Horší podmínky v profesionálním divadle si herec už představit nedokáže

Pro další fungování považuje za nezbytné, aby se v příští sezóně otevřelo. I díky příchodu nového ředitele Michala Langa podle něj potom toto období může pro divadlo znamenat velký posun.

Sedm měsíců pod Palmovkou pouze zkoušíte a s inscenacemi hostujete v jiných divadlech. Jak se na současnou situaci díváte?

Je to masakr. Nyní máme pár dní před premiérou, která nás čeká v Divadle Komedie (rozhovor probíhal před prvním uvedením představení Poprask na laguně - pozn. red.), takže nás čekají velmi hektické dny. Celý víkend se budeme v úplně novém prostoru sžívat se světly a zvuky, což už bychom v normálním případě měli dávno za sebou.

Co je pro vás, herce, vůbec nejtěžší?

Nesmírně složitých věcí je mnoho. Zásadní je, že na Palmovku přišel nový ředitel a nemá divadlo. Chce změnit repertoár, utvořit nový soubor, režírovat a zatím běhá po úřadech. Vyžaduje od nás velmi intenzivní práci. Jsou to záležitosti, které jsou hercům k dobru, ale v současné situaci není jednoduché je hned realizovat.

Například?

Michal Lang klade daleko větší důraz na epiku, mluvení, tempo-rytmus, souhru. Může se zdát, že to není nic nového, ale velmi rychle a neomylně prokoukne vaše zlozvyky, do kterých spadnete vždycky, když nevíte a nemyslíte správně. Což se děje velmi často. Já osobně na to potřebuji času daleko více, než ti, kteří už mají s Michalem něco za sebou. A když na vás při zkoušce hadicí foukají horký vzduch, není zázemí, nefunguje technika, je to pro všechny obrovský tlak na psychiku. Možná i proto zkoušíme Poprask na laguně.

To jsou opravdu nepředstavitelné podmínky pro práci.

Když jsme měli krátce před premiérou Krvavé svatby a prostor jeviště vytápěli rourou z naftového agregátu, začaly osvětlovací zkoušky a okamžitě vyhořely kabely. Takže se ještě ten večer kluci z techniky sebrali, odjeli do Děčína a přes noc postavili scénu v úplně jiném prostoru. Soubor přijel brzo ráno a zkoušelo se dál. 
(V děčínském divadla se nakonec konala premiéra Krvavé svatby - pozn. red.). Nikdo nefňukal, všichni to přežili, ale horší podmínky v profesionálním divadle si já osobně už představit nedokážu.

Co je nejobtížnější na tom, že každé představení hrajete na jiném jevišti?

Osvětlovači a zvukaři začínají pokaždé znovu, herci s nimi čtyři až pět hodin zkoušejí přestavby. Teprve potom musíte udržet koncentraci na samotné představení. Pak několik hodin cestujete. A ráno znovu od začátku… Přitom Michal Lang na všechna svá představení chodí a nedovolí, aby člověk na chvilku vypnul, aby řekl jedinou větu beze smyslu. Někdy po nás tvrdě jde, což je často dost bolestivé a vysilující. Člověk si samozřejmě tu depresi a napětí odnáší domů, ale nezbývá, než se s tím porvat a doufat, že to přinese kýžený výsledek. Třeba jednou budeme pyšní, že jsme u toho byli. Anebo taky ne (úsměv).

Jaké máte reakce od neustále jiného publika?

Můžu s radostí říct, že po každém představení „Králova řeč“ publikum ve všech městech po celé republice tleská vestoje a diváci jsou nadšení. Tato inscenace nás v současnosti drží nad vodou, hrajeme ji častěji, než bychom chtěli, 
i na úkor jiných inscenací, například „Tramvaje do stanice Touha“.

Existovala varianta, že byste 
v této sezoně nefungovali vůbec?

Ne. Každému ta možnost nejspíš v hlavě straší, ale nikdo 
o tom raději nechce ani mluvit. Když si to začnete připouštět, je to začátek konce. V každém případě Divadlo pod Palmovkou musíme v příští sezóně otevřít, a to i kdyby bylo rozestavěné. Jestli se nám to povede, může tu během pár let vzniknout nový soubor. Věřím, že nás ani diváci nenechají na holičkách. Na opačnou situaci nechci ani pomyslet.

Zkoušíte přitom stále nové inscenace, a rozhodně ne nižší kvality.

Za velmi těžkých, skoro až amatérských podmínek jsme vytvořili představení Krvavá svatba, stejně tak i nejnovější představení Poprask na laguně. Jsou to větší inscenace, než jaké by teď možná byly příhodnější. Nechceme se ale vzdálit od našeho standardu, což je poctivé klasické divadlo založené na kvalitních hereckých výkonech.

Ve zdejším hereckém angažmá jste od revoluce 1989. Je současná situace to nejhorší, co divadlo za tu dobu potkalo?

Nevím, jestli je nejhorší, ale je to rozhodně největší - a musím to slovo znovu opakovat - masakr. Ještě víc než současná situace mi ale v minulosti v divadle vadily některé vztahové problémy a někdy 
i podbízivý repertoár. Zároveň si ale uvědomuji těžkou situaci s financováním, sám bych nechtěl hrát pro prázdný sál.

Mluvíte o období ředitelování Petra Kracíka, před chvilkou jste ale vyzdvihl úspěšnou inscenaci Králova řeč, kterou režíroval.

Vím, je to paradox a může to vypadat, že si tak trochu odporuji. Fakt je ale ten, že na jevišti jsem si s Petrem Kracíkem rozuměl daleko víc než 
v zákulisí. Nevím, jestli model „ředitel, jediný režisér, umělecký šéf a ekonomický manažer“ je pro kamenné divadlo to pravé. Snad se z toho poučíme. Také nesnáším šmíru, hvězdné manýry, povrchnost a zákulisní praktiky, které zde měly svůj prostor. Netvrdím, že to byla vina jen Petra. To 
v žádném případě. Prožili jsme spolu především ze začátku několik nezapomenutelných sezón, několik nezapomenutelných titulů. Za nejzásadnější záležitosti, a to souvisí i s dalším směrováním divadla po rekonstrukci, považuji společnou výpověď. Ale i jasnou organizaci, propagaci, zvládnutí logistických, technických a řídících funkcí divadla. S novým ředitelem Michalem Langem se poznáváme na jevišti, což je velmi cenné. Ale je potřeba, aby obstál nejen jako režisér, ale i jako ředitel.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Dokáže podle vás současná situace Divadlo pod Palmovkou v něčem posunout?

S příchodem nového ředitele se v divadle vyčistily vztahy. Přes všechny nejistoty a problémy nesmí ze souboru zmizet radost a láska k divadlu. Jinak se to nedá dělat, jinak to nemá cenu. Je tady velký potenciál pro nový soubor s novou energií.

Čtěte také: Mají vyprodaná představení, ale vlastní hlediště stále bez diváků