"V mém případě půjde o třetí Figarovu svatbu, postavu Hraběnky ztvárním podruhé. Diváci se mohou těšit na krásné dobové představení s nádhernou hudbou, dojemnými momenty a lichotivými kostýmy. Věřím, že se nám do něj podaří přenést i hravost a lehkost, kterou jsme zažívali při zkouškách,“ říká Jana Šrejma Kačírková, dvojnásobná držitelka Ceny Thálie z let 2012 (za ztvárnění role Julie z opery Romeo a Julie Ch. Gounoda) a 2013 (za mimořádný jevištní výkon v titulní roli Anna Bolena ve stejnojmenné opeře G. Donizettiho).

Hraběnku v tomto kusu o podobách a proměnách lásky, o nevěře a žárlivosti, popisuje jako křehkou, citlivou a zhrzenou ženu. Šlechtičnu, kterou její muž odmítá a uráží na každém kroku. „Už prostě nemůže dál. V úvodní árii, volně řečeno, zpívá buď mi vrať lásku, nebo mě nechej umřít. Samozřejmě je to myšleno v jisté nadsázce, ale opravdu se jí už nechce nic, je naprosto odevzdaná. Ale nakonec díky okolnosti, která se odehrává svatbě Figara a Zuzany, začne mít chuť o svého hraběte ještě zabojovat,“ vypráví pěvkyně.

Srdci blízký Mozart

Wolfganga Amadea Mozarta si jako skladatele velmi cení. „Většina mého repertoáru je postavená na jeho hudbě, je to taková moje základna. A jsem za to ráda, protože je tím nejčistším, nejlepším pro hlas, co může být. Když člověk zpívá Mozarta dobře, neubližuje si. Může si s klidem ‚vybočit‘ k jiným autorům, potažmo operám, a zase se k němu bez jakýchkoli potíží vrátit. Mozartova hudba je navíc blízká i mému srdci,“ sděluje umělkyně.

Samotný fakt, že v Praze, potažmo ve Stavovském divadle, sám Mozart působil, si při práci nijak zásadně neuvědomuje. „Kdybychom na to mysleli, nemohli bychom tam vystupovat. Ze Stavovského divadla by se stala svatyně, což si asi nikdo nepřejeme,“ usmívá se. „Mozart byl génius, jeho odkazu si vážíme, je pro nás čest zpívat v jeho operách. Ale myšlenkou, že se někde nad námi vznáší jeho duch, by si člověk neměl přehnaně zaměstnávat hlavu.“

Kromě Figarovy svatby se letos Jana Šrejma Kačírková objeví v několika dalších inscenacích. Další Mozartovu operu Cosi fan tutte nastuduje v Národním divadle v Brně, v létě ji čeká premiéra Dvořákovy Rusalky před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. „Původně jsem měla zkoušet ještě La traviatu v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, ale nakonec jsem musela svou účast zrušit. Za kolegyni, která otěhotněla, jsem totiž převzala všechna představení v roli Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie, uváděné v Hudebním divadle Karlín. Už bych to jednoduše všechno nezvládla,“ vypráví sopranistka.

Od Budějovic po Brno

Ve zmíněném Národním divadle moravskoslezském mj. účinkovala deset let v roce 2006 se stala jeho hostem a od roku 2010 tam působila jako stálá členka souboru opery. Od roku 2016 je stálou členkou souboru Národního divadla Brno, kromě toho je i stálým hostem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. „Narodila jsem se v tam, odsud jsem odešla na studia na Pražskou konzervatoř. Z Prahy jsem pak dostala nabídku do Ostravy, kde jsem prožila hezká léta, krásně mě přijali. Vracím se tam pořád, dodneška je to moje divadlo,“ uvádí.

Chybí jí snad v dlouhém výčtu rolí, které ztvárnila, taková, o níž sní? „Nemůžu říct, že bych po nějaké toužila tak, že bych kvůli tomu nemohla spát, to ne. Většinu vysněných postav pro soprá- ny jsem už dělala. Ale jednou bych si chtěla zazpívat Manon Lescaut v Pucciniho opeře. Je na to čas, nijak to nechvátá,“ směje se pěvkyně, která ráda relaxuje v kryokomoře, neboť pobyt v tomto mrazivém prostoru pozitivně působí na její fyzickou kondici i hlas, nebo u tvorby šperků pro přátele.

Figarova svatba
Kde: Stavovské divadlo
Kdy: premiéry 1. a 3. února
Režie Magdalena Švecová, Orchestr a sbor ND diriguje Enrico Dovico