Nebylo moc těch, ve kterých by se neobjevil. V současnosti můžeme Zbyňka Frice vidět výhradně v představeních Divadla Kalich a Městských divadlech pražských. Jak říká v rozhovoru pro Deník, už nechodí na všechny muzikálové castingy, životní a hlavně profesní zkušenosti totiž ho přiměly vybírat si mezi jednotlivými produkcemi. V současné době začíná zpěvák a herec, který je divákům známý také jako „kauboj" Smajl ze seriálu Zdivočelá země, pomýšlet nad sólovou hudební dráhou…

Scházíme se v Divadle ABC, vy ale působíte jako herec a zpěvák na několika dalších pražských scénách. Jste někde nastálo?

Já jsem všude a zároveň nikde (smích). Stálé angažmá jsem měl jen jednou, hned na začátku kariéry po revoluci v jihlavském Horáckém divadle. Od té doby jsem pořád na volné noze, což mi vyhovuje. Herec ve stálém angažmá se jednou za dva měsíce podívá na ferman a teprve tam zjistí, jestli zkouší, co zkouší a kdy bude mít volno. To by mi nevyhovovalo… Zároveň je to pro mě životní styl na volné noze hnací motor, i když se občas stane, že nevím, jestli zrovna budu mít práci.

Myslím, že vy se bát nemusíte. Jste obsazován do mnoha muzikálů, hrajete činohru, působíte v televizi…

Vypadá to tak, ale člověk nikdy neví. Je to vždycky otázka situace a určitého období. Naštěstí ale práce pořád je, takže si nestěžuji. Dělám ve většině případů muzikály, kterých je sice dost, ale říkám na rovinu, že ne ve všech bych chtěl být. Moje rozhodnutí většinou ovlivňuje právě to, kdo je tvůrcem. Vypovídá to trochu i o tom, že jsem narozen ve znamení Berana, a tvrdohlavost se ve mně nezapře (smích).

Do jaké spolupráce byste nešel?

Mám zkušenosti z minulosti, kdy mi určití producenti nabízeli v rámci hraní v muzikálu pracovat pro politickou kampaň. S takovými lidmi nadále spolupracovat určitě nechci.

Nepodpořil byste ve volební kampani ani stranu, kterou sám preferujete?

Spousta kolegů to udělala, posléze se jim to ale vymstilo. Já jsem také několik nabídek dostal, ale odmítl jsem je. Nezajímá mě ani honorář, protože to nemám zapotřebí, nechci se za sebe za pár let stydět. Dokud mám co jíst, nabídku k podpoře politické strany určitě nepřijmu, ani kdyby to byla strana, kterou sám volím.

Přijal byste jako umělec roli v politické satiře?

Nevím, záleželo by, o co konkrétně by šlo. Navíc si myslím, že politická satira tu měla místo hlavně za komunismu, kdy v ní lidé hledali skryté významy a dvojsmysly. Já sám jsem za minulého režimu poslouchal Kryla, Nohavicu a podobně, klasickou politickou satiru jsem ale nevyhledával. Souvisí to i s tím, že jsem začal divadlo dělat náhodou, najednou jsem stál na jevišti jako placený herec (smích).

Jak se vám to podařilo?

Vždycky jsem chtěl zpívat, studia jsem ale začal na zemědělce v Brně. Kamarádka, která mě kdesi slyšela u táboráku zpívat a hrát na kytaru, mi sdělila, že v Brně otevírají muzikálové oddělení. Zkusil jsem tedy přijímačky a postoupil do třetího kola, kde si mě vyhlédl ředitel oblastního divadla v Jihlavě Miloš Stránský. Nabídl mi v tamním Horáckém divadle smlouvu na dva roky, no a za tu dobu jsem prošel asi největší hereckou školou.

Poté jste se dostal do Prahy na DAMU, kde jste ale po dvou letech studium ukončil. Proč?

Už v Jihlavě jsem dennodenně dopoledne zkoušel a večer hrál představení. Měl jsem klasický herecký život, a když jsem nastoupil na DAMU, jako by se zastavil čas. Na jeviště jsem se dostal jednou až dvakrát za čtrnáct dní, zjistil jsem, že se začínám bát a přišlo mi to jako hra na něco. Už v té době jsem hrál v několika muzikálech, které mě dost zaměstnávaly, a když jsem začal mít ve škole problémy se zápočty, uvědomil jsem si, že o ten papír ani nestojím.

Scházel vám potom vysokoškolský diplom? Zalitoval jste někdy vašeho rozhodnutí?

V té době jsem se o tom bavil s panem Bartoškou, se kterým jsem zrovna natáčel snímek Poslední přesun. Zeptal se mě, chceš učit, nebo být ve stálém angažmá? Odpověděl jsem popravdě, že mě neláká ani jedno. Pak jednoznačně prohlásil, že tedy žádný diplom nepotřebuji… A je to pravda, za dosavadní kariéru se mě nikdo na papír neptal.

INTROVERT. Celý život dělá divadlo a muziku před zraky diváků, sám ale říká, že je má introvertní povahu a kdyby to šlo, hrál by divadlo za oponou. Nyní hraje Zbyněk Fric Mauglího v muzikálu v Divadle Kalich a též v Městských divadlech pražských.

Jak jste se po přechodu z Jihlavy do Prahy zadaptoval na ruch velkoměsta?

Nastěhoval jsem se už o prázdninách před začátkem školy a přivydělával si tu jako číšník. Také během studií jsem o pátcích a víkendech pracoval v restauraci, zažil jsem při této brigádě spoustu zážitků. Jsem za tu zkušenost rád, naučil jsem se řadu věcí, bavilo mě to a přesvědčil jsem se, že se sám o sebe dokáži postarat. Není od věci takové situace zažít, někdy bych chtěl být na pustém ostrově a vyzkoušet si, jestli bych dokázal přežit i v tamních podmínkách (smích).

Do metropole jste přišel v pravou chvíli  - s muzikály jste začínal v době, kdy se tu začaly rozjíždět ve velkém.

První muzikálovou zkušenost jsem zažil v představení 451° Fahrenheita, které se sice hrálo krátce, ale i díky hlavní roli jsem získal dobrý základ. Před tím tu byly jen Bídníci, které jsem bohužel nestihl, a potom už jsem naskočil do Jesus Christ Superstar. To byla první velká muzikálová věc pro mě i pro veřejnost. V průběhu let jsem prošel mnoha dalšími muzikály, nyní považuji svoji za hlavní muzikálovou scénu Divadlo Kalich.

Tam hrajete mimo jiné v letošní novince muzikálu Mauglí. Jak se vám ztvárňují zvířecí role jako sup nebo šakal?

Zpočátku to pro mě bylo dost složité, protože šlo o naprosto odlišný způsob zkoušení. V jiných hrách člověk přijde na zkoušku a ví, co se od něj očekává. Tady se něco udělalo, potom se to škrtlo, změnilo, představení se pořád vyvíjelo… Každá zkouška byla jako nepopsaný list papíru. Složité bylo pro herce také vtělit se do zvířecího těla a pochopit jeho vnímání. Pro mě konkrétně byl mnohem náročnější než sup právě šakal. Jeho typickým znakem je, že ukazuje tělem vlastní zranitelnost, prokazuje svoji podřízenost vůči útočníkovi  - vždycky si lehne na záda a odhalí břicho. Nedávno jsem v televizi náhodou narazil na dokument o šakalech, kde byla fena, která se dostala k jiné smečce a dělala pořád dokola tento pohyb. Tak jsem přesně viděl, co mám v představení provádět (smích).

Celý život děláte divadlo, nechtěl byste zkusit sólovou dráhu?

Přemýšlím nad tím, i když to určitě nebude jednoduché. Chtěl bych to vyzkoušet kvůli novým zkušenostem, určitě ne proto, abych se zviditelňoval. Jsem introvert, kdyby to šlo, dělal bych divadlo a muziku tak, abych nebyl vidět (smích).

A jak se od divadla a muziky nejlépe odreagujete?

Určitě prací na zahradě kolem domku, který jsme si pořídili před třemi lety. Mám pohyb na čerstvém vzduchu a ani mě nenapadá chodit někam do posilovny… Stačí naštípat dříví na zimu.

Můžete dělat fyzicky namáhavé věci, když potom podáváte fyzické výkony i na jevišti?

Nedá se nic dělat, někdo to udělat musí (smích). Je fakt, že jsem si třeba zrovna při tom dříví trochu oddělal rameno, ale dá se to vydržet.

Prý jste skákal i padákem? Máte jako herec od divadel nějaká omezení? Je něco co nemůžete?

Mám za sebou šest seskoků, ale chtěl bych pokračovat… No a ve smlouvě mám napsáno, že nesmím dělat nic riskantního (smích). Ale co je dneska riskantní? To může být i obyčejná chůze po ulici.