Bylo pro vás důležité vydat CD?
Důležitým posledním impulzem k vydání CD „Jessie & Morgiana“ byla premiéra stejnojmenného baletního představení loni na podzim v Severočeském divadle opery a baletu. A taky je to, co se týče CD, konečně můj první sólový počin, takže jsem si tím v podstatě udělala velkou radost.

I tak, jste za něj někomu vděčná?
Určitě. Chtěla bych poděkovat lidem, kteří mi s CD moc pomohli. Tedy hlavně Aleně Peškové, duši celého projektu, autorce libreta a hnací síle představení, pak Richardu Peškovi, který vytvořil krásný obal CD, a pak samozřejmě všem, kteří jsou na obalu napsaní a přečtete si je poté, co vyndáte CD z krabičky. Určitě také Petrovi Berounskému, fotografovi z Ústí, jehož krásné fotografie jsou použity v bookletu alba, a Áje Dvořáčkové, autorce fotky z titulní strany CD.

Tím ale výčet není úplný…
Není. Děkuju i Míše Turkové, se kterou jsem tehdy spolubydlela a která se mnou měla neuvěřitelnou trpělivost. Při vzniku desky jsem jí zakazovala i klikat počítačovou myší, ač je architektkou a potřebovala si kreslit svoje projekty. Když jsem točila preparovaný klavír, který byl v obýváku vedle kuchyně, i to klikání bylo přes sklo dveří slyšet. Díky i Tondovi Šturmovi: točil mi všechny kytary, basy, měsíc a půl se mnou vydržel tu šíleně náročnou práci. Velmi důležitý pro vznik CD byl i Tomáš Krupka: v Malostranské besedě mi pomohl vše smíchat a technicky dotáhnout přesně podle mých představ. Důležitý člověk byl i hlavní dramaturg Malostranské besedy David Dvořák; umožnil nám v těchto prostorách v roce 2010 uvést Jessii & Morgianu v pražské premiéře.

Bylo těžké zvládat počítač?
Co se týče hudebních programů, tak ze začátku ano. Potřebovala jsem vše umět hned, neměla jsem čas se zdržovat. Ale než jsem se vším prokousala… Krom Tomáše Krupky mi se vším pomáhal kamarád Karel Albrecht, klavírista a skladatel z Brna.

Vaše spolubydlící to měla těžké, býváte kvůli hudbě i „despotická“?
To nebyl despotizmus, ale touha po dokonalosti. V té nahrávce by bylo klikání slyšet, rušilo by to. Aleš Charvát, který nahrávku masteroval, mi po naší spolupráci řekl: „Zařadil jsme si tě do kategorie puntičkářů.“

Uměla byste si představit na některou tu skladbu videoklip?
Myslím, že už teď jsou všechny skladby videoklipy, protože představení jako celek tady v Ústí stále žije a funguje. Takže by klidně stačilo přijít s kamerou a točit.

Ke které skladbě máte nejblíže?
Když proběhl křest CD v Praze v rámci koncertu s mým smyčcovým kvartetem Gadrew Way, jednu část z desky jsem pro náš kvartet upravila a s holkama jsme ji hráli. Ten kousek se jmenuje „Společnost“. A „rádiovkou“ je Kulečníková herna.

CD je žánrově pestré, je tu šanson, názvuky tanga i další styly. To se rodilo rovnou s tancem?
Ne, nejdřív vznikala hudba a na ni pak Alena Pešková vymýšlela choreografii. Inspiračně mi moc pomohlo její libreto. Když jsem si četla, o čem příběh je, rovnou mě napadaly hudební motivy. Takže vlastně i ona je jedním z andělů, kterým na bookletu CD děkuji za inspiraci… Chtěla jsem, aby hudební děj byl pestrý, zajímavý, aby hudba podpořila charakteristicky dění na jevišti, aby se postupně vyvíjela, jako se vyvíjí příběh celého představení.

Co vše je na albu z toho, co divák vnímá i přímo z pódia?
Co se týče hudby, je tam téměř vše, dokonce i prolog jsem zachovala v plné délce téměř 20 minut. Ať si posluchač „užije“… Jediné co na CD chybí, je text, který během představení říkám jako vypravěčka je v bookletu CD.

Takže vidíme-li a slyšíme, jak rozkošnicky na jevišti divadla pobafáváte z dýmky, jak si to užíváte, to je jen v představení, to posluchač z CD neuslyší?
Ne. To je scénika, která patří k té které akci na jevišti, na CD toto „zvučení“ není.

A nebyla jste v pokušení dostat pro větší názornost na CD třeba podupávání baletek na jevišti?
Absolutně ne. Nebyl důvod. Nahrávka, tak jak je, si podle mého názoru stojí samostatně, netřeba větších názorností.

Zvuky pro CD jste doslova hledala v kuchyni, je na CD i něco, co používáme, ale nenapadlo by nás na to hrát?
Struhadlo na brambory, vidlička, čajová konvice, vařečka, zvuk lustru, skleniček…

Možná by ale ještě diváky Jessie zajímalo, jak jste přišla ke svému exotickému příjmení.
Já si ho vybrala. Tady v ČR pro neportugalisty trošku složité na čtení. Vermelho se vyslovuje Vermelju, mně zní velmi libozvučně… Mimo jiné mám moc ráda Portugalsko a vše, co se k němu váže.

Ovlivnila vás hudba Portugalska i na CD Jessie a Morgiana?
Tam asi ne. Ale portugalská hudba, konkrétně fado, které mám velmi ráda, mě dost ovlivnila, když jsme natáčeli se skupinou Maraca CD Longe. Na ní asi jsou názvuky či náznaky fada. Nechala jsem se jím unést, snad jsem tu nekonečně tesknou, táhlou, vášnivou hudbu trošku i nasákla. Vše z Portugalska miluju.

Co vás letos čeká?
Chci postavit kapelu, ještě uvidím, co vymyslím, jak bude hudebně zaměřená. Chci napsat pěkné písně a budou-li peníze, chci je natočit a vydat. A s kvartetem Gadrew Way vydáme demo snímek se 7 kousky. Na prodej a k sehnání bude brzo na koncertech, na stránkách Gadrew Way či na mém webu www.gabrielavermelho.cz.