Určitě ale máte představu, o co v seriálu šlo…

To zase ano, jen jsem nebyl jeho úplně nejlepší fanoušek.

Zvažoval jste nabídku ztvárnit roli doktora Halíře?

Nezvažoval, byl jsem rád, že přišla, dokonce jsem si přál, abych si jednou v divadle Studio DVA zahrál. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, že když jsem se přátelům pochlubil, že budu zkoušet Smolíkovy, hned odhadli, koho v nich budu hrát. „Jo, tak ty jsi jasný Halíř," říkali. A to jsem malinko znejistěl, protože charakter doktora Halíře není moc pozitivní. Takže doufám, že to mysleli tak, že na Ládínka jsem už přece jen trošku odrostlý.

Jak se vám teda Halíř hraje?

Dobře, ale jestli se na něj i dobře kouká, to musí posoudit nejdříve pan režisér a potom divák.

Maďarský autor Hánusz Miró napsal tento kus, který je koncipován jako volné pokračování druhé ze tří sérií seriálu (s raketou), na objednávku divadla Studio DVA. Můžeme nastínit něco z děje?

Snad můžu prozradit, že Ládínek má pro rodiče k výročí jejich svatby krásné překvapení – vezme je na střechu, kde se odehraje něco velice nečekaného. V tu chvíli se rozvine celý fantaskní příběh. Doktor Halíř se na tu střechu dostane se Smolíkovými. Ve skutečnosti je osamocen, a i když to tak nevypadá, touží po společnosti lidí.

Herec Jiří Ployhar.Nebudeme více prozrazovat, snad ale můžeme očekávat, že půjde i o příběh humorný…

Ano, měl by být, já bych si to každopádně moc přál. Důležité je říct, že představení není jen pro děti, ale pro diváky od sedmi do sto sedmi let. Zatímco děti by měl bavit onen dobrodružný příběh s prvky sci-fi, jejich rodiče si tam najdou například narážky na dlouholetá manželství a nejrůznější hlášky.

Znamená to, že nemusí přijít vyloženě poučený divák?

Vůbec ne. I kdyby Smolíkovy nikdy neviděl, v příběhu se rozhodně neztratí.

Představení režíruje Miroslav Hanuš, jak se vám s ním pracuje?

Nádherně, myslím, že pan Hanuš je pro tento kus osloven naprosto správně. Je velmi pečlivý a s oblibou říká: „Já to chci mít jako divák hezké." Takže v tomto duchu inscenaci tvoří, přináší do ní spoustu nápadů. Pro mě je zkoušení zvláštní ještě v tom, že jeho manželka, která mě učila na DAMU pohyb, dělá pro toto představení choreografii. Musím přiznat, že jsem nikdy pohybovým talentem zvlášť neoplýval, tady se ale tančí a zpívá, takže v tomto směru je to pro mě docela náročné.

Kromě ústřední známé melodie prý v představení zazní ještě další čtyři písničky…

Ano, složil je muzikant Milan Potoček. Jinak – o ústřední píseň nemůže být samozřejmě divák ošizen, dokonce ji s kolegy zpíváme na jevišti v maďarštině! A dál už neprozradím.

Ani co se týká triků? Budou?

Budou, ale úměrné jevišti, ne hollywoodskému filmu. Každopádně se jejich prostřednictvím může divák octnout až ve vesmíru.

Vašimi spoluhráči jsou Eva Holubová (Gábi), Bob Klepl (Pepa), Jana Stryková (Týna) a Václav Jílek (v alternaci Jan Meduna, Ládínek). Dovedu si představit, že je s nimi při zkouškách sranda…

Jak bych to řekl – pan Klepl nezavře pusinku od začátku zkoušky až do konce, sází jednu historku za druhou… Se všemi jsem se už znal, kromě kočky Žofie v podání Míši Váňové (alternace Eliška Hanušová), psa Zorra Radima Madeji a paní Holubové. Z ní jsem velmi mile překvapen, protože je to taková družící osoba s obrovskou energií a natěšená na každou zkoušku.

Jiří Ployhar s Bobem Kleplem a Václavem Jílkem. Za zmínku jistě stojí i kostýmy výtvarnice Samihy Maleh, které zůstávají věrné předloze.

Ano, mám z nich radost. Postava doktora Halíře je o tom, že je hrozně vyzáblý, protože na sobě šetří. Když se ale podíváte na mě, tak mu postavou zcela neodpovídám, úplný asketa nejsem, ani v životě ne… Naštěstí právě díky kostýmům hubenost doktora Halíře vynikne, protože paní Holubová a pan Klepl jsou opravdu hodně vycpaní.

V seriálu není doktor Halíř vyloženě v každé situaci, ve vašem představení se vyskytuje hojněji?

Když jsem na nabídku role kývl, myslel jsem si – jak jsem znal seriál z televize –, že doktor Halíř tu a tam přijde, za něco Smolíkovým vynadá, že ruší, že neuklidili chodbu nebo že dělají nepořádek před barákem, a odejde. Z této představy jsem vycházel. Ale to jsem se velice mýlil. Doktor Halíř je na jevišti, stejně jako ostatní, od začátku až do konce. Všechny role jsou tudíž co do jejich rozsahu naprosto vyrovnané.

Jak se vynacházíte před premiérou?

Až překvapivě dobře. Jak se vždycky říká, že se nestíhá, tak se skutečně stíhá. Do premiéry bude mít inscenace určitě ještě nějaký vývoj a na konci nám bude chybět týden, protože to tak v divadle pokaždé je – ať se zkouší dva roky, nebo čtrnáct dní, před premiérou vždycky ten týden chybí. Zatím obzvlášť velké nervy nepociťuju, panuje mezi námi pohoda.

Ještě pořád, po letech strávených na jevišti, máte trému?

Samozřejmě, ale mám to tak zvláštně, že jí začínám trpět až s reprízami. Zopakovat, když se něco povede, další a další večer mě někdy stresuje. Ale nestěžuju si, mít trému je dobře. Nesmí být ovšem svazující, ale motivující.