jiné hrát reálnou postavu?
V tomhle jsem možná divná. Jsem herečka a moje role je pořád postavou, není proto pro mne nejdůležitější, jestli jde o ženu ze současnosti, z minulosti či zcela fiktivní. Nejzásadnější je, jak je napsán konkrétní scénář. Bavilo mě hrát zástupkyni Koldovou i Alici Novou z Bohémy, protože se mi líbily jak dialogy, tak i scénáře a celá postava. Ale ten základ, jestli je reálná nebo vymyšlená, je mi vlastně fuk.

Lidé často nerozumějí, na základě čeho vynášejí soudci své rozsudky. Projektovala jste si do role i svoje názory na konkrétní kauzy?
Ne. O svých postavách přemýšlím v tichosti pro sebe a vůbec nemám potřebu svůj názor prezentovat. Když něco vnímám protichůdně, řeším to s režisérem.

Co nového jste se pro roli státní zástupkyně musela naučit?
Hraju poker. Baví mě udržet „poker face“, i když jsem v tu chvíli uvnitř neklidná. Jako Koldová jsem nesměla často hnout brvou, to mě bavilo, i samotné natáčení u soudu mě vzrušovalo. Ráda jsem si hrála na státní zástupkyni, ale nechtěla bych být v její kůži.

Jak se vám při seriálu spolupracovalo s více režiséry?
Většinu mých dílů režíroval Robert Sedláček, jen jeden Radim Špaček. S Bohdanem Slámou jsem se, bohužel, nepotkala. Ale jsem zatím ve fázi, že spíš přemýšlím, jestli to režiséry bavilo se mnou, než že bych hodnotila já je.

No, minimálně Roberta Sedláčka práce s vámi bavila, velkou roli vám dal už podruhé.
Když mi od Roberta přišlo pozvání na casting Bohémy, strašně moc mi na výsledku záleželo. Jakmile se dělal rozhovor do kamery, řekla jsem si, že nejlepší bude, když všechny své pocity ventiluji ven a „zodpovědnost“ hodím na něj. Vzala jsem si krásné dlouhé šaty a nalakovala červeně nehty. Pro mě úplně netypické. A řekla jsem mu, že si strašně moc přeju s ním pracovat a že jsem se takhle vymódila jen kvůli němu.

Během castingu jsme si povídali a mě bavila jeho extrémní upřímnost. Vlastně mi nevyhovuje přehnaná diplomacie, když musím s člověkem hrát šachy. To u Roberta nehrozilo, koukal na mě z pěti centimetrů, na každou moji vrásku, jakoby si chtěl prohlédnout, jak jsem v obličeji „narostla“. A ptal se úplně otevřeně. Nakonec mě pozval i na natáčení.

Některým hercům vadí jeho přehnaný perfekcionismus a náročnost…
Mě bavilo, že dokáže na place reagovat na jakoukoliv situaci. Když jsme v Bohémě točili scénu, v níž rodím, najednou se mě zeptal: „Gábi, jak jsi rodila ty?“ Řekla jsem mu, že můj porod byl úplně obyčejný a nádherný, tudíž nedramatický, nic zajímavého pro natáčení.

Dodala jsem ale, že moje mamka při kontrakcích chodila po čtyřech a okusovala židli. Byl nadšený: „To je dobrý, to je dobrý. Počkej, počkej, okusovat židli, to už je moc. To je blbý. Ale jo. Tak si klekni na čtyři!“ A nakonec v obraze zůstalo, že klečím u porodu na čtyřech opřená o postel. V tomhle je Robert Sedláček úžasně flexibilní, nikdy nevíte, co bude za pět minut.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ