Co bylo nejdůležitějším důkazem, který kauzu rozhodl ve váš prospěch?

Lidé z ústavu tvrdili, že profesor Skupa byl autorem jmen, a požadovali za každé použití jmen Spejbla a Hurvínka 400 tisíc korun. Pomohla mi neteř skutečného autora jmen Kovala Šlajse, která mi přinesla certifikát od pana profesora Skupy, ve kterém příteli Šlajsovi děkuje za vymyšlení obou jmen. Další bylo to, že jsme objevili originální dopis, kde pan profesor přímo jmenuje autory Spejbla a Hurvínka.

Jakou škodu vám způsobily soudní průtahy?

Škoda byla hlavně morální, protože ten soud byl veden přímo proti mně. Ale přišla jsem o nesmírné peníze, už jenom tím, že jsem musela mít právního zástupce. Toho neplatilo divadlo ani město Praha, které je vlastníkem divadla. Větší ztráty byly v tom, že jsme ztratili různé projekty, jako například film Hurvínek a legendy staré Prahy.

Ztráty jsou tedy milionové?

Ano, ale když už se bavíme o penězích, více komické na tom je, že daleko větší ztráty mělo město Plzeň, které to platilo z rozpočtu města na sociální účely. Oni byli žalobci a oni museli všechno dohledávat, takže tam se skutečně jedná o veliké částky. Je zvláštní, že jim to nevadilo. Tyto výlohy zaplatímemy všichni – daňoví poplatníci.

Zvažujete nějakou přímou žalobu kvůli ušlému zisku?

Budu o tom přemýšlet. Ale raději bych teď pracovala a oddychla si od soudních tahanic, takže se mi do žaloby moc nechce. Spíš jsou věci, které mi už nikdo nevrátí, a to je kus mého zdraví, které jsem na tom kvůli stresům nechala.